Pavel Šlézar Knihy

Jantarová stezka je systém starých cest, který původně spojoval keltské a etruské oblasti severní Itálie, ale později vedl přes Aquileiu směrem ke Carnuntu nedaleko Bratislavy či kratší, podhorskou cestou do Vídně a odtud přes jižní Moravu k Brnu, kolem Býčí skály v Moravském krasu dál na Drahanskou vrchovinu a přes Jeseníky do Polska. Cesty končily u rozsáhlých dílen na jantar v dolním Povislí nedaleko Gdaňsku. Několik desítek tisíc detailních lidarových snímků Moravy poprvé umožnilo rekonstruovat průběh cesty podle terénních reliktů a archeologických objektů převážně ze starší a mladší doby železné. Kromě obecných kapitol o civilizačním významu starých tras se kniha zejména zabývá vedením Jantarové stezky v moravské krajině.

Krátké období přímé vlády Přemysla Otakara I. nad Olomouckem v letech 1201–1212, kdy se Přemysl tituloval jako olomoucký či moravský kníže, bylo předělem mezi raně středověkým knížecím věkem a novou epochou markrabské Moravy vrcholného středověku. Kniha optikou písemných pramenů a za pomoci archeologických poznatků sleduje příčiny i důsledky proměn Olomouce, tehdy zřejmě nejvýznamnějšího centra přemyslovské moci a ústřední církevní správy na Moravě, na počátku 13. století. Zkoumá nejen přestavbu olomouckého hradu do kamenné podoby, ale i výstavbu a vzhled druhého hradu v Olomouci-Nového Hrádku. Zabývá se nově založeným konventem řeholnic u bývalého katedrálního kostela sv. Petra a impulzy, které vedly k transformaci Olomouce v institucionální královské město. Představuje také opory panovnické moci na venkově, věnuje se vzniku nových trhových center a etablování šlechty.

Od počátků profesionalizace archeologie páni badatelé chápali, že jejich závěry budou kromě obce odborné zajímat i obec veřejnou. A tak mnozí z nich sepisovali své poznatky a snažili se je zprostředkovat lidem na stránkách popularizační...

V souvislosti s odstraňováním povodňových škod v roce 1997, zejména zabezpečením statiky narušených objektů, došlo v bývalém královském městě Litovli k archeologickým výzkumům a stavebně historickým průzkumům nejvýznamnějších stojících sakrálních památek, a to kostela sv. Filipa a Jakuba na tzv. Starém městě a farního kostela sv. Marka s kaplí sv. Jiří v historickém jádru města. Výzkumy přinesly zcela nové poznatky o počátcích a podobě těchto církevních staveb a zařadily Litovel k jedněm z nejlépe poznaných menších královských měst na území České republiky. Přispívá k tomu i unikátnost dochování středověkých artefaktů vyrobených z organických materiálů. Tyto archeologické prameny tak výrazně pomáhají doplnit představu o každodenním životě středověkého měšťana.