Zdeněk Kožmín Knihy

První vydání knihy o Janu Skácelovi. Obsahuje bibliografii.

Známý brněnský literární historik a kritik uspořádal své práce v této knize do šesti oddílů: první tři zahrnují léta šedesátá, druhé tři léta devadesátá. Na stránkách Kožmínovy knihy se setkáváme s desítkami českých i světových autorů, sledujeme jemné analýzy a interpretace literárních děl z oblasti poezie i prózy a oceňujeme autorovo originální teoretické myšlení.

Česká poezie od 40. let do současnosti. Pokus o výklad české lyriky více než padesáti posledních let, a to způsobem, jenž sice přihlíží k základní faktografii daného období, ale v žádném případě se jí nehodlá obětovat. Každý fakt tu chce být zhodnocen výkladem jednotlivých epoch, osobností i básnických knížek. Autoři se snaží neztratit ze zřetele, že poezie není jenom faktem, ale též aktem, k němuž se nedá dostat zvnějšku (obecnými danostmi doby, ideovou směrnicí či psychologií autora), ale pouze přijetím účasti, tj. čtením a jeho reflexí. Kniha o novodobých osudech české poezie tak chce do jednoho spojit několikeré: tři donedávna roztržené součásti české literatury, hledisko literární historie a interpretace, básnické texty a jejich časové kontexty.

Práce Zvětšeniny ze stylu bratří Čapků (1989) si už v úvodu klade jako jeden z úkolů přihlížet také k filozofické problematice díla obou Čapků jako k součásti sestupu do skrytých vrstev díla, do jeho textové sémantiky: „Bylo by zbytečné vytyčovat umělé přehrady mezi filozofickým, literárněvědným a ligvistickým aspektem stylové problematiky – a v případě bratří Čapků by to bylo nežádoucí už i proto, že sami byli v těchto oblastech dobře obeznalí a namnoze také zřetele k nim spoluutvářely jejich styl.“ V závěru svých analýz K. konstatuje existenci dvojí stylové modelace: variační, převažující u Josefa Čapka, a transformační, příznačnou pro Karla Čapka. Variační modelace nabízí nuancovat, a tím prohlubovat intenzitu průzkumu vytyčeného úseku světa. Transformační modelace umožňuje odkrývat stále nové vazby se skutečností vždy v jiném bodě a jiným způsobem. „Neznamená to, že by variační modelace byla méně objevná než modelace transformační. Každá má svou vlastní dynamiku, každá je nesena osobnostním rytmem svého autora, každá byla rozvinuta vrcholným uměleckým výkonem.“ Za rozhodující K. považuje intenzitu tvůrčího zápasu o skutečnost.

Kožmínovým se podařilo odkrýt řadu podstatných detailů v Komenského postupech při zpracování témat a v jejich myšlenkovém pozadí. Čtenář má nevšední možnost nahlédnout jednak do literární dílny Komenského, jednak i hlouběji do jeho osobnosti, a zejména do jeho dynamických vztahů k člověku a ke všemu, co člověka dělá člověkem. M. Steiner