Kniha, kterou ke příležitosti konání stejnojmenné výstavy, sestavil architekt Jan Kaplický, je koncipována jako dialog inspirace mezi dědečkem a vnukem. Přináší mnoho z díla Josefa Kaplického, sochy, fotografie plastiky, obrazy i architektonické návrhy.
Děj se odehrává v pohnutém období amerických dějin, v době bojů mezi Angličany a Francouzi v polovině 18. století, v nichž Indiáni sehráli nemalou roli. Příběh má prvky epické a historické. Svět anglosaských přistěhovalců je zde konfrontován se světem domorodců.
Román v dopisech se odehrává se během dvou let. Mladý Werther se přestěhuje do venkovského města, kde se na plese seznámí s dívkou jménem Charotte (Lotty). Chartlotta je zasnoubená s Albertem, Werther se do ní přesto hluboce zamiluje a v dopisech popisuje utrpení z nešťastné lásky. Často dívku navštěvuje, povídají si spolu. Werther se rozhodne vstoupit do vevyslanectví, avšak nemůže na Lottu zapomenout. Udržují spolu dopisní kontakt, po čase se Werther vrací, Charlotte je už provdaná za Alberta. Začne se s ní opět stýkat a v Albertovi se probouzíá žárlivost. Werther dívce vyzná lásku. Ona je do něj podle všeho také zamilovaná, ale čest jí nedovolí zradit manžela. Werther napíše Lottě dlouhý dopis a potom za ní pošle sluhu a prosím, aby Albert zapůčil dvě zbraně.... O půlnoci se Werthher zastřeí a ráno je sluhou nalezen mrtvý. Po vydání knihy stoupl počet sebevražd, v druhém, přepracovaném vydání (1787) proto považoval Goethe za nutné umístit jako motto výstrahu pro senzitivní čtenáře: „Buď muž a nenásleduj mne!“. V díle najdeme i autobiografické prvky.