Josef Pieper Knihy

Každý člověk touží po štěstí, zakouší ve svém nitru žízeň, která volá po utišení. Touha po štěstí je člověku přirozená, vychází z nejvnitřnějšího jádra lidské bytosti, kam byla vepsána už při stvoření. A tato touha musí nakonec dojít naplnění, má-li mít lidský život vůbec nějaký smysl. Kdyby neexistovala naděje na utišení, byl by člověk odsouzen k zoufalství. Lidskou touhu po štěstí ovšem nemůže utišit nic stvořeného. I kdyby člověk získal celý svět, nenasytí se, nepřestane prahnout po něčem víc. Onu nejhlubší žízeň může utišit jedině „dobro v úplnosti“, Bůh sám. Znamená to tedy, že štěstí nám bude dopřáno až na věčnosti? Nikoli. Už zde můžeme okoušet předchuť věčného štěstí, v milujícím patření, v pozemské kontemplaci. Ta není vyhrazena pouze mystikům či světcům, ale každému, kdo se dokáže zastavit, ztišit, žasnout a s láskou pohlížet i na ty nejnepatrnější věci.

Filozofovat znamená podle Josefa Piepera zapomenout na účelnost a upotřebitelnost věcí a ptát se, co jsou „ve svém posledním základu“. Filozofuje ten, kdo je schopen vzdálit se od běžných výkladů a obvyklých hodnocení věcí, když před ním náhle vyvstala jejich nová tvář. Filozofování vychází z údivu nad věcmi, které nás každodenně obklopují, nad tím, že vůbec něco existuje, a může být oživováno konfrontací s tradovaným výkladem světa: s mýty, teologií nebo i s texty, které jsou pokládány za racionalistické či ateistické. Filozofické tázání (a v tom je vznešenost i bída filozofie) však nemůže dospět ke konečným odpovědím – ústí v poznání, že svět má charakter tajemství.

Josef Pieper, významný německý filosof 20. století, podává filosofickou analýzu víry, naděje a lásky a ukazuje, jak tyto postoje či úkony souvisejí s existenciální situací člověka. Nejsou krotkou „spořádaností“ a „správným chováním“ šosáka, ale bytostným povýšením lidské osoby. Jsou krajností toho, co člověk může být, naplněním lidské možnosti být. Neochvějně člověka zaměřují k pravému uskutečnění jeho podstaty – k dobru.

Sociologická studie zaměřená proti romantickému přeceňování společenství.

Filosofická a teologická studie o největším scholastikovi Tomáši Akvinském, rozbor jeho osobnosti a díla.

Podtitul: Osobnosti a náměty středověké filosofie.

Práce a volný čas – Co je to universita – Moudrost

Filosofická a teologická studie o největším scholastikovi Tomáši Akvinském, rozbor jeho osobnosti a díla.

Souborné vydání Pieperových pojednání o tzv. kardinálních ctnostech: Praktická moudrost -- Spravedlnost -- Statečnost -- Kázeň a uměřenost.

Že člověk dává druhému, co je jeho, co mu náleží — na této zásadě stojí veškerý spravedlivý řád na světě. A zase veškeré bezpráví vychází z toho, že se člověku upírá nebo bere, co je jeho, a to ne snad pro neštěstí, neúrodu, oheň, zemětřesení, ale z vůle člověka. O této ideji, která dává suum cuique — každému, co jeho je — budeme mluvit na následujících stránkách. Tato idea se stala společným majetkem západní kultury od starověku přes Platona, Aristotela, Cicerona, Ambrože, Augustina a především prostřednictvím římského práva. Přesněji řečeno, budeme mluvit o uvědomělém postoji, jímž člověk dává každému, co je jeho. Bude řeč o ctnosti spravedlnosti. »Spravedlnost je postoj (habitus), jímž přiznáváme se stálou a vytrvalou vůlí každému, co mu náleží«.

Delivers a stimulating quartet of essays on the four cardinal virtues. Josef Pieper demonstrates the unsound overvaluation of moderation that has made contemporary morality a hollow convention and points out the true significance of the Christian virtues.

"The ultimate of human happiness is to be found in contemplation". In offering this proposition of Thomas Aquinas to our thought, Josef Pieper uses traditional wisdom in order to throw light on present-day reality and present-day psychological problems. What, in fact, does one pursue in pursuing happiness? What, in the consensus of the wisdom of the early Greeks, of Plato and Aristotle, of the New Testament, of Augustine and Aquinas, is that condition of perfect bliss toward which all life and effort tend by nature? In this profound and illuminating inquiry, Pieper considers the nature of contemplation, and the meaning and goal of life.

One of the most important philosophy titles published in the twentieth century, Joseph Pieper's Leisure, the Basis of Culture is more significant, even more crucial than it was when it first appeared fifty years ago. Pieper shows that Greeks understood and valued leisure, as did the medieval Europeans. He points out that religion can be born only in leisure. Leisure that allows time for the contemplation of the nature of God. Leisure has been, and always will be, the first foundation of any culture. He maintains that our bourgeois world of total labor has vanquished leisure, and issues a startling warning: Unless we regain the art of silence and insight, the ability for nonactivity, unless we substitute true leisure for our hectic amusements, we will destroy our cultureCand ourselves. These astonishing essays contradict all our pragmatic and puritanical conceptions about labor and leisure; Joseph Pieper demolishes the twentieth-century cult of Awork as he predicts its destructive consequences.

