Tomanovy sbírky Sluneční hodiny (1913), Měsíce (1918) a Hlas ticha (1923), v nichž se básník soustřeďuje na hledání harmonie, krásy a přirozeného řádu přírody pomocí formálně oproštěných veršů a jednoduchých, výrazných motivů, se právem už téměř celé století řadí k tomu nejryzejšímu, nejhlubšímu a zároveň nejpřístupnějšímu, co česká poezie nabízí.
V této knize najdete sedm básnických sbírek, které autor považoval za stěžejní:
Torzo života
Melancholická pouť
Sluneční hodiny
Měsíce
Hlas ticha
Stoletý kalendář
Verše rodinné a jiné
V Torzu života a Melancholické pouti se opakuje motiv krutého a bolestného lidského údělu, ve Slunečních hodinách nachází autor solidaritu mezi chudými a proměňuje svůj individualistický postoj ke skutečnosti v objektivní. Ve sbírce Hlas ticha, Verše rodinné a jiné a Měsíce z období války klade důraz na národní hodnoty. Stoletý kalendář se vrací k předválečným motivům a zároveň dál rozvíjí otázky sociální. Každá sbírka odráží jisté autorovo tvůrčí období a pro všechny je příznačná krystalická čistota výrazu a melodičnost verše.
Potenciální spojenec Mantichory, planeta Grayson, se ocitá v ohrožení. Honor Harringtonová tentokrát musí tvrdě bojovat nejen proti nepřátelům, ale i proti předsudkům ve vlastních řadách – Grayson totiž obývá náboženská sekta, která ženám nepřiznává žádná práva. Jakkoliv Graysoňané spojence potřebují, žena ve velitelské funkci je pro ně poněkud velkým soustem – a fundamentalisté ze znepřátelené planety Masada mají na věc ještě radikálnější názor...... celý text
Innerhalb einiger weniger kurzer Jahre hat sich David Weber mit seiner Serie
um Honor Harrington, der zähesten und tüchtigsten Kommandantin eines
Sternenschiffs in der Galaxis, an die Spitze der amerikanischen Science
Fiction geschrieben. §In diesem Buch berichtet er von einer Vorfahrin seiner
Heldin, die als erster Mensch die Brücke schlägt zu einer der
geheimnisvollsten Spezies der Milchstraße - den Baumkatzen von Sphinx.
Karel Toman je autorem sedmi útlých sbírek, které jsou dokladem přirozeného a plynulého básnického vývoje. Je to stavba o sedmi prostorách, monument, který se nevnucuje. Tuláctví je všudypřítomné i tehdy, kdy básník dýchá vůni domova. Stejně všudypřítomný je i „tomanovský“ mélos. Jeho verše, nejednou ostatně pojmenované píseň, jsou zpěvné, stroficky vyvážené, rytmicky „samozřejmé“. Tomuto nepřestajnému tulákovi byl vlastní smysl pro řád tvorby i života, což je patrné už v prvních knížkách (Torzo života, 1902, Melancholická pouť, 1906). Tomanovo bytostné národní cítění dokládají pak v celistvosti Měsíce (1918): jejich téma je tu osobní, tu obecné, zásadní. Pozdější Verše rodinné a jiné (1914–1917) jsou také hlasem víry v čase válečných hrůz; i v této sbírce, podobně jako v posledním souboru Stoletý kalendář (1926) stále bije srdce tulákovo, především tehdy, kdy nemoralistně zaznívá apel morálního dosahu.
Editor: Vladimír Justl
Honor Harringtonová už musela čelit válečným útokům, atentátům, politickým mstám a soubojům. Stříleli na ni snad ze všeho od klasické pistole po gaser, přežila zničení kosmické lodi a nadělala si hromadu osobních nepřátel ochotných udělat cokoliv, aby ji zničili – a všechno přežila. Tentokrát ale Lidová republika Haven konečně našla admirála, který dokáže vyhrávat bitvy a Honor se při plnění rozkazů dostane přímo do jeho pasti. Tváří v tvář početnějšímu nepříteli s mnohem větší palebnou silou má pouze dvě možnosti: dívat se, jak jsou lidé, kterým velí, masakrováni ve zbytečném boji... nebo se společně s nimi vzdát „liďákům“.
Lidová armáda jí sice slíbí, že se zajatci bude zacházeno slušně, ale hlavní slovo mají politici a než se Honor naděje, ocitne se na palubě bitevního křižníku směřujícího na vězeňskou planetu příhodně pojmenovanou Peklo... kde má být popravena.
Je oddělena od ostatních důstojníků i svého stromového kocoura Nimitze, vystavena systematickému ponižování a její budoucnost se zdá být neveselá a krátká. Honor Harringtonová však není z těch, kteří jsou zvyklí se vzdávat.
Druhý svazek kritického vydání díla Karla Tomana obsahuje sbírky Torzo života (z roku 1902), Melancholická pouť (z roku 1906), Sluneční hodiny (z roku 1913), Měsíce (z roku 1918), Hlas ticha (z roku 1923), Verše rodinné a jiné (z let 1914-1917), Stoletý kalendář (z roku 1926) a Pohádky krve (prvotina z roku 1898).
Komentář napsali Miroslav Červenka a Zina Trochová.