Zdeněk Wirth Knihy

Kniha obsahuje 180černobílých fotografií a vysvětlující texty k nim. Zachycují chrámy, paláce, nádvoří, terasy, kašny, zahrady i zákoutí, sály i jejich uměleckou výzdobu, prostě vše, co tento největší stavební komplex v Praze obsahuje, od svatovítské katedrály až po korunovační klenoty českých králů.

Novodobá úprava a kvapná přestavba starých částí Prahy, zahájená v polovině 19. století a motivovaná hospodářskými a technickými, ale i uměleckými důvody, zničila největší část krásného stavebního dědictví města z 12. až 18. století. Zánik některých stavebních památek pražských na konci 18. a v polovině 19. století se dá vysvětlit nezájmem doby a neporozuměním tehdejšího odborného světa pro jejich historický nebo umělecký význam nebo také jejich nevyhovujícím stavebním stavem, avšak při novodobé úpravě vnitřní Prahy mohla být většina dnes zmizelých památek při dobré vůli jejich majitelů a úředních kruhů zachována asanací, restaurací nebo konzervací stavebního objektu a jeho okolí. Stará Praha, jak se dochovala jako nejkrásnější stavební celek až do druhé poloviny 19. století, patří dnes bohužel již z velké části minulosti. V souboru pěti svazků (Praha 1–2, Praha 3–4, Praha 5, Praha 6–19, Opevnění a vltavské břehy) je zachycen neblahý zásah nové doby do staré Prahy v dokumentárním obrazu stavebních skupin a jednotek z období od středověku do 19. století v jejich původním stavu a zakotvení v městské čtvrti.

Novodobá úprava a přestavba starých částí Prahy, zahájená v polovině 19. století, zničila většinu krásného stavebního dědictví města z 12. až 18. století. Zánik některých památek na konci 18. a v polovině 19. století lze přičíst nezájmu doby a neporozumění historickému či uměleckému významu těchto staveb. Při moderní úpravě vnitřní Prahy však bylo možné většinu zmizelých památek zachovat asanací, restaurací nebo konzervací, pokud by majitelé a úředníci projevili dobrou vůli. Stará Praha, jak byla zachována až do druhé poloviny 19. století, je dnes bohužel již z velké části minulostí. V pěti svazcích je dokumentován neblahý zásah nové doby do staré Prahy, zachycující stavební skupiny a jednotky od středověku do 19. století v jejich původním stavu. Situace na konci 19. a začátku 20. století, kdy byly oblasti jako Holešovice, Karlín, Vinohrady, Podolí či Vršovice považovány za periferní, je dokumentována v dalším svazku edice Zmizelá Praha. Kniha, reeditovaná po více než padesáti letech, nese název Vyšehrad a zevní okresy Prahy a jejími autory jsou Emanuel Poche a Zdeněk Wirth. Obsahuje studii o Vyšehradu a druhém tématu, spolu s třiaosmdesáti fotografiemi většinou z poslední třetiny 19. století.

Novodobá úprava a kvapná přestavba starých částí Prahy, zahájená v polovině 19. století a motivovaná hospodářskými a technickými, ale i uměleckými důvody, zničila největší část krásného stavebního dědictví města z 12. až 18. století. Zánik některých stavebních památek pražských na konci 18. a v polovině 19. století se dá vysvětlit nezájmem doby a neporozuměním tehdejšího odborného světa pro jejich historický nebo umělecký význam nebo také jejich nevyhovujícím stavebním stavem, avšak při novodobé úpravě vnitřní Prahy mohla být většina dnes zmizelých památek při dobré vůli jejich majitelů a úředních kruhů zachována asanací, restaurací nebo konzervací stavebního objektu a jeho okolí. Stará Praha, jak se dochovala jako nejkrásnější stavební celek až do druhé poloviny 19. století, patří dnes bohužel již z velké části minulosti. V souboru pěti svazků (Praha 1–2, Praha 3–4, Praha 5, Praha 6–19, Opevnění a vltavské břehy) je zachycen neblahý zásah nové doby do staré Prahy v dokumentárním obrazu stavebních skupin a jednotek z období od středověku do 19. století v jejich původním stavu a zakotvení v městské čtvrti.

Novodobá úprava a kvapná přestavba starých částí Prahy, zahájená v polovině 19. století a motivovaná hospodářskými a technickými, ale i uměleckými důvody, zničila největší část krásného stavebního dědictví města z 12. až 18. století. Zánik některých stavebních památek pražských na konci 18. a v polovině 19. století se dá vysvětlit nezájmem doby a neporozuměním tehdejšího odborného světa pro jejich historický nebo umělecký význam nebo také jejich nevyhovujícím stavebním stavem, avšak při novodobé úpravě vnitřní Prahy mohla být většina dnes zmizelých památek při dobré vůli jejich majitelů a úředních kruhů zachována asanací, restaurací nebo konzervací stavebního objektu a jeho okolí. Stará Praha, jak se dochovala jako nejkrásnější stavební celek až do druhé poloviny 19. století, patří dnes bohužel již z velké části minulosti. V souboru pěti svazků (Praha 1–2, Praha 3–4, Praha 5, Praha 6–19, Opevnění a vltavské břehy) je zachycen neblahý zásah nové doby do staré Prahy v dokumentárním obrazu stavebních skupin a jednotek z období od středověku do 19. století v jejich původním stavu a zakotvení v městské čtvrti.

Encyklopedie nábytkového umění. Třetí díl obsahuje kapitoly věnované klasicismu, empíru a biedermeieru (české země, Slovensko, Polsko), dále nábytku v zemích Orientu a v době romantismu ve druhé polovině 19. století. První vydání, ilustrované Leo Ludvíkem.