Španělský filozof a esejista, který se zabýval perspektivismem, tedy myšlenkou, že neexistuje univerzální pravda, ale pouze individuální pohledy na svět. Jeho práce se vyznačují hlubokou reflexí o povaze lidské existence a společnosti v bouřlivé době raného 20. století.
Těžištěm svazku je přednáškový cyklus z roku 1933, ve kterém španělský filosof podnikl jeden z vůbec prvních pokusů o teoretické uchopení techniky a jejího vztahu k člověku. V dalších esejích se Ortega y Gasset vyjadřuje k pozdnímu Heideggerovi, s nímž se setkal na kolokviu v Darmstadtu, k filosofickému stylu, k architektuře či k teoretickým problémům fyziky. Přeložil M. Špína.
Meditace o Quijotovi jsou torzem rozsáhlejšího edičního projektu, ve kterém Ortega zamýšlel podrobit zevrubnějšímu zkoumání příznačné projevy španělského života a kultury a pomocí jejich kritické interpretace vytěžit hodnoty, na nichž by bylo možné založit reálnou budoucnost tohoto národa žijícího v zajetí falešných představ o sobě samém. S tím souvisí rozdílné zaměření trojice esejů, z nichž první dva přesahují rámec tématu naznačeného titulem knihy.
Filosofický postesk nad tím, že ženy si u mužů často cení zcela jiných vlastností než brilantní inteligence a smyslu pro logiku.
Cyklus přednášek z roku 1951 proslovených na Mnichovské universitě, v nichž se autor pokusil zevrubně odpovědět na otázku: Co je to národ? I. Úvod II. Úvaha o Evropě III. Jiné eseje o problémech současného člověka
České vydání Úkolu naší doby si klade za cíl uvést k nám Ortegovo rané myšlení. K této práci je přiřazena společenskohistorická konkretizace tehdejších jeho myšlenek, studie Zánik revolucí, a polemické objasnění doktríny vitálního rozumu pod názvem Ani vitalismus, ani racionalismus.Publikace by měla otevřít cestu k postupnému úplnému poznání Ortegova myslitelského odkazu. Do svazku byla pojata raná myšlenková produkce význačného španělského filosofa existence a života. Studie Úkol naší doby, kde autor rozvíjí svou teorii perspektivismu, podle níž každá generace i epocha jsou nástrojem nezastupitelného poznání a každý jedinec představuje „jedno podstatné hledisko“, je doprovázena dvěma menšími pracemi (Zánik revolucí, Ani vitalismus, ani racionalismus), jež jsou s ní tematicky spojeny. Pro obsah knížky je charakteristická ostrost Ortegova pohledu, kterou uplatňoval ve snaze dobrat se pravdy o vztahu našeho života a poznání.
Eseje. Vydal Rudolf Škeřík. Na titulní stránce, obálce a vazbě kresba Toyen.
Ortega y Gasset ve své knize z roku 1930 reaguje na expanze nacismu a komunismu, kritizuje tzv. davového člověka. Upozorňuje, že jeho práce není politická, ale spíše předchází politice a zkoumá její základy. Intelektuál a politik mají odlišné úkoly; zatímco intelektuál se snaží objasnit, politik často věci zatemňuje. Být levicový nebo pravicový je podle něj jedním z mnoha způsobů, jak se stát imbecilem, a obě orientace přispívají k falšování reality. Politické přívlastky, které se stále používají, zatemňují skutečné politické zkušenosti, protože pravice slibuje revoluce a levice tyranii. Práce na problémech doby je nezbytná, ale není správné, aby se každý musel nutně angažovat v politice, zejména pokud to vede k myšlenkovému zatemnění. Integrální zpolitizování a vzpoura davů zbavují člověka schopnosti religiozity a poznání. Politika nahrazuje hlubší hodnoty a intimitu, a proto je důležité, aby evropské myšlení přineslo nové pohledy na otázky existence, společnosti a práva. Ortega vyzývá k zamyšlení nad tím, co vlastně znamená být člověkem a jaké jsou naše hodnoty.
