Marie Klimešová Pořadí knih

O českém výtvarném umění mezi léty 1947 – 1960 nebylo dosud nikdy uvažováno v širším evropském kontextu, který by se vyhnul stereotypu „železné opony“. Zároveň v pohledu na toto období se opakovaně předávají určitá klišé a stereotypy, která brání v pochopení skutečné povahy apozice českého umění tohoto období v rámci poválečného světa. Cílem knihy je proto nabídnout nové zhodnocení českého umění této doby, které se vyhýbá stereotypu střední a východní Evropy, ale uvažuje o tomto umění jako o součásti komplikovaného poválečného vývoje celé Evropy. Poprvé se u nás syntetickou formou zaměřuje na celek české kultury v období vrcholného dogmatismu, na její oficiální a neoficiální struktury, včetně prvních let relativního politického uvolnění. Historičky umění Marie Klimešová a Hana Rousová patří k nestorkám oboru, kteří se daným obdobím zabývají většinu svého profesního života. Bez nadsázky není nikdo, kdo by tak komplikované období zpracoval do této hloubky a nutných souvislostí. Text konfrontovaný se čtyři sta padesáti reprodukcemi vede nepochybně i k uvědomění si stmelující nezdolnosti základních hodnot evropské kultury. Výše uvedené povyšuje knihu na jednu z nejdůležitějších i nejpotřebnějších knih, které za posledních několik desetiletí v Čechách vyšly.

Medailóny českých osobností, jejichž život nebo práce byla či je spojena s pražskou čtvrtí Spořilovem.V krátkém úvodu je shrnuta charakteristika Spořilova jako zahradního města s živým společenským životem. V této specifické komunitě vyrostli, žili a tvořili významní lidé ze všech oblastí kultury (spisovatelé, herci, architekti). Do knihy bylo vybráno 140 z nich, aby reprezentovali Spořilov. Každé osobnosti je věnován medailón s fotografií a stručným shrnutím životní a profesní dráhy. Mezi nejznámější tváře, spojené s touto čtvrtí, patří herec J. Kačer, herec J. Suchý, spisovatel A. Branald nebo fotograf F. Drtikol. Osobnosti jsou řazeny abecedně. V závěru jmenný rejstřík.

Katalog výstavy jednoho z našich nejvýznamnějších výtvarníků, autora originálních výtvarných technik jako jsou koláže, roláže, chiasmáže a například konfrontáže. Jiří Kolář se narodil 24. září 1914 v Protivíně, v letech 1922 - 1945 bydlel na Kladně a prošel mnoha zaměstnáními. Ve čtyřicátých letech se stal členem skupiny 42. V padesátých letech byl vězněn. Publikovat svou literární tvorbu a vystavovat originální práce mohl pouze krátce koncem šedesátých let. Do roku 1979 žil v Praze, po podepsání Charty 77 odjel do zahraničí a v letech 1980 až 1998 pobýval ve vynucené emigraci v Paříži. Jiří Kolář žil do své smrti v roce 2002 v Praze. Ve své výtvarné tvorbě pracoval namísto štětce skalpelem, barvy nahrazoval potištěným papírem a lepidlem. Většího uznání se dočkal po celém světě než ve vlastní zemi. Od šedesátých let uskutečnil přes tři sta výstav. Vydal deset monografií a několik desítek antologií, knih pro děti, katalogů a bibliofilí.

Sochař Zbyněk Sekal (1923–1998) je fascinující postavou českého umění 20. století. Monografie od historičky umění Marie Klimešové komplexně představuje jeho tvorbu, zahrnující plastiky, objekty, nástěnné asambláže, kresby, koláže, fotografie a knižní grafiku. Bohatý obrazový výběr zahrnuje díla ze všech období autorovy činnosti. Kniha je koncipována jako montáž textů zaměřených na analýzu jeho díla, doplněná pasážemi ze Sekalových deníků, které sahají od padesátých let až do konce jeho života. Tyto deníky ukazují nejen jeho literární nadání, ale také myšlenkové zázemí jeho tvorby, inspirované osobnostmi jako Franz Kafka a Martin Heidegger. Sekalovy úvahy o umění, literatuře a filozofii souvisejí s hlavními charakteristikami jeho práce a opakujícími se ikonografickými motivy, stejně jako s otázkami vnitřního a reálného exilu, když se usadil ve Vídni. Kniha má mnoho významových vrstev a představuje silné svědectví o životě a existenci umělce. Součástí monografie je přehled výstav, bibliografie a kompletní překlad textu do angličtiny. Publikace vychází u příležitosti rozsáhlých výstav Zbyňka Sekala v Muzeu umění v Olomouci a v Alšově jihočeské galerii.

Třetí svazek edice věnované Topičovu salonu se dotýká dlouhého období let 1950 až 1991. Tato etapa historie místa na Národní třídě odráží proměnlivé kulturně politické klima dlouhého období totality. Text je účelně rozdělen do kapitol, které v historické posloupnosti rekonstruují program galerie Čs. Spisovatel od roku 1950 až do úplného zániku výstavních aktivit v podzemním prostoru v roce 1991. I tentokrát je zachována struktura, která se osvědčila u předchozích dvou dílů. Svazek uvádí text o profilu nakladatelství Československý spisovatel, čtyři chronologicky řazené texty jsou věnovány volnému umění. Zvláštní kapitola se zabývá užitým uměním, k němuž je přiřazena i fotografie a činnost tzv. Malé galerie. Výstavní aktivity tohoto dlouhého období ukončila krátká etapa existence kurátorsky koncipované Galerie Pi-Pi-Art v roce 1991, která zanikla v souvislosti s privatizací budovy. Kniha je třetí z řady svazků, které postupně představují celé období působnosti Topičova salonu jakožto kulturní instituce.

Až dosud se zdálo, že raná vrstva koláží Jiřího Koláře (1914-2002) je rozptýlena v nedohledatelných sbírkách doma i v zahraničí, je obtížně přístupná a její přibližnou podobu můžeme poznat jen díky několika málo uchovaným kolážím a publikovaným reprodukcím. O to větší překvapení přinesl nedávný nález značného množství děl, včetně těch z přelomu padesátých a šedesátých let. Kniha přináší, symbolicky v roce stého výročí básníkova narození, přísný výběr z tohoto souboru, skrytého od emigrace Jiřího Koláře až dodnes.