Robert Spaemann Knihy

Podtitul: Pokusy o rozlišení mezi "něčím" a "někým" Kniha Osoby představuje poslední, třetí díl pomyslné trilogie, spolu s první knihou Účelnost jako filosofický problém a druhou Štěstí a vůle k dobru; obě knihy již dříve vyšly v českém překladu. V první se Spaemann věnoval dějinám a obhajobě teleologického pohledu na přírodu a člověka, ve druhé pak zejména etice, s cílem překonat dichotomii mezi eudaimonismem a deontologismem. Ve třetí knize, jejíž český překlad právě držíte v rukou, prohlubuje svou ontologii i etiku a přichází s propracovanou antropologií. Její jádro tvoří pozoruhodné promýšlení souvislostí mezi personalitou a přirozeností. V této knize o antropologii, avšak nikoli jen o ní, můžeme detailně sledovat Spaemannův specifický neoaristotelský přístup kontinentálního typu, v kontrastu k anglosaské lockeovské a humeovské tradici. Spaemann se zároveň snaží překonat tradici kartesiánského dualismu, a tak hledá cestu mezi Scyllou naturalistického monismu a Charybdou spiritualistického dualismu. Výsledkem je jeho teorie osob – nikoli teorie osoby v singuláru. Osoby mohou totiž existovat jen v plurálu. Přesto se Spaemann odmítl přihlásit k personalismu. Osoby však v jeho pojetí nejlépe charakterizuje schopnost učinit nebo přijmout slib a schopnost odpouštět.

Němečtí filosofové v základním interdisciplinárním díle podávají přehled dějin teleologického myšlení od antiky do současnosti a osvětlují odmítání teleologických jevů v novověké přírodní vědě. Ukazují, že antiteologické pozice ve vědě jsou vnitřně rozporné a vycházejí z předpokladů, které nelze v samotných přírodních vědách diskutovat. Autoři docházejí k závěru, že člověk vposled stojí před alternativou: buď interpretovat přírodu teleologicky, nebo chápat samotného člověka antropomorfisticky.

Autor, profesor filozofie na univerzite v Mníchove, objasňuje v ôsmych kapitolách niektoré základné pojmy, ktoré všetci denne používame, keď hovoríme o morálnych aspektoch našich činov. Obsah: 1. Filozofická etika alebo: Je dobro a zlo relatívne? 2. Výchova alebo: Princíp potešenia a princíp reality 3. Vzdelanie alebo: Vlastný záujem a pocit hodnoty 4. Spravodlivosť alebo: Ja a tí druhí 5. Zmýšľanie a zodpovednosť alebo: Posväcuje cieľ prostriedky? 6. Jednotlivec alebo: Musíme vždy konať podľa svojho svedomia? 7. To bezpodmienečné alebo: Čo robí konanie dobrým? 8. Odovzdanosť alebo: Postoj k tomu, čo nemôžeme zmeniť Vydanie prvé

Pokus o nalezení etického základu, který by objasnil dualismus eudaimonismu a universalismu. ISBN 80-86005-01-0 je chybné, správné ISBN 80-86005-70-4 není v knize uvedeno.

Robert Spaemann je profesorem filosofie na mnichovské universitě. Ve své knize Základní mravní pojmy a postoje se věnuje osmi etickým otázkám, jednotlivé kapitoly byly původně vysílány v rozhlase. Spaemann nechce ve své knížce přednést nové názory, jeho cílem je vyjádřit to, co sami „nějak víme,“ a upřesnit neostrost v našem mravním povědomí. Jeho kniha je velice inspirativní, zejména pro lehkost s jakou je napsána. Kapitoly jsou krátké, navazují na sebe, esejistická forma pro rozhlasové vysílání vybízí k přemýšlení. Spaemann sice vystupuje jako profesor, který vysvětluje základní mravní postoje, sám ale přichází se svou interpretací, kterou můžeme přijmout nebo odmítnout. Jeho kniha působí dojmem výzvy, abychom si dodali odvahy a rozhodnosti, abychom žili správným a plným životem.

"Sborník přednášek na téma Křesťanství a filosofie - Velké epochy, které proběhly na půdě Křesťanské akademie Praha v přednáškovém roce 1990/91 ..."

Philosoph der Restauration und Vater der Soziologie; gläubiger Christ und Ahnherr eines atheistischen Positivismus - diese Ambivalenz kennzeichnet die ebenso entscheidende wie wenig bekannte Rolle des Vicomte de Bonald in der Geschichte der Gesellschaftslehre. Zwar ging es dem Begründer des 'Traditionalismus' vor allem um die Bewahrung der theologisch-metaphysischen Tradition; seine Sprachphilosophie, seine Theorie der Souveränität und der Legitimität zeugen davon. Im Ergebnis aber hob Bonald die alte Metaphysik radikaler auf, als die atheistischen Materialisten des achtzehnten Jahrhunderts es getan hatten; denn er machte Philosophie und Religion zu Funktionen der Gesellschaft. So weit klafften Absicht und Wirkung bei diesem oft als erzkonservativ angesehenen Denker auseinander. Deshalb konnten sich auch so verschieden gerichtete Geister wie Lamennais, mit dessen tragischem Geschick die Anfänge einer 'christlichen Demokratie' verbunden sind, und Charles Maurras auf Bonald berufen, der, von Comte herkommend, aus einer Verquickung von Positivismus und Katholizismus ein totalitäres System abzuleiten suchte. Es war Charles Péguy, der dann als erster sah, daß der moderne intellektuelle Konservatismus einen radikaleren Bruch mit der abendländischen Tradition darstellte als die Französische Revolution und die Philosophie ihrer geistigen Wegbereiter. Ein Wortführer aus einer uns heute ferngerückten Zeit erweist sich durch all diese Tatsachen und Bezüge als überaus aktuell.