Friedrich Schiller Pořadí knih

Dvě stati o tragickém umění (O příčině potěšení z tragických předmětů a O tragickém umění) dokládají autorovu tezi o očistné a výchovné roli umělecké tvorby.

Ve svých baladách napsaných na historické a antické náměty se Schiller zabývá morální problematikou. Opěvuje v nich velké lidské ctnosti, jako je hrdost, odvaha, touha po svobodě, věrnost slovu, láska až za hrob, ale zamýšlí se i nad otázkami viny a trestu, hranicemi lidské odvahy a štěstí, řeší rozpor mezi slepou poslušností k nadřízeným a vůli k obecně prospěšnému činu aj. Schillerovy balady se vyznačují jasností výrazu, krásou a elegancí stylu a především velikostí myšlenky. Jejich jádrem bývá morální problém. Ilustrovala Eva Hellerová.

V knize je velice poutavě popsán životní příběh Marie Stuartovny (8. prosince 1542 – 8. února 1587) a dopodrobna zobrazena psychologie jejího jednání. Marie Stuartovna byla dcera skotského krále Jakuba V. z rodu Stuartů a francouzské šlechtičny Marie de Guise. Byla francouzskou (1559–1560) avládnoucí skotskou (1542–1567) královnou. Skotskou královnou se stala už jako šestidenní dítě poté, co její otec zemřel na choleru. Už v prvním roce svého života, 9. září 1543, byla korunována skotskou královnou. Jako šestileté dítě, roku 1548, byla zaslíbena jako budoucí manželka francouzskému dauphinovi Františkovi a téhož roku také do Francie dorazila. Francouzskou královnou se stala jakožto manželka krále Františka II., s nímž jakožto čtrnáctiletým uzavřela 24. dubna 1558 ve věku 15 let plánovaný sňatek. Necelé dva měsíce po tomto sňatku Král Jindřich II. tragicky zemřel a František nastoupil na trůn. V zemi však fakticky vládli strýcové Marie z rodu Guisů. V osmnácti letech ovdověla, opustila svoji milovanou Francii a vrátila se zpět do rodného Skotska. Po smrti Marie I. Tudorovny neuznala za právoplatnou anglickou královnu její nevlastní sestru Alžbětu I., svoji tetu z druhého kolena, a sama se začala titulovat také jako anglická královna, neboť byla pravnučkou krále Jindřicha VII. Tudora. O získání londýnského trůnu se však nikterak nesnažila.

Třetí část Schillerovy dramatické trilogie Valdštejn. Publikace vydaná k premiéře hry F. Schillera Valdštejnova smrt v Divadle na Vinohradech 12.11.1999. Kromě Schillerova dramatu obsahuje kniha také rozhovor s překladatelem Jiřím Grušou a studii Milana Tvrdíka o tomto díle a jeho vztahu k české historii.

Výbor ze Schillerových estetických prací, ve kterých – ovlivněn Kantovou filozofií – se zabývá úvahami o vztahu umění a svobody individua i národa a zdůrazňuje zušlechťující vliv umění a krásy na cestu člověka ke svobodě a humanitě.

Reprezentativní výbor z básnického díla německého klasika. Kniha je doplněna ukázkami z dramat, teoretických úvah i korespondence dále podrobným kalendáriem, úvodní esejí a pásmem dokumentů - zpracoval Václav Kubín.

Dopisy z let 1794-1805 obrážejí výmarská léta dvou představitelů německé literární klasiky, dobu, v níž se oba velikáni dopracovávají shodného názoru na život, společnost a především umění. Ústředním tématem je vedle vzájemné účasti na práci druhého především koncipování všeobsáhlé umělecké teorie, která usiluje o vymezení jednotlivých uměleckých žánrů a o vymezení látkových oblastí přiměřených jednotlivým druhům umění, opírajíc se o aristotelovskou terminologii a kantovské učení o kategoriích.