Josef Pieper Knihy

Filozofovat znamená podle Josefa Piepera zapomenout na účelnost a upotřebitelnost věcí a ptát se, co jsou „ve svém posledním základu“. Filozofuje ten, kdo je schopen vzdálit se od běžných výkladů a obvyklých hodnocení věcí, když před ním náhle vyvstala jejich nová tvář. Filozofování vychází z údivu nad věcmi, které nás každodenně obklopují, nad tím, že vůbec něco existuje, a může být oživováno konfrontací s tradovaným výkladem světa: s mýty, teologií nebo i s texty, které jsou pokládány za racionalistické či ateistické. Filozofické tázání (a v tom je vznešenost i bída filozofie) však nemůže dospět ke konečným odpovědím – ústí v poznání, že svět má charakter tajemství.

Každý člověk touží po štěstí, zakouší ve svém nitru žízeň, která volá po utišení. Touha po štěstí je člověku přirozená, vychází z nejvnitřnějšího jádra lidské bytosti, kam byla vepsána už při stvoření. A tato touha musí nakonec dojít naplnění, má-li mít lidský život vůbec nějaký smysl. Kdyby neexistovala naděje na utišení, byl by člověk odsouzen k zoufalství. Lidskou touhu po štěstí ovšem nemůže utišit nic stvořeného. I kdyby člověk získal celý svět, nenasytí se, nepřestane prahnout po něčem víc. Onu nejhlubší žízeň může utišit jedině „dobro v úplnosti“, Bůh sám. Znamená to tedy, že štěstí nám bude dopřáno až na věčnosti? Nikoli. Už zde můžeme okoušet předchuť věčného štěstí, v milujícím patření, v pozemské kontemplaci. Ta není vyhrazena pouze mystikům či světcům, ale každému, kdo se dokáže zastavit, ztišit, žasnout a s láskou pohlížet i na ty nejnepatrnější věci.

Josef Pieper, významný německý filosof 20. století, podává filosofickou analýzu víry, naděje a lásky a ukazuje, jak tyto postoje či úkony souvisejí s existenciální situací člověka. Nejsou krotkou „spořádaností“ a „správným chováním“ šosáka, ale bytostným povýšením lidské osoby. Jsou krajností toho, co člověk může být, naplněním lidské možnosti být. Neochvějně člověka zaměřují k pravému uskutečnění jeho podstaty – k dobru.

Sociologická studie zaměřená proti romantickému přeceňování společenství.

Filosofická a teologická studie o největším scholastikovi Tomáši Akvinském, rozbor jeho osobnosti a díla.

Práce a volný čas – Co je to universita – Moudrost

Podtitul: Osobnosti a náměty středověké filosofie.

Filosofická a teologická studie o největším scholastikovi Tomáši Akvinském, rozbor jeho osobnosti a díla.

Souborné vydání Pieperových pojednání o tzv. kardinálních ctnostech: Praktická moudrost -- Spravedlnost -- Statečnost -- Kázeň a uměřenost.

Že člověk dává druhému, co je jeho, co mu náleží — na této zásadě stojí veškerý spravedlivý řád na světě. A zase veškeré bezpráví vychází z toho, že se člověku upírá nebo bere, co je jeho, a to ne snad pro neštěstí, neúrodu, oheň, zemětřesení, ale z vůle člověka. O této ideji, která dává suum cuique — každému, co jeho je — budeme mluvit na následujících stránkách. Tato idea se stala společným majetkem západní kultury od starověku přes Platona, Aristotela, Cicerona, Ambrože, Augustina a především prostřednictvím římského práva. Přesněji řečeno, budeme mluvit o uvědomělém postoji, jímž člověk dává každému, co je jeho. Bude řeč o ctnosti spravedlnosti. »Spravedlnost je postoj (habitus), jímž přiznáváme se stálou a vytrvalou vůlí každému, co mu náleží«.