Paulo Coelho

Paulo Coelho se narodil 24. srpna 1947 v Rio de Janeiru do brazilské středostavovské rodiny, jeho otec Pedro je inženýr, matka Lígia (Lygia) v domácnosti. Má mladší sestru jménem Sônia Maria. Život Paula Coelha byl od samého počátku zbožný. Jako sedmiletý chlapec navštěvoval jezuitskou školu Colégio Santo Inácio v Rio de Janeiru, kde vyhrál cenu ve školní básnické soutěži. Coelho studoval práva proti vůli svého otce, který by ho rád viděl v jeho stopách jako inženýra, ale v roce 1970 studium přerušil, aby podnikl dvouletou cestu kolem světa jako hippie po Jižní Americe, severní Africe a Evropě. Coelhova následná práce jako dramatika a scenáristy, stejně jako jeho užívání drog v této době, byly ostře odsouzeny jeho přísnými katolickými a konzervativními rodiči. Jeho vzpurná vzpoura proti myšlenkám a cílům jeho rodičů je vedla k přesvědčení, že jejich syn je duševně narušený. Celkem třikrát (1966, 1967 a 1968) ho přijali do psychiatrické léčebny "Casa de Saúde Dr. Eiras", kde byl také léčen elektrokonvulzivní terapií. Svou zkušenost s ústavní psychiatrickou léčbou později popsal v románu Veronika se rozhodla zemřít.

V roce 1972 byl Coelho "několik měsíců" členem "satanistické sekty" O.T.O. (Ordo Templi Orientis), kde se mimo jiné praktikovala černá magie. V té době byl však již politicky aktivní. Spolu s hudebníkem Raulem Seixasem se Coelho stal v roce 1973 členem antikapitalistické Alternative Society, která propagovala svobodu a sebeurčení. Během této doby se Coelho podílel na komiksové sérii s názvem Krig-ha, která se také zasazovala o větší svobodu v brazilském státě ovládaném armádou. Kvůli možnému nebezpečí opoziční formace vojenský režim v roce 1974 oba muže zatkl a Coelho a jeho tehdejší manželka Gisa († 2007) byli opakovaně mučeni. V letech 1974 až 1976 psal provokativní texty písní mimo jiné společně s Raulem Seixasem. Celkem bylo napsáno šedesát pět rockových písní, které se v Brazílii těšily velké oblibě. Další texty napsal pro Ritu Lee, Elis Reginu a Marii Bethânii. Coelho se vždy zajímal o širokou škálu alternativních životních modelů a názorů, včetně myšlenek a obřadů Haré Kršna a Wiccy.

V roce 1977 opustil Brazílii a přestěhoval se se svou první ženou na rok do Londýna, kde se neúspěšně pokoušel stát se spisovatelem. Po návratu do Brazílie v následujícím roce pracoval tři měsíce jako výkonný ředitel v nahrávacích společnostech Columbia Broadcasting System a PolyGram. Krátce také pracoval jako redaktor hudebního časopisu a vlastního undergroundového časopisu. Po třech měsících náhle ukončil své profesní ambice a rozešel se se svou první ženou.

Na své cestě po Evropě navštívil Coelho koncentrační tábor Dachau se svou přítelkyní a později druhou manželkou, malířkou Christinou Oiticica. Uvedl, že tam měl vidění, ve kterém se mu zjevil muž, který se s ním setkal o dva měsíce později v kavárně v Amsterdamu. V rozhovoru ho přesvědčil, aby našel cestu zpět ke katolické víře a vydal se na pouť do Santiaga de Compostela. Od roku 1980 do roku 1985 žil Coelho v ústraní ve starém španělském řádu zvaném R.A.M. (Regnum Agnus Mundi), aby studoval křesťanský symbolický jazyk. Řád byl katolického původu a byl založen v roce 1492 bez oficiálního sídla. Svůj výstup na Svatojakubskou cestu v roce 1986 – zážitek, který považuje za zlomový bod ve svém životě – a také duchovní cvičení R.A.M. zpracoval ve stejnojmenné knize On the Way of St. James – Diary of a Pilgrimage to Santiago de Compostela, která vyšla o rok později.

V roce 1988 následovala jeho druhá kniha, Alchymista. Zpracoval v něm alchymistické studie, kterým se věnoval jedenáct let, do podoby symbolického textu, podobenství. Prvního vydání se však prodalo pouze devět set výtisků, načež se s ním vydavatel rozešel. Coelho pokračoval ve sledování svého cíle dosáhnout úspěchu jako spisovatel. Když se o jeho dílo začalo zajímat větší nakladatelství Editora Rocco, vyšla v roce 1990 kniha Brida. Dílo vzbudilo velkou pozornost tisku a pomohlo tak i dalším dvěma knihám dostat se na vrchol žebříčků bestsellerů. Alchymista byl zařazen do Guinnessovy knihy rekordů, protože vyhodil do povětří prodeje v Brazílii.

