Knihobot

Zora Obstová

    1. leden 1972
    Zora Obstová
    Evangelium podle Piláta
    Badalpurská zahrada
    Pinocchiova dobrodružství
    Dějiny krásy
    Věk katedrál : umění a společnost 980-1420
    Dějiny ošklivosti
    • 2024

      Román Evangelium podle Piláta se skládá ze dvou částí. V první, nazvané Zpověď odsouzence na smrt večer před zatčením, je mluvčím sám Ježíš(v knize Ješua), který koná zázraky, ale stále má pocit, že sám své kroky neřídí. V druhé části, psané formou dopisů Piláta Pontia bratru Titovi do Říma, se dozvídáme o postavě jakéhosi Ješuy, který byl špatným truhlářem a špatným Židem, bratříčkoval se s opilci i s lehkými ženami a svého bratance Jóchánána považoval za podvodníka. Po intimně laděné první části získává román v části druhé takřka detektivní spád. Pilát a tetrarcha Herodes viditelně znervózní poté, co se ztratí ukřižované tělo a začnou se šířit první zvěsti o Ješuově zjevování.

      Evangelium podle Piláta
    • 2023

      Velká klasická pohádka s neobyčejným hrdinou – dřevěným panáčkem s dlouhým nosem – se proslavila po celém světě. Panáček, kterého vyřezal pan Geppetto z polínka a pojmenoval ho Pinocchio, ožil a podstoupil neuvěřitelná dobrodružství, z nichž mnohdy vyvázl jen taktak.

      Pinocchiova dobrodružství
    • 2022

      Umění a společnost 980–1420. Základní práce francouzského medievalisty, autora i u nás známé vynikající knihy Neděle u Bouvines, přináší jedinečný a u nás zcela netradiční pohled na dějiny středověkého umění. Katedrála jako sociální prostor, v němž se v nejrozvinutější podobě uplatnily dobové představy o uspořádání středověkého světa i vesmíru, Dubymu posloužila jako středobod uvažování o době mezí 8. až 14. stoletím, především v prostředí západní Evropy. Na příkladě proměn umělecké výzdoby katedrál a vývoje jejich architektonického ztvárnění autor mistrným způsobem zachycuje vztah člověka k Bohu, ke smrti a k posmrtnému životu, probuzení se lidské individuality a vedle toho i syrovost středověkého světa v jeho každodenním snažení a strádání.

      Věk katedrál : umění a společnost 980-1420
    • 2022

      Publikace přináší 36 nejvýznamnějších futuristických manifestů, které usilují o radikální proměnu řady uměleckých druhů: nejen literatury, ale i divadla, filmu a fotografie, malířství a sochařství, architektury a hudby. Hlavním autorem těchto programových projevů je zakladatel futuristického hnutí Filippo Tommaso Marinetti, ale podíleli se na nich i další umělci, například sochař Boccioni, malíři Carra, Severini, Russolo, Depero, hu-debník Balilla Pratella či architekt Sant’Elia. Futurismus, hlásající program osvobozených slov a nastolující „bez-drátovou imaginaci“, patřil k nejvlivnějším avantgardním směrům a jeho myšlenky dodnes rezonují v řadě moderních i postmoderních experimentů.

      Futuristické manifesty
    • 2016

      Vyšetřování

      • 188 stránek
      • 7 hodin čtení
      3,2(78)Ohodnotit

      Nenápadnému a skromnému Vyšetřovateli, který je pověřen úkolem zjistit ve Městě okolnosti série sebevražd mezi zaměstnanci gigantického Podniku, je zřejmé, že věci nepůjdou hladce. Na nádraží na něj nikdo nečeká, do Podniku je mu odepřen přístup, s absurdními překážkami musí bojovat i při pokusu ubytovat se v místním hotelu. Nic ve Městě neodpovídá běžným zvyklostem: nesnesitelné vedro střídá sníh a jasné nebe hluboká tma, večer jsou ulice liduprázdné, zato ráno se jimi šinou kolony aut a proudí lidské řeky, kterými se nelze prodrat. Nesnáze nekončí ani poté, co je Vyšetřovatel po mnoha peripetiích do Podniku konečně vpuštěn, ba právě naopak… Temně komický román na téma lidského údělu upomene na obdobně laděné prózy Kafkovy či Beckettovy a je novým dokladem šíře autorského záběru i vypravěčského mistrovství jednoho z předních francouzských prozaiků.

