Georges Duby Knihy

Bitvu u Bouvines, v níž se střetli francouzský král Filip II. August a římský císař Ota IV. Brunšvický, podporovaný anglickým králem Janem Bezzemkem, pojímá autor jako velkolepé drama, jehož ústředním tématem je sociologie středověké války.

Umění a společnost 980–1420. Základní práce francouzského medievalisty, autora i u nás známé vynikající knihy Neděle u Bouvines, přináší jedinečný a u nás zcela netradiční pohled na dějiny středověkého umění. Katedrála jako sociální prostor, v němž se v nejrozvinutější podobě uplatnily dobové představy o uspořádání středověkého světa i vesmíru, Dubymu posloužila jako středobod uvažování o době mezí 8. až 14. stoletím, především v prostředí západní Evropy. Na příkladě proměn umělecké výzdoby katedrál a vývoje jejich architektonického ztvárnění autor mistrným způsobem zachycuje vztah člověka k Bohu, ke smrti a k posmrtnému životu, probuzení se lidské individuality a vedle toho i syrovost středověkého světa v jeho každodenním snažení a strádání.

Kniha významného francouzského medievalisty pojednává o snahách církve v 10. až 12. století ve Francii ustálit a uzákonit pravidla manželského soužití. Na mnoha příkladech z prostředí francouzské, vlámské a burgundské šlechty, protože jedině o ní hovoří dobové historické dokumenty, dokumentuje autor urputný boj církevních hodnostářů a velmožů o podobu manželství, vymícení mnohaženství, zapuzování manželek a svatby s rodově příbuznými ženami. Tyto z pohledu církve neřesti však narážely na závažné politické a majetkové problémy šlechtických domů.

Druhý díl trilogie nahlíží do každodenního života vznešených paní francouzského středověku a na jejich osudech demonstruje vývoj instituce manželství a její význam.

Závěrečný díl trilogie o vznešených paních francouzského středověku.

Reprezentativní dílo 33 předních francouzských historiků, pojednávající o dějinách Francie od prehistorické doby až po konec 20. století. Autoři jednotlivých kapitol spojili co nejtěsněji 'dějiny událostí a dějiny hospodářských i sociálních struktur s historií způsobů života, práce, se sídlištní geografií v návaznosti na přírodní podmínky, s tím, jak se rozvíjely náboženské představy, religiózní praktiky, názory, umělecká a literární tvorba, výchova, morálka, myšlení a vědecký pokrok'. Před čtenářem se tak otevírají francouzské dějiny jako 'dějiny úhrnu civilizačních jevů v zemích, z nichž se dnes skládá Francie'.

První díl trilogie o historických osobnostech, světicích a legendárních postavách rytířských románů podává obraz postavení ženy v době 12. století ve Francii.

Při našem obdivu k tomu, co přetrvalo ze středověkého umění, se na ně nedíváme jako ti, kdo je spatřili první. Pro nás jsou to umělecká díla a čekáme od nich estetický požitek. Ve společnosti výrazně odstupňované podle hodností, která neviditelnému přičítala stejnou váhu a ještě větší působnost než viditelnému a která si nepředstavovala, že by smrtí končil individuální život, plnila však tato díla tři hlavní funkce: byly to dary věnované Bohu, představovaly dorozumění s oním světem a zároveň byly výrazem moci. Autor dává do souvislostí vývoj uměleckých forem v průběhu tisíciletí s materiálnímí a kulturními strukturami společnosti.

Podtitul: Aneb představy feudalismu. Základní práce v českém prostředí velmi známého francouzského historika, G. Duby zde na základě bohatého souboru středověkých pramenů zkoumá vznik učení o trojím lidu, jeho intelektuální zázemí, pronikání do obecných představ o božském uspořádání tehdejšího světa. Podle Dubyho zkonstruovali někdy na přelomu 10. a 11. století model trojjediného božského uspořádání společnosti francouzští vzdělanci a teologové ve snaze posílit význam církve a duchovních ve středověké společnosti, s cílem sakralizovat tehdy velmi oslabenou panovnickou moc. V modelu třech řádů, těch, co se modlí, těch, co vládnou-bojují, a těch, co pracují, se ale uplatňovaly i některé starší představy raně středověkých myslitelů. Velkou část knihy autor věnoval také transformacím tohoto systému, které si vyžádaly sociální změny, způsobené mimo jiné rozvojem měst a rostoucí dynamikou sociálních vztahů a vznikem a prosazováním nových filozofických názorů.

G. Duby v této knize mapuje kolektivní představy a mentalitu v době kolem roku 1000 s důrazem na milenaristické představy o konci světa a na soudobé pojetí zázračna a tajemna. Rok 1000 představuje mezi Dubyho pracemi práci výjimečnou. Hlavní důraz totiž položil na narativní prameny a na jejich barvitou, přitom však metodologicky propracovanou interpretaci. Velkou pozornost samozřejmě věnuje představám o konci světa, o extatickém vztahování se k Nebeskému Jeruzalému jako modelu možného fungování božského řádu, přenášeného do pozemského prostředí, též významu relikvií jako uzdravujících, zázračných a divotvůrných předmětů či vnímání poslů špatných časů (monster, komet, epidemií, nebeských úkazů) středověkými intelektuály i laiky.