Autor výboru Stín svícnu (1994) přichází po letech s novou sbírkou. Opět v ní využívá tradiční, formálně vytříbené básnické formy, a dekadentní stylizaci, kterou ve svých mladých letech sdílel s autorem, jenž mu byl v undergroundu nejbližší, totiž s J. H. Krchovským, prověřil čas. Poznáváme jeho sebeironický škleb, pod nímž je patrná existenciální tíseň konfrontovaná s „paradoxem víry“. V některých svých pozdních textech však Marks sahá po jednodušších formách, k lakoničtějšímu způsobu vyjádření, a to zřejmě právě tam, kde se tvrdě konfrontuje s „novou dobou“. Marksův lyrický hlas v této zemi opravdu chyběl.
Luděk Marks Pořadí knih (chronologicky)






45 let v regionální archeologii
- 71 stránek
- 3 hodiny čtení
Přeludy
- 82 stránek
- 3 hodiny čtení
Pouze jednu knihu Stín svícnu (1994) doposud vydal Luděk Marks (nar. v Ústí nad Labem 1963). Původně básník undergroundu, pracoval v letech 1987-1992 v časopise Vokno. Pro jeho poetiku je typické propojování katolických motivů a vázaného verše s motivy prázdnoty a beznaděje. Je jediným opravdu prokletým básníkem severních Čech.
Román Naruby, považovaný za „bibli dekadence“, odráží atmosféru francouzského Fin de siècle. Jeho hlavním hrdinou je poslední potomek starobylého rodu des Esseintes, který znuděn zhýralým a rozkošnickým životem a zhnusen celou společností opouští Paříž a uchyluje se do samoty. Líčení jeho životního stylu, který dovádí až do absurdních důsledků, představuje jakýsi katalog dekadentního estétství: des Esseintes se věnuje četbě vzácných knih, degustaci vybraných jídel, výrobě parfémů či pěstování bizarních květin. Neustálé umělé jitření smyslů však zhoršuje jeho nervovou chorobu a zvyšuje pocit přesycenosti. Naruby vyjadřuje revoltu proti měšťácké civilizaci, zároveň je však i ironickou kritikou přepjatých estétských postojů.