Jan Drda (4. dubna 1915 Příbram – 28. listopadu 1970 Dobříš) byl český novinář, politik, spisovatel-prozaik a dramatik. Laureát Státní ceny (1949, 1953) a zasloužilý umělec (1965).
Scénář známé pohádky. Knížka dále obsahuje rozhovory s některými herci, autorem hudby, režisérem a předsedou představenstva a generálním ředitelem Krátkého Filmu Praha a. s. Kniha je rovněž doplněna bohatým fotografickým materiálem a to včetně několika zákulisních fotografií.
Soudničky 1939 - 1940. Slavnou rubriku soudniček v Lidových novinách převzal na čas Jan Drda po Karlu Poláčkovi- když ten se nejprve obával chodit k soudu, pak už jako žid nesměl zůstat ani v redakci. Z dnešních novin soudničky vymizely- až při přečtení Drdova souboru napadne čtenáře, jaká je to škoda. Drobné vtipné črty, připomínající Čapkovy "kapesní" povídky, jenže ze skutečného života, z jednání konkrétního pražského soudu konkrétního dne. Inu, hříšní lidé z města pražského a jejich osudy, půvabné i nostalgií jiného času, kdy jako by se žilo pomaleji a mírněji, kradlo, mordovalo a podvádělo nějak laskavěji a lidštěji.
Povídka s názvem Vyšší princip vypráví o studentech z gymnázia, kteří byli za svůj názor(souhlas s atentátem na Heydricha) popraveni. Jedná se o studenty Ryšánka, Moučku a Havelku. Velkou roli taky sehrál jejich profesor přezdívaný " Vyšší princip ".
Tři pohádky (Posvícení v Tramtárii, Sláva a pád Matesa Přespolňáka, O třech králích, jak panovali jeden za druhým, a o princeznách Pyšnilce, Fintilce a Brebentilce, jak na ně Modroočka pěkně vyzrála), poslední autorovo dílo, které se vhodně řadí k jeho populárním Hrátkám s čertem. Tři příběhy, rozvíjené na pozadí české pohádkové tradice a známé kocourkovské tématiky, zavádějí do třech různých království a jsou většinou motivovány neschopnou vládou starého krále a úspěšnější, demokratičtější či rozumnější vládou jeho královského syna nebo nástupce. Dílo plné pohody, jadrného veselí i moudrosti je napsáno mistrovským jazykem, v němž dospělého čtenáře zaujme řada úsměvných novotvarů.