René Girard Pořadí knih

Podtitul: Hovory s Pierpaolem Antonellem a Joãem Cezarem de Castro Rocha René Girard dospěl svými úvahami k odhalení mechanismu lidských tužeb a tím významně prohloubil naše znalosti o člověku. Proto je tato intelektuální autobiografie důležitou událostí. Autor textu Násilí a posvátné poprvé mluví o důležitých meznících svého života i své odborné dráhy, vysvětluje, jak je jeho dílo přijímáno ve Francii a ve světě, a zmiňuje se i o rozpracovaných tématech. Tváří v tvář kritice a palčivým otázkám současnosti energicky přeformulovává své teze a přichází s novými analýzami. Jako poutavá výpověď o výměně názorů v odborné Francii i ve světě za posledních čtyřicet let tyto rozhovory přinášejí mnoho nového, protože mapují jednu z nejplodnějších myšlenkových dílen současnosti.

René Girard vychází z toho, že v okamžiku, kdy je společnost v krizi nebo je ohrožena, kdy se na ni sesunou pohromy – epidemie, zemětřesení, sucho, politická nestabilita atp. – vzniká chaotická situace, padají pravidla, kterými se soužití řídí, mizí veškeré rozlišování, jakékoli rozdíly. Beztvará masa se neptá po příčinách, ale hledá viníka, aby se mohla znovu identifikovat – tím viníkem je někdo cizí, kdo se od ní odlišuje, kdo je poznamenaný jako Oidipús (kulhá, má jedno oko nebo hrb atp.). Tím, že se masa vrhá na toho odlišného, kolektivní vraždou na něm vybíjí své pudy, znovu se stmeluje, vrací se k původnímu pravidelnému chodu. Viník – obětní beránek – se tak stává jejím zachráncem, kolektivní vražda se nyní mění na mučednickou smrt. Oběť se stává spasitelem a tak je v zástupných rituálech uctívána. Autor při dešifrování různorodých mýtů ale i biblických témat odhaluje právě tento mechanismus opakovaného perzekučního násilí a nanejvýš aktuálně přispívá k pochopení naší vlastní situace ve světě posedlém neustálou modernizací a inovací – bludném kruhu bez identity a diferenciace.

Studie francouzského esejisty vychází z románového díla Cervantesova, Stendhalova, Flaubertova, Proustova a Dostojevského a pokouší se o kritiku tzv. nevlastní, zprostředkované touhy, tj. touhy, která nabyla čisté podoby v romantismu a poromantických literárních hnutích až po existencialismus a„nový román“. Z této zprostředkované touhy vysvětluje jevy jako „marnivost“, „snobismus“, „sadomasochismus“, také však celé životní prostředí člověka 19. a první poloviny 20. století. Práce na rozhraní studie a eseje, která se snaží ukázat, jak literatura přerůstá do života.