V květnu 1993 vydalo americké nakladatelství HarperCollins pod vedením Johna Loudona první vydání Alchymisty v nákladu padesáti tisíc výtisků. Tento průlom v USA byl začátkem jejího celosvětového úspěchu. V Hollywoodu se o práva zajímalo současně několik produkčních společností, které v roce 1993 získala společnost Warner Brothers. Kniha se dostala na žebříčky bestsellerů v různých zemích a mimo jiné ve Francii se dokonce stala nejprodávanější knihou roku.

V roce 1994 vyšla v Brazílii kniha On the Banks of the Rio Piedra I Sat and Cryed (Na březích řeky Rio Piedra jsem seděl a plakal), která upevnila Coelhovu mezinárodní reputaci. V tomto díle se obrátil ke své ženské stránce. O dva roky později získal prestižní ocenění Super Grinzane Cavour a Flaiano International v Itálii. Se svým dalším románem, The Fifth Mountain, se Coelho přesunul do nakladatelství Editorial Objetiva. V témže roce byl jmenován zvláštním zástupcem projektu UNESCO pro mezikulturní dialog ("Convergences spirituelles et dialogues interculturels").

O rok později byla vydána jeho Příručka bojovníka světla, sbírka alegorických příběhů a zásad. V roce 1998 následoval román Veronika se rozhodla zemřít. Coelho absolvoval úspěšné turné, nejprve po Asii, na podzim pak druhé turné po téměř všech zemích východní Evropy, které začalo v Istanbulu Orient Expressem a vedlo přes bulharské hlavní město Sofii do Rigy v Lotyšsku.

V roce 1999 mu byla udělena prestižní cena Crystal Award Světového ekonomického fóra v Davosu. Ve stejném roce byl Coelho uveden do Řádu čestné legie tehdejším francouzským ministrem kultury Philippem Douste-Blazym.

V květnu 2000 Coelho navštívil Írán na pozvání Mezinárodního centra pro dialog mezi civilizacemi. V září vyšel jeho pátý román Der Dämon und Fräulein Prym. V témže roce byl zvolen členem správní rady Schwabovy nadace pro sociální podnikání.

V roce 2001 obdržel Coelho Bambi, nejpopulárnější německou mediální cenu. Dne 25. července 2002 následovalo největší ocenění pro brazilské spisovatele: byl zvolen členem ctihodné Academia Brasileira de Letras se sídlem v Rio de Janeiru, která si mimo jiné dala za úkol kultivovat portugalský jazyk. S inauguračním projevem, ve kterém obhajoval utopie a silnou víru, se 28. října 2002 ujal úřadu na Akademii. V Německu obdržel ve stejném roce cenu Planetary Consciousness Award od Klubu v Budapešti ve Frankfurtu nad Mohanem a Corine International Book Prize for Fiction v Mnichově. Na začátku roku Coelho poprvé cestoval do Číny, kde navštívil Šanghaj, Peking a Nanjing. U příležitosti Mezinárodního knižního veletrhu v Bogotě poprvé navštívil Kolumbii, poté Rusko, Mexiko a skandinávské země, kde navštívil mimo jiné Tanum, Oslo, Helsinky a Stockholm.

V červnu 2005 vyjádřil autor u příležitosti anglické prezentace svého románu Záhir svou nelibost nad tím, že se producentům Warner Brothers stále nepodařilo adaptovat román Alchymista, přestože studio vlastnilo práva od roku 1993. Studio nechtělo prodat práva zpět Coelhovi za čtyřnásobek původní maloobchodní hodnoty, tj. jeden milion dolarů, ani nepřijalo návrh scénáře herce a režiséra Laurence Fishburna, který Brazilec výslovně uvítal. Část svého jmění věnoval své vlastní nadaci "Instituto Paulo Coelho". S ročním rozpočtem čtyři sta tisíc dolarů pomáhá Coelho favelám, potřebným dětem a starým lidem a podporuje překlady brazilské literatury do jiných jazyků. Nemalé částky věnoval také dětským nemocnicím a dalším institucím v zahraničí. Dne 21. září 2007 byl generálním tajemníkem OSN Pan Ki-munem jmenován poslem míru. Se svým institutem, který Coelho založil společně se svou ženou, se tento mezinárodní autor bestsellerů již léta angažuje ve prospěch znevýhodněné populace v Brazílii.