Marie Klimešová Knihy

Výpravná obrazová monografie Marie Klimešové se ve třinácti kapitolách zaměřuje na výtvarné fenomény, tematické okruhy, osobnosti a události, které formují české umění druhé poloviny 20. století. Kniha je rozdělena do tří časových etap, přičemž první začíná politickým pučem v roce 1948 a jeho dopady na kulturu, zatímco druhá etapa je spojena s XX. sjezdem KSSS a kritikou stalinismu. Čtenáři sledují, jak umělci reagovali na deziluzi způsobenou válkou a rozpadem předválečného modernismu, jak se vyrovnávali s potlačováním intelektuálních sil a jak využili větší ideologickou toleranci po roce 1956. Kniha spojuje díla poválečné generace s klíčovými umělci předválečné scény, jako jsou Emil Filla, Jan Zrzavý a Alén Diviš. Zaměřuje se především na volné umění, včetně malby, plastiky, kresby, koláže, grafiky a fotografie. Mezi desítkami autorů se vyjímají jména jako Andrej Bělocvětov, Václav Boštík, Vladimír Boudník, Pavel Brázda a další, včetně často opomíjených umělců. Tato monografie tak nabízí komplexní pohled na českou výtvarnou scénu v turbulentním období.

Dílo Evy Kmentové (1928--1980) tvoří oblouk od realistických soch přes různé podoby figurativního modernismu až po polohu souznící se světovými projevy nového realismu. Sochy modelovala z hlíny a odlévala do sádry, pracovala s betonem, kamenem, cínem nebo hliníkem. V šedesátých letech se dotkla strukturální abstrakce a později se opakovaně vracela k otisku nebo odlitku těla či tělesného fragmentu. Často zachycovala momenty života nazíraného ženskou perspektivou. Samostatnou linii tvoří její kresby, jež můžeme považovat za jakési deníkové záznamy. Práce Evy Kmentové je nutno vnímat feministickou perspektivou a řadit ji k autorkám, které v českém umění předznamenaly zájem o genderové otázky. Souvisely s prosazováním umělecké i partnerské rovnoprávnosti, touhou po samostatnosti a v neposlední řadě s hledáním milostného naplnění.

Od informelu k figuře. Kniha Od informelu k figuře s podtitulem ze sbírky Galerie Dolmen byla vydána u příležitosti stejnojmenné výstavy v Galerii Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Na 240 stranách prezentuje sbírku Galerie Dolmen, která vznikala více než 20 let, a jejíž težiště tkví především v uceléné kolekci umění 60tých let s přesahy do let 50tých a 70tých. Ve sbírce je také zahrnuta celá řada uměleckých děl i z dekád pozdějších. Jak už název napovídá, ve sbírce vedle sebe funguje několik uměleckých směrů informel, nová citlivost, geometrická abstrakce, nová figurace.

Až dosud se zdálo, že raná vrstva koláží Jiřího Koláře (1914-2002) je rozptýlena v nedohledatelných sbírkách doma i v zahraničí, je obtížně přístupná a její přibližnou podobu můžeme poznat jen díky několika málo uchovaným kolážím a publikovaným reprodukcím. O to větší překvapení přinesl nedávný nález značného množství děl, včetně těch z přelomu padesátých a šedesátých let. Kniha přináší, symbolicky v roce stého výročí básníkova narození, přísný výběr z tohoto souboru, skrytého od emigrace Jiřího Koláře až dodnes.

