Jan Drda (4. dubna 1915 Příbram – 28. listopadu 1970 Dobříš) byl český novinář, politik, spisovatel-prozaik a dramatik. Laureát Státní ceny (1949, 1953) a zasloužilý umělec (1965).
Jedinečné, skutečně české pohádky, vyprávěné osobitým jazykem, bezesporu patří do zlatého fondu literatury pro děti. Ilustroval Josef Lada. Pohádky: O Matějovi a Majdalence Dařbuján a Pandrhola Zapomenutý čert Český Honza Konec Skoupé Lhoty O princezně Jasněnce a ševci,který létal Jak princezna hádala, až prohádala Vodník v pivovaře O hloupé havířce Zlaté kapradí Jak Kuba parohatou princeznu léčil Jak šel Honza do Lenoráje... celý text
Martin Kabát se vracel z vojny, když ho přepadl loupežník Sarka-Farka. Martin se ho nebál a to ho zachránilo. Čert zavedl Martina k Čertovskému mlýnu, kde měl v kartách prohrát duši. Lucius se snažil marně přimět k hříchu poustevníka Scholastika. Duši upsala čertu za ženicha princezna Dišperanda a její služebná Káča. Martin se rozhodl divky zachránit. Odnesl z pekla úpisy. Zachránil svým odpuštěním loupežníka Sarku z lože vyvrhelova. Martin obdržel 3 přání za statečnost. Loupežník bude pracovat ve mlýně, poustevník měl také pracovat ve mlýně, nakonec si přál fajfku tabáku. Od Káči už Martinovi nikdo nepomohl a on si ji musel vzít za ženu.
Sbírka povídek pohádek a pověstí ze starých časů z okolí městečka Rukapáně
V obyvatelích městečka Rukapáně Drda zachycuje svérázné lidové postavy a vyjadřuje životní pocity několika rozdílných vrstev žijících v pokoji i svárech na kousku půdy v podobě dlaně s pěti výběžky, od jejich činů až k mluvě, při vší drsnosti a lidovosti poetických tvarů. Zachycuje pýchhu a furiantství sedláků, omezenou samolibost počestných měšťáčků, obchodníčků a řemeslníčků, drsnost vorařů a chlapství havířů.
Vyprávění starého hastrmana o tom, jak se za mlada vydal do světa a našel si svou nevěstu.
Sbírka fejetonů Jana Drdy vyšla dosud dvakrát. poprvé v roce 1943 a podruhé bez textových změn v roce 1944. Text třetího se dostává do rukou čtenářů v dnešní přepracovaném vydání po více než sedmdesáti letech. Do knihy byl začleněn i text ,,Má vlast" - emotivní výpověď o koncertu spojených orchestrů České filharmonie a Českého rozhlasu řízených Václavem Talichem v Národním divadle 2. května 1939, kter vyšel v Lidových novinách o dva dny později. V knižním vydání fejetonů v roce 1943 a 1944 se již ale objevit nesměl.
Soudničky 1939 - 1940. Slavnou rubriku soudniček v Lidových novinách převzal na čas Jan Drda po Karlu Poláčkovi- když ten se nejprve obával chodit k soudu, pak už jako žid nesměl zůstat ani v redakci. Z dnešních novin soudničky vymizely- až při přečtení Drdova souboru napadne čtenáře, jaká je to škoda. Drobné vtipné črty, připomínající Čapkovy "kapesní" povídky, jenže ze skutečného života, z jednání konkrétního pražského soudu konkrétního dne. Inu, hříšní lidé z města pražského a jejich osudy, půvabné i nostalgií jiného času, kdy jako by se žilo pomaleji a mírněji, kradlo, mordovalo a podvádělo nějak laskavěji a lidštěji.
Další rozšířené vydání povídek, zejména z doby okupace, Pražského povstání a února 1948. Je v nich zobrazen boj českého lidu proti okupantům s příkladným hrdinstvím komunistů a nemilosrdně odhalováno dobré i zlé, malé i velké v člověku.
Povídka s názvem Vyšší princip vypráví o studentech z gymnázia, kteří byli za svůj názor(souhlas s atentátem na Heydricha) popraveni. Jedná se o studenty Ryšánka, Moučku a Havelku. Velkou roli taky sehrál jejich profesor přezdívaný " Vyšší princip ".
Obrana Trojského mostu v květnových dnech roku 1945 a boj o jeho tři barikády je osou napínavého vyprávění o hrdinných obráncích, mezi nimiž hlavní pozornost upoutává proletářský chlapec Pepík Hošek a polská partyzánka Halina.