The autobiographical writings of a modern Christian philosopher reflect his unwavering dedication to truth amidst the turmoil of two World Wars and the Catholic Church's changes during Vatican II. He critiques the dilution of sacred meanings in liturgical practices, advocating for a philosophy that emphasizes living truth existentially. Influenced by Plato, Augustine, and Aquinas, he navigates the tension between philosophy and theology, asserting that while divine understanding requires faith, the quest for truth is an inner journey fraught with mystery, particularly regarding the afterlife.

"Pieper [attempts to] show how death must be seen as an experience of the whole man and is properly to be understood as punishment.' When he views man's pilgrim status on earth, Pieper is led to assert that death is an act of human freedom, consistent with Creation and redemption. . . . With his rare gift of high-level popularization, Pieper brings a critical mind and an in-depth acquaintance with the scholastic tradition to bear on contemporary thought and experience. . . . [This] volume deserves a place on any bookshelf devoted to Christian philosophy." Library Journal "Dr. Pieper very subtly and usefully stresses the character of dying as act and choice, leading us up very gently to the shocking old notion that it might also constitute a well-deserved punishment." Times Literary Supplement

Geistige Wegbegleitung, auf die Verlass ist Zum großen Schatz der abendländischen Überlieferung gehört die Orientierung des Menschen an den vier Grundtugenden: Klugheit, Gerechtigkeit, Tapferkeit und Maß. Zu den wirkmächtigsten Schriften des Philosophen Josef Pieper zählen jene philosophischen Abhandlungen, die durch Aktualisierung bedeutender Traditionen seit der Antike die vier Grundtugenden für heute erschließen: Es geht darum, zu zeigen, dass diese Tugendlehre für die Realität des gegenwärtigen Menschen von unerschöpfter Aktualität ist. Das Buch lässt die 'Weisheit der Alten' als möglichen Maßstab für heutiges Leben sichtbar werden. Diese Neuausgabe erscheint zum 100. Geburtstag von Josef Pieper am 4. Mai 2004.

3 eseje, ktoré majú spoločné prieniky - akademické, respektíve vysokoškolské štúdium, ktoré by malo mať svoju oporu vo filozofii. Autor naznačuje, prečo je to tak. V ďalších esejach polemizuje nad historickými, ale aj súčasnými formami sofizmu, a to nielen po inštitucionálnej stránke, ale aj politickej.

In der Neuausgabe "Über die Liebe" von 1972 spricht Josef Pieper kritisch, wach, klärend in eine Zeit hinein, die in Sprache und Verhalten vom Eros zur forcierten Sexualität wechselte. Was Pieper an intellektuellen Mißverständnissen und gewalttätigem Umgang mit der Liebe aufzeigt, wie er an die Diagnose ein therapeutisches Erhellen und Umdenken anschließt, kurz wie er in die Freiheit des richtigen Liebens führt, kann in zehn meisterhaften Kapiteln mitvollzogen werden.

Thomas von Aquin (1225–1274) gilt als der bedeutendste Theologe des Hochmittelalters. Er war ein Mensch, dessen Verstand das Geheimnis von Gott und Welt zu erhellen vermochte und darin von unerschöpflicher Aktualität geblieben ist. Für Josef Pieper verkörpert er wie kein anderer das „Prinzip des christlichen Abendlandes: Weltverpflichtung in eins mit der Offenheit für den überweltlichen Anruf“. Piepers Einführung in Leben und Werk zeichnet auf spannende Weise das Bild eines bedeutenden Denkers in seiner Zeit.

German

Faktem jest, że częściej zastanawiamy się nad sensem pracy niż nad znaczeniem odpoczynku. W świecie, w którym wszystko jest skalkulowane, gdy chcemy być wydajni i sprawczy, odpoczywanie wydaje się marnowaniem czasu. Josef Pieper przywraca znaczenie odpoczynkowi jako chwilom, w których mamy możliwość świętowania, a „najuroczystszym, jaki w ogóle istnieje, sposobem obchodzenia święta, jest kult”. Uważa, że praca nie powinna być wyłączną miarą naszego życia. Przestrzega przed dyktaturą pożytku i użyteczności jako jedynych wyznaczników sensownego działania, ale także przed czczym organizowaniem czasu wolnego, co może być tak naprawdę kolejną formą pracy.

Die in diesem Band zusammengefassten Arbeiten verstehen sich durchweg als »notgedrungene Klärungsversuche, provoziert durch ›die Schwierigkeit, heute zu glauben‹«. Sie sprechen von der Realität des Sakralen, von der »irdischen Kontemplation«, der möglichen Zukunft der Philosophie, der »Kunst, nicht zu verzweifeln«, vom Zusammenhang zwischen Missbrauch der Sprache und Missbrauch der Macht. Das Buch ist nicht nur geprägt durch die Überzeugung, der Mensch könne nicht bloß dadurch zu Schaden kommen, dass er den Anschluss an die Zukunft versäumt, sondern auch dadurch, dass er das Unentbehrliche verliert und vergisst. Dennoch träfe der Versuch, es in die Rubrik »konservativ« einzuordnen, am Kern der Sache vorbei.