Bronisław Geremek
6. březen 1932 – 13. červenec 2008
Bronisław Geremek was a distinguished historian whose research focused on medieval society and culture. His scholarly work explored the intricate social structures and historical undercurrents of the past, offering readers profound insights into forgotten worlds. Through his numerous publications, he illuminated the complexities of medieval life, particularly in Paris, examining aspects such as the labor market and social dynamics. Geremek's intellectual legacy is marked by his rigorous analysis and his ability to connect historical scholarship with broader questions of European civilization.
Vlastním jménem Benjamin Lewertow.
Do roku 1968 Narodil se ve Varšavě. V roce 1950 vstoupil do polské komunistické strany, ze které odešel v roce 1968 na protest proti okupaci Československa.
V roce 1954 dokončil studium historie na Varšavské univerzitě. V letech 1956 až 1958 absolvoval postgraduální studia na École pratique des hautes études v Paříži. V letech 1955 až 1985 působil v Historickém ústavu Polské akademie věd. V letech 1960 až 1965 přednášel na pařížské Sorboně, přičemž v letech 1962 až 1965 byl ředitelem Polského kulturního střediska v Paříži.
Jako historik se věnoval dějinám středověku, především tehdejšímu všednímu životu, a patřil v tomto oboru k předním světovým autoritám.
1968 až 1989 V 70. letech se aktivně zapojil do polské demokratické opozice. V srpnu 1980 se podílel na vzniku nezávislého odborového hnutí Solidarność (Solidarita). Po vyhlášení výjimečného stavu generálem Jaruzelskim v prosinci 1981 byl komunistickým režimem internován. Propuštěn byl v prosinci 1982, ale v roce 1983 byl opět uvězněn za své politické aktivity. logo Wikizdrojů Projekt Wikizdroje obsahuje původní text související s tímto článkem: Jedenadvacet postulátů Mezipodnikového stávkového výboru
V letech 1983 až 1987 byl poradcem a blízkým spolupracovníkem Lecha Wałęsy, předsedy Solidarity. V roce 1989 hrál jako významný účastník rozhovorů u kulatého stolu mezi opozicí a vládou důležitou roli v přechodu Polska k demokracii.
Po roce 1989 Po roce 1989 nadále se aktivně účastnil politického života Polska. V letech 1991, 1993 a 1997 byl opakovaně zvolen poslancem (Sejmu), dolní komory polského Národního shromáždění.
Od října 1997 do června 2000 byl polským ministrem zahraničí, který v roce 1999 přivedl Polsko do NATO. V červnu 2004 byl zvolen polským poslancem Evropského parlamentu za Unii Svobody (Unia Wolności), kde se stal členem liberální frakce (ALDE) a neúspěšně se ucházel o funkci předsedy parlamentu.
Zemřel 13. července 2008 při autonehodě na západě Polska.