Blanka Stárková Pořadí knih

Každý rok v srpnu se Ana Magdalena plaví trajektem na ostrov, kde je pohřbena její matka, aby navštívila její hrob. Tyto cesty se nakonec stanou neodolatelnou pozvánkou k tomu, aby se na jednu noc v roce stala jiným člověkem. Je šťastně vdaná a rozhodně nemá důvod rozbíjet svět, který si vytvořila se svým mužem a dětmi. A přesto se znovu vydává na cestu, aby se setkala s náhodným milencem. Poslední dílo nalezené v pozůstalosti slavného spisovatele je hymnou života, oslavou radosti navzdory uplývajícímu času a ódou na ženskou touhu.

Monografie přináší pohled na sociální pedagogiku jako na historicky zformovaný a aktuálně rozvíjený systém vědy, praxe a profese. Seznamuje čtenáře s klíčovými teoreticko-praktickými koncepty sociální pedagogiky a objasňuje genezi jejího vědního i profesního profilu. V návaznosti na to nastiňuje aktuální rozvoj sociální pedagogiky v ČR a v dalších zemích. Pozornost věnuje procesu socializace a oblastem, ve kterých se rozvíjí sociálně pedagogická praxe – informální výchově, sociokulturní animaci, práci s mládeží, lidovému vzdělávání dospělých, komunitní škole a školní sociální pedagogice. V neposlední řadě objasňuje význam principů, na kterých je založen sociálně pedagogický přístup k práci s lidmi, a seznamuje s profesí sociálního pedagoga v českém i v mezinárodním kontextu. Výběr z posudků: „Předkládaná monografie nemá v České republice obdobu svým obsahovým záměrem ani šíří zpracování znalostní a dovednostní báze dané vědecké oblasti. V kontextu ČR se jedná o práci, která má potenciál stát se základním profilujícím dílem oboru sociální pedagogika a snese srovnání i s významnými mezinárodními publikacemi.“ doc. Radim Šíp „Kvalitní a tvořivé zpracování monografie prokazuje v plné míře autorčinu kompetentnost a profesionalitu na poli sociální pedagogiky a představuje nejen fundovaný zdroj pro studium sociální pedagogiky, ale především značné obohacení sociálně pedagogického myšlení v Česku.“ doc. Věra Poláčková

O LHospitalově pravidle slyšeli všichni. Méně se však již ví o knize, v níž je vysloveno, a o markýzi de lHospitalovi není ani vzdělaným kruhům známo téměř nic. Pravidlo poprvé spatřujeme v § 163 Analýzy nekonečně malých za účelem pochopení křivých čar – a jeho autorem (tak jako všeho podstatného v knize) je markýzův soukromý učitel Johann Bernoulli. Analýza nekonečně malých vychází roku 1696 a vyznačuje milník v dějinách matematiky. Je prvním uceleným pojednáním diferenciálního počtu, jež novou metodu z výšin dostupných jen hrstce vyvolených snáší do rukou široké učené veřejnosti, a to se všemi důsledky, které prosazení počtu nekonečna mělo pro matematické zkoumání přírody a další rozvoj vědy a techniky. Kniha Markýz de lHospital a Analýza nekonečně malých je věnována filosofickým, společenským a obecně duchovním okolnostem vzniku díla, jakož i temnému a po dlouhá staletí skrytému příběhu obou jeho tvůrců, Guillauma de lHospitala a Johanna Bernoulliho. Spolu s úvodní studií pojednávající o osobnosti markýze de lHospitala a prvních dějinách infinitesimálního počtu ji tvoří rovněž překlad Analýzy nekonečně malých opatřený zevrubným komentářem historicko-kritické povahy. Autor působí v Centru pro teoretická studia při Univerzitě Karlově a Akademii věd České republiky. Zabývá se raně novověkou filosofií a vědou se zvláštním zřetelem k dějinám pojmu kontinua na pozadí ideje přírody.

Všechny domy uchovávají historii těch, kteří v nich žijí. Tenhle stojí na kraji zapadlé španělské vesnice a jeho stěny vyprávějí o hlasech, jež se ozývají pod postelí, a o zmizeních, která se možná nikdy nevysvětlí. Sousedé se obou obyvatelek straní. Babička tráví dny rozhovory se stíny, které přebývají za zdmi a uvnitř skříní. Vnučka se do domu vrací po incidentu s místní nejbohatší rodinou. Při rozplétání tajuplného děje se do mysli vkrádá podezření, že postavy, dům i samotné vyprávění se rozpadají, jako by je rozežíral červotoč. V ohromujícím debutu kombinuje autorka černý humor s folklórem a katolickou tradicí. Babičce s vnučkou propůjčuje silné hlasy, které nám střídavě líčí příběh o odplatě, násilí a třídním boji.