      Vyšetřování
    • 2015

      Dějiny ošklivosti

      • 456 stránek
      • 16 hodin čtení
      4,6(276)Ohodnotit

      Nejnovější kniha Umberta Eca je jakýmsi protějškem jeho Dějin krásy. Co je vlastně opakem krásy? Na tuto otázku hledá autor odpověď na stránkách výpravné ilustrované publikace, kde na příkladech děl literárních i výtvarných ukazuje, že opak krásy se neomezuje jen na ohyzdnost satyrů či Harpyjí. Protějškem krásy jsou také groteskní tvary, odpudivé, dekadentní ovzduší opiových doupat, kam vstupuje Dorian Gray, svět vampírů i podivných bytostí vylovených z moře, neovladatelných pudů i děsu, prorockých vizí i apokalypsy, banálního zla i napohled směšných příhod. To vše není krásné, je to však podmanivé. Při četbě knihy nemůžeme nedat za pravdu moudrému Římanovi, když říká, že v přírodě není ošklivosti.

      Dějiny ošklivosti
    • 2015

      Dějiny krásy

      • 440 stránek
      • 16 hodin čtení
      4,4(336)Ohodnotit

      Na stránkách této knihy najdeme obrazy mistrovských děl všech dob, nejedná se však o dějiny umění, jak je obvykle chápeme. Ilustrace i rozsáhlá antologie textů mají čtenáři přiblížit rozmanité představy o kráse, jak se projevovaly od dob starého Řecka až dodnes. Dozvíme se, jak různě byla pojímána krása přírody, květin, zvířat, lidského těla, nebeských těles, matematických vztahů, světla, drahokamů, Boha i ďábla. Třebaže se dochovaly jen texty filozofů, spisovatelů, vědců, mystiků či teologů a svědectví umělců, na základě těchto dokumentů si lze učinit představu, jak vnímali krásu běžní lidé i páriové všech dob.

      Dějiny krásy
    • 2013

      Soubor šestnácti nedávno vzniklých esejistických textů známého spisovatele a badatele nese název prvního z nich, věnovaného mimořádně aktuálnímu tématu: potřebě určité společnosti mít svého nepřítele a utvořit si jeho obraz. Svazek se vyznačuje tematickou rozmanitostí, sahající od literárních lásek mládí přes otázky poetiky či etiky výzkumu v oblasti medicíny až po představení autorova vlastního zralého díla. Vedle Ecovy příslovečné erudice řadu textů spojují autorovy oblíbené motivy, z nichž on sám výslovně uvádí absolutno, ošklivost a oheň.

      Vytváření nepřítele a jiné příležitostné texty
    • 2008

      Autorka ve své knize zachycuje vývoj tvorby italských prozaiček od druhé poloviny 19. století, kdy se ženy začaly odvažovat prvních nesmělých krůčků na poli literatury, jež byla po dlouhá staletí téměř výhradní doménou mužů, až po dnešní dobu, kdy se poměr mezi spisovateli a spisovatelkami víceméně vyrovnal a mnohé autorky co do počtu prodaných výtisků předstihují mužské autory. Zároveň hledá odpověď na otázku, zda mezi tvorbou jednotlivých autorek existuje vnitřní souvislost, zda existují styčné body mezi jednotlivými díly, zda má moderní ženská literatura v Itálii privilegovaný styl, privilegovaná témata či žánry. Zvláštní pozornost je věnována nejvýraznějším představitelkám italské ženské prózy, jako byly Matilde Seraová, Grazia Deleddová, Natalia Ginzburgová, Anna Maria Ortesová či Elsa Morantová.

      Ženská próza v italské moderní literatuře
    • 2004

      Co mají společné?

      • 314 stránek
      • 11 hodin čtení

      Co mají společné? Vychovává tygřice svá mláďata sama? Kam se schová svišť, když mu hrozí nebezpečí? Je pravda, že některé velryby zpívají? Vydejte se s námi na dobrodružnou cestu do světa zvířat a dozvíte se, v jakém prostředí žijí, jakou mají společenskou organizaci, jak vypadají jejich milostné rituály nebo jakým způsobem se navzájem dorozumívají. A na posledních stranách se seznámíte se živočichy, kteří jsou něčím zvláštní a výjimeční. Velká obrazová publikace s obrovským množstvím krásných fotografií a barevných ilustrací.

      Co mají společné?