Španělský filozof a esejista, který se zabýval perspektivismem, tedy myšlenkou, že neexistuje univerzální pravda, ale pouze individuální pohledy na svět. Jeho práce se vyznačují hlubokou reflexí o povaze lidské existence a společnosti v bouřlivé době raného 20. století.
Těžištěm svazku je přednáškový cyklus z roku 1933, ve kterém španělský filosof podnikl jeden z vůbec prvních pokusů o teoretické uchopení techniky a jejího vztahu k člověku. V dalších esejích se Ortega y Gasset vyjadřuje k pozdnímu Heideggerovi, s nímž se setkal na kolokviu v Darmstadtu, k filosofickému stylu, k architektuře či k teoretickým problémům fyziky. Přeložil M. Špína.
Meditace o Quijotovi jsou torzem rozsáhlejšího edičního projektu, ve kterém Ortega zamýšlel podrobit zevrubnějšímu zkoumání příznačné projevy španělského života a kultury a pomocí jejich kritické interpretace vytěžit hodnoty, na nichž by bylo možné založit reálnou budoucnost tohoto národa žijícího v zajetí falešných představ o sobě samém. S tím souvisí rozdílné zaměření trojice esejů, z nichž první dva přesahují rámec tématu naznačeného titulem knihy.
Filosofický postesk nad tím, že ženy si u mužů často cení zcela jiných vlastností než brilantní inteligence a smyslu pro logiku.
Cyklus přednášek z roku 1951 proslovených na Mnichovské universitě, v nichž se autor pokusil zevrubně odpovědět na otázku: Co je to národ? I. Úvod II. Úvaha o Evropě III. Jiné eseje o problémech současného člověka
Ortega y Gasset ve své knize z roku 1930 reaguje na rozpínavost nacismu a komunismu. Kritizuje zde tzv. davového člověka. „Ani tato kniha, ani já nejsme političtí. Námět, o němž se tu hovoří, politice předchází a patři k jejímu podloží. Moje práce je temnou prací horníka. Posláni takzvaného „intelektuála" je jistým způsobem opačné než poslání politika. Intelektuální dílo často marně usiluje věci objasnit, kdežto dílo politika obvykle věci ještě více zatemní. Být levicový stejně jako pravicový je jeden z nesčetných způsobů, jež si člověk může vybrat, chce-li se stát imbecilem – oba tyto způsoby jsou ve skutečnosti formami mravního ochrnutí. Kromě toho přežívání těchto přívlastků nemálo přispívá k ještě většímu zfalšování „reality" přítomnosti – falešné již jako takové –, poněvadž obracejí naruby politické zkušenosti, k nimž se vztahují, jak to dokládá fakt, že dnes pravice přislibuje revoluce a levice tyranii. Pracovat na problémech doby je povinnost. Nepochybně. Dělal jsem to celý život. Vždycky jsem k tomu byl připraven. Ale jednou z věci, o níž se dnes mluví jedním dechem, je to, že i za cenu myšlenkové jasnosti musí prý každý dělat politiku sensu stricto. A dokládají to dokonce citací Pascalova příkazu d'abêtissement. Já se však už delší dobu učil být ve střehu, cituje-li někdo Pascala. Jde o obezřelost související s elementární hygienou. Integrální zpolitičténi, vstřebání všech věci i celého člověka politikou je totéž jako fenomén vzpoury davů, o němž se tu píše. Vzpouzející se masa ztratila všechnu schopnost religiozity a poznání. Není schopna mít v sobě víc než politiku, a to politiku nemírnou, ztřeštěnou, pominutou. Takto se totiž snaží nahradit poznání, náboženství, sagesse – koneckonců jediné věci, které jsou svou podstatou vhodné k tomu, aby zaujaly střed lidské mysli. Politika zbavuje člověka osamění a intimity, a proto hlásání integrálního zpolitičténi je jednou z metod, jichž se používá k socializaci člověka. Když se nás někdo zeptá, jakou politiku zastáváme, anebo s neomaleností příslušející ke stylu naší doby si pospíší, aby nás k nějaké přiřadil, máme se místo odpovědi toho drzouna otázat, co se on domnívá, že je člověk, příroda, dějiny, co je společnost, kolektivita, stát, zvyk a právo. Politika spěchá, aby zhasla světla a všechny kočky byly černé. Je nezbytné, aby evropské myšlení vrhlo na všechny tyto otázky nové světlo. K tomu tu je, a ne aby na akademických shromážděních natřásalo svůj paví ohon." José Ortega y Gasset: Předmluva pro Francouze
České vydání Úkolu naší doby si klade za cíl uvést k nám Ortegovo rané myšlení. K této práci je přiřazena společenskohistorická konkretizace tehdejších jeho myšlenek, studie Zánik revolucí, a polemické objasnění doktríny vitálního rozumu pod názvem Ani vitalismus, ani racionalismus.Publikace by měla otevřít cestu k postupnému úplnému poznání Ortegova myslitelského odkazu. Do svazku byla pojata raná myšlenková produkce význačného španělského filosofa existence a života. Studie Úkol naší doby, kde autor rozvíjí svou teorii perspektivismu, podle níž každá generace i epocha jsou nástrojem nezastupitelného poznání a každý jedinec představuje „jedno podstatné hledisko“, je doprovázena dvěma menšími pracemi (Zánik revolucí, Ani vitalismus, ani racionalismus), jež jsou s ní tematicky spojeny. Pro obsah knížky je charakteristická ostrost Ortegova pohledu, kterou uplatňoval ve snaze dobrat se pravdy o vztahu našeho života a poznání.
Eseje. Vydal Rudolf Škeřík. Na titulní stránce, obálce a vazbě kresba Toyen.