I v tomto díle nacházíme reálné i fantastické Macondo, jemuž García Márquez zaručil nesmrtelnost románem Sto roků samoty, a řadu známých motivů, které v toku vyprávění nabývají nejrůznějších podob, avšak vždy nesou pečeť autorova mistrovství a humoru. Titulní povídka vypráví o Velké matce, jež byla "jedinou a svrchovanou panovnicí Království macondského" a která určovala chod věcí veřejných i soukromých. S notnou dávkou nadsázky spisovatel líčí, jak na její pohřeb přijel prezident státu i papež, ministři a generálové, ale i královna zelené tykve, moučné juky či královna gujávových plodů. Závěr je mnohem realističtější i relativizující: sotva samotný pohřeb začne a průvod se dá do pohybu, ulice se zaplní smrdutými odpadky a příbuzní se začnou dohadovat o majetek Soubor osmi povídek, datovaných r. 1962, přináší texty známé i povídky publikované česky poprvé. R. 1979 vyšel výbor pod názvem V tomhle městečku se nekrade. Současné vydání představuje autorovu tvorbu v původním rozsahu.

Soubor sedmi povídek přináší texty ze šedesátých a ze začátku sedmdesátých let. I zde samozřejmě nacházíme reálné i fantastické Macondo, jemuž García Márquez zaručil nesmrtelnost románem Sto roků samoty, a řadu známých motivů, které v toku vyprávění nabývají nejrůznějších podob, avšak vždy nesou pečeť autorova mistrovství a humoru.

V románu Výherci Cortázar skládá a zase rozhazuje a přeskupuje kamínky mozaiky tvořené osudy skupiny lidí, kteří se jakousi tajemnou náhodou (výhrou v poněkud podivné loterii) ocitli na palubě zaoceánské lodi, na níž mají absolvovat zábavnou výletní plavbu bez jasného cíle a trasy. Život na lodi se svévolnými příkazy a omezeními může připomenout úzkostnou existenci v absurdním totalitním režimu, z něhož není úniku, ačkoli Cortázar sám jakékoli alegorické vyznění odmítal. V zárodku tu najdeme všechna typická cortázarovská témata –⁠ snahu o úplné postižení skutečnosti ve všech okamžicích a se všemi detaily, zachycení měňavých sklíček kaleidoskopu světa v jejich pestrobarevné, mnohotvárné nestálosti a ze všech možných úhlů, ale zároveň i hravost, humor a ironické glosování argentinství, typického snobství i burantství různých společenských vrstev.

Příběh novely, umístěné do kolumbijského města na karibském pobřeží, vypráví či spíše sepisuje jako "paměť" v poněkud starobylém smyslu slova její protagonista: starý mládenec, celoživotní hudební kritik a nedělní fejetonista místních novin, "učenec", jak je místními lidmi nazýván, který celý život pěstoval pouze účelové erotické vztahy. Ke svým devadesátinám se rozhodne dát si zvláštní dárek: strávit noc s pannou. Nezletilou pannu, přišívačku knoflíků, mu obstará majitelka místního nevěstince, protagonistova rovněž celoživotní známá. K očekávanému vývoji však nedojde: učený muž za objednanou dívkou do nevěstince dochází takřka každou noc, avšak dívka se nikdy neprobouzí ze skutečného nebo předstíraného spánku... Jde o autorovo nové prozaické dílo po deseti letech.... celý text

Světoznámý román o španělské občanské válce. Součástí knihy je i doslov Jana Hlouška a jím sestavená chronologie událostí a rejstřík zúčastněných osob - politiků, novinářů, spisovatelů.

Sám autor označuje žánr tohoto díla jako "true novel" literární zpracování skutečné události. Márquez popisuje příhodu z roku 1955, kdy se po neštěstí na torpédoborci kolumbijského válečného námořnictva Caldas pohřešovalo osm námořníků; po několikadenní neúspěšné pátrací akci byli všichni oficiálně prohlášeni za mrtvé. Týden nato se však jeden z nich objevil na opuštěné pláži severní Kolumbie, polomrtvý po mnoha dnech strávených v člunu unášeném proudem, bez jídla a vody. Luis Alejandro Velasco se stal téměř národním hrdinou, jeho dobrodružství bylo omíláno provládními novinami, ale samotná příčina námořní katastrofy zůstala utajena. Když Márquez začal pro vládu krajně nepříjemné skutečnosti publikovat v novinách a náklad El Espectadoru se zdvojnásobil, bylo jen otázkou času, kdy bude tiskovina zastavena. Přes veškerý nátlak neodvolal Velasco ani čárku. O dva roky později kolumbijská diktatura padla.