Zvětšeniny ze stylu bratří Čapků

Více o knize

Práce Zvětšeniny ze stylu bratří Čapků (1989) si už v úvodu klade jako jeden z úkolů přihlížet také k filozofické problematice díla obou Čapků jako k součásti sestupu do skrytých vrstev díla, do jeho textové sémantiky: „Bylo by zbytečné vytyčovat umělé přehrady mezi filozofickým, literárněvědným a ligvistickým aspektem stylové problematiky – a v případě bratří Čapků by to bylo nežádoucí už i proto, že sami byli v těchto oblastech dobře obeznalí a namnoze také zřetele k nim spoluutvářely jejich styl.“ V závěru svých analýz K. konstatuje existenci dvojí stylové modelace: variační, převažující u Josefa Čapka, a transformační, příznačnou pro Karla Čapka. Variační modelace nabízí nuancovat, a tím prohlubovat intenzitu průzkumu vytyčeného úseku světa. Transformační modelace umožňuje odkrývat stále nové vazby se skutečností vždy v jiném bodě a jiným způsobem. „Neznamená to, že by variační modelace byla méně objevná než modelace transformační. Každá má svou vlastní dynamiku, každá je nesena osobnostním rytmem svého autora, každá byla rozvinuta vrcholným uměleckým výkonem.“ Za rozhodující K. považuje intenzitu tvůrčího zápasu o skutečnost.