Útlá knížka, jíž se Lou Andreas-Salomé snažila roku 1927 vyrovnat s předčasnou smrtí Reinera Marii Rilka, není ani pouhou reminiscencí jejich mnohaletého přátelského vztahu, ani biografií v běžném slova smyslu. Na podkladě básníkových dopisů z let 1897-1926 nám autorka předkládá Rilkův portrét, fascinující hluboce jasnozřivými vhledy do problematiky umělcova nitra, které ji přivádějí až k úvahám o vztahu člověka k umění všeobecně a o dilematech, jež vhánějí tvůrčího člověka na práh života a smrti.
Další svazek esejů francouzského sociálního myslitele kriticky analyzuje postmoderní dobu. Všímá si změny, k níž došlo v chápání a prožívání morálních hodnot. Autor metodicky mapuje takové jevy, jako je bioetika, mediální charita, humanitární akce, ochrana životního prostředí, mravní reforma obchodní sféry, politiky i médií, spory kolem potratů apod. Jeho zrcadlo naší „bezbolestné etiky“ je kritické, ale zároveň tolerantní. I k zdánlivě jednoznačně záporným jevům přistupuje bez předsudků, snaží se je vidět z různých úhlů a zařazuje je do celkového rámce, jenž však není nehybný. Autorovy úvahy vždy vycházejí z naprosto věcných pozorování a jsou ilustrovány na konkrétních příkladech. Jeho jazyk není poznamenán akademickým, úzce specializovaným žargonem, stejně jako jeho myšlení není svázáno žádnými ideologickými předsudky a je přístupné každému kultivovanému čtenáři.
Ve městě Sighetu, jež za války obsadilo Maďarsko, prožívá Elie dětství ve zbožné židovské rodině. Lidem se zdá, že válka je kdesi daleko a že dřív než nacisté tady budou Rusové. Na jaře 1944 ale přijdou Němci a v krátké době deportují Židy do vyhlazovacích táborů. Elieho rodina se dostává do osvětimského pekla:
„Kousek od nás stoupaly plameny z nějaké jámy, gigantické plameny. Něco se tam pálilo. K díře přijelo nákladní auto a vyklopilo svůj obsah: byly to malé děti.“
Patnáctiletého(!) Elieho oddělí od matky a sester, podaří se mu naštěstí zůstat s otcem, a to jim oběma pomůže, aby přežili následujících měsíce plné utrpení. Pak se přiblíží fronta a Němci vězně vyženou na několikadenní pochod v mrazu a sněhu, než je odvezou vlakem do Buchenwaldu. Těsně předtím, než tábor osvobodí Američané, umírá Elieho otec za hrůzných okolností, které budou Elieho už navždy pronásledovat.
Teď však střídmými slovy, mírně a ztišeně vypráví celý svůj příběh...
Obsáhlá, reprezentativní monografie první nositelky Nobelovy Ceny za mír (1905).
Roku 1889 se rázem proslavila románem Odzbrojte!, který byl přeložen do celé řady jazyků. Roku 1905 obdržela jako první žena Nobelovu cenu míru, jejíž založení sama iniciovala. Bertha von Suttner (1843- -1914), rozená hraběnka Kinská, byla jednou z nejvlivnějších politických žurnalistek své doby. Jako zakladatelka četných mírových společností se zasazovala nejen za mír, ale i za práva žen a angažovala se v boji proti antisemitismu. Brigitte Hamann líčí neobyčejný život této mimořádné ženy, jež v mnohém předstihla svou dobu, ženy, jež si ve strnulém rámci konvencí nejvyšší společnosti dokázala nejen uchovat svou osobitost, nýbrž i vehementním způsobem prosazovat své ideály. Na základě autentických pramenů črtá citlivý, nikoli však nekritický portrét Berty von Suttner, zahrnující dramatické momenty i významná stadia jejího života, pražské, brněnské a vídeňské mládí, práci guvernantky, seznámení s Alfredem Nobelem, který se do ní na první pohled zamiloval, romantickou lásku k pozdějšímu manželovi Arthurovi von Suttner, jejich společný útěk na Kavkaz i postupně rostoucí angažovanost ve prospěch mírové věci.
Dvě povídky z raného Rilkova tvůrčího období vyšly česky pouze jednou, v roce 1908 v Ottově nakladatelství. Rilke v nich popisuje prostředí, které důvěrně zná, totiž Prahu konce 19. století a problém, který se ho osobně dotýká: vztahy mezi Čechy a Němci. Důvody neshod a neporozumění vidí Rilke na straně radikálních Čechů a především studentů. Nový český překlad je součástí dvojjazyčného, česko-německého vydání, doplněného pro studijní účely gramatickým a lexikálním komentářem pod čarou. Pro středně pokročilé.
