Ingeborg Bachmann Životopis
25. červen 1926 – 17. říjen 1973
Ingeborg Bachmann se ve své tvorbě, ať už v poezii, próze, rozhlasových hrách nebo esejích, snažila o transformaci vnímání a vědomí, vtáhnout čtenáře do nových prožitků, včetně těch bolestných. Její pronikavé zobrazení ženské subjektivity v patriarchální společnosti vyvolalo novou vlnu recepce jejího díla. Počáteční slávu jí přinesla lyrika, ale Bachmann se přiklonila k próze, zkoumajíc nedostatečnost světa a touhu po novém řádu. Její díla, často experimentální, odhalují ženskou identitu poškozovanou patriarchální společností a diagnostikují nemoc doby, kde počátky fašismu vidí ve vztazích mezi lidmi.
INGEBORG BACHMANNOVÁ (1926–1973), rakouská spisovatelka, patří k nejvýraznějším zjevům německy psané literatury druhé poloviny 20. století. Své první básně publikovala roku 1948, později psala kromě poezie také povídky, rozhlasové hry a eseje. V posledních letech života pracovala na románovém cyklu Todesarten (Způsoby smrti), který nedokončila. Zemřela na následky popálenin, jež si v září 1973 nešťastnou náhodou způsobila ve svém římském bytě (v Itálii žila s kratšími přestávkami od roku 1953).