Kniha vycházející ke stejnojmenné výstavě v Západočeské galerii v Plzni vystavující rozsáhlou soukromou sbírku Skupiny 42 nabídla historičce umění Marii Klimešové novou příležitost zabývat se proslulým fenoménem českého moderního umění. Je logicky členěna do tří částí – předskupinové, válečné a poválečné, uzavírající se rokem 1948. V rámci jednoduchého chronologického řešení je skupinová poetika stylově a tematicky charakterizována a konfrontována s dobovým výtvarným kontextem. Experimentální charakter raných prací ze třicátých let ukazuje silné individuality začínajících umělců, kteří v prostoru mezi surrealismem a kubismem hledali vlastní výraz. Válečný příklon k civilismu a poválečné směřování k experimentu, resp. figurativnímu znaku je představen kompletním souborem pozoruhodných obrazů, kreseb, fotografií, grafik a drobných plastik všech členů Skupiny (Gross, Hák, Hudeček, Matal, Kotík, Lhoták, Smetana, Souček, Zívr). Dosvědčují různorodost autorských východisek, která později výrazně ovlivnila poválečnou výtvarnou generaci. Kniha obsahuje výběrový soupis výstav a biografie jednotlivých členů skupiny 42.

Jiří Balcar (1929-1968) patřil do okruhu teoretika Jindřicha Chalupeckého, koncem padesátých let byl jedním z průkopníků české poválečné abstrakce a kaligrafie, po návratu z několikaměsíčního tvůrčího pobytu v USA (1964) se jako jeden z prvních českých umělců obrátil k pop-artu. Paradoxní polarita vyostřeného existenciálního pocitu a humoru ho řadí k umělcům, jejichž výpověď komentovala absurditu a odcizení soudobé společnosti. Tato monografie Balcarovo dílo nově zhodnocuje a poprvé je ukazuje v celé šíři; zahrnuje jak volnou, tak užitou tvorbu, neboť jeho přínos v oblasti knižních úprav, ilustrací a návrhů plakátů je zásadní. Vedle známých děl publikace představuje i mnoho nikdy nereprodukovaných prací, které přispívají k hlubšímu pochopení autora.

Monografie Marie Klimešové František Pacík (1927-1975) poprvé představuje pozoruhodné dílo jednoho z nejzajímavějších sochařů generace českých umělců 60. let. Přes svůj evidentní talent zůstával Pacík solitérem, jehož obtížně uchopitelná expresivní tvorba nenašla za jeho života odpovídající interpretaci. Monografie se obšírně věnuje jak plastikám, tak umělcovým pastelům, které napomáhají pochopení tohoto díla a které ukazují, že Pacík nepochybně navazoval na symbolistní zdroje a ezoterickou zkušenost. Kniha je vybavena mnoha reprodukcemi Pacíkových prací včetně vynikajících dobových fotografií řady nezvěstných soch, jejichž autorem je Jan Šplíchal.

Monografie českého výtvarníka Roberta Piesena vyplňuje jednu z mnoha mezer v dějinách českého výtvarného umění. Piesen je v ní představen čtyřmi kunsthistorickými studiemi, čtyřmi odlišnými i vzájemně se prolínajícími pohledy na jeho tvorbu. Obdržela cenu Nejkrásnější kniha roku 2001 v kategorii uměleckých publikací.

Katalog výstavy seznamuje s tvorbou výtvarných umělců, kteří se sdružili v tvůrčí skupině Máj 57. Výstava proběhla v roce 2007 v Císařské konírně Pražského hradu a připomenula padesátilé výročí založení skupiny. Výstava i katalog ozřejmují vývoj české výtvarné scény v druhé polovině 50. a na počátku 60. let. Studie, obsažené v katalogu, zasazují vznik skupiny do kulturně politických souvislostí doby, sledují její další vývoj v první polovině 60. let. Máj 57 nebyl uměleckou skupinou s pevným výtvarným programem, ale spíše volným sdružením mladých umělců, navazujících na modernistické tradice českého umění. Společnou charakteristikou je i negativní vymezení vůči socialistickému realismu. Katalog obsahuje stručná životopisná data členů skupiny (např. Jiří Balcar, Libor Fára, Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcr, Zbyněk Sekal, Jan Švankmajer, Eva Švankmajerová) a ukázky jejich sochařských i malířských děl.