Pouze jednu knihu Stín svícnu (1994) doposud vydal Luděk Marks (nar. v Ústí nad Labem 1963). Původně básník undergroundu, pracoval v letech 1987-1992 v časopise Vokno. Pro jeho poetiku je typické propojování katolických motivů a vázaného verše s motivy prázdnoty a beznaděje. Je jediným opravdu prokletým básníkem severních Čech.
Autor výboru Stín svícnu (1994) přichází po letech s novou sbírkou. Opět v ní využívá tradiční, formálně vytříbené básnické formy, a dekadentní stylizaci, kterou ve svých mladých letech sdílel s autorem, jenž mu byl v undergroundu nejbližší, totiž s J. H. Krchovským, prověřil čas. Poznáváme jeho sebeironický škleb, pod nímž je patrná existenciální tíseň konfrontovaná s „paradoxem víry“. V některých svých pozdních textech však Marks sahá po jednodušších formách, k lakoničtějšímu způsobu vyjádření, a to zřejmě právě tam, kde se tvrdě konfrontuje s „novou dobou“. Marksův lyrický hlas v této zemi opravdu chyběl.
Hlavní hrdina je vzdělaný a sečtělý bonviván znechucený vším, co dříve miloval – dobrým jídlem, uměním i literaturou a dochází nakonec až k úplnému odmítání života. Román, považovaný za „bibli dekadence“, našel u nás odezvu především u Karáska ze Lvovic.