Jiří Růžička Pořadí knih

A to nejen z Afriky, ale i do života. V práci mu to jde obstojně, přítelkyně Lenka pro něj má nejen pochopení, ale i hodně lásky... jenomi sváry s bývalou tchyní Marií Košvancovou neberou konce. Čeněk Dobešek se ale nevzdává! Jenže Košvancová taky ne. To by bylo, aby z toho něco nebylo!

Propojení duše a těla vnímáme všichni v každodenním životě – v některých situacích se nám zrychlí tep, zvýší krevní tlak, zpotíme se, rozbolí nás hlava... Psychosomatická medicína se zabývá vzájemnými vztahy mezi duševními, tělesnými a sociálními procesy. V současné době se setká s psychosomatickým onemocněním v průběhu života třetina obyvatel. Příčinou je nebývale rychlé životní tempo a silný civilizační tlak, zvnitřnění diktátu výkonnosti. Důsledkem je stále méně přirozený a zdravý způsob života, jenž se spolu se stresem a problémy v mezilidských vztazích podílí na vzniku a trvání většiny nemocí, jako jsou např. bolesti hlavy, astma, zažívací potíže, vředová choroba žaludku, bolesti zad, chronická únava, poruchy spánku, vysoký krevní tlak, chronická kožní onemocnění, ulcerózní kolitida, gynekologické potíže, přejídání či nechutenství aj. Kniha obsahuje příspěvky jedenácti uznávaných českých představitelů psychosomatiky, kteří nás seznamují se zásadními směry či koncepty psychosomatiky – psychodynamickým, psychoanalytickým, daseinsanalytickým a systemickým, jež jsou doplněny historickým přehledem a příspěvky integrujícími různé přístupy v psychosomatické medicíně a psychoterapii.

Kniha je věnována klíčové psychoterapeutické otázce, jíž je rozhovor. Je velmi důležité podstatně rozumět rozhovoru jako takovému, protože v rozmluvě se děje poznání. To je již dlouhou dobu zúžené na poznání objektivní čili věcné, neosobní, neutrální, vědecké. Díky psychoterapii opakovaně zakoušíme, že poznání bez setkání nepřináší štěstí, úlevu, radost a mír, neulehčí duši bolest, nezmírní lidské utrpení. Setkání, které je lůnem mezilidského vztahu, se zakládá a uskutečňuje v rozhovoru. Zda se rozmluva stane setkáním u společné věci, dojde-li vstupem do ní k porozumění, nebo se setkání neuskuteční a řeč se stane slepým míjením, bezduchou formalitou – to je pro dění v psychoterapii a pro její smysl rozhodující. V rozhovoru dochází k důvěrnému setkání s druhými lidmi, ale také sama se sebou. A to nejen v reálném čase, ale také v minulosti a budoucnosti, ve společné chvíli, ve světě materiálním nebo virtuálním, v otevřenosti a přesazích. Lidské bytí je rozhovor, v něm se také děje. Proto je tak důležité, s kým, o čem i jak se řeč, a tak i náš život, vede. Péče o řeč a její dialogické dění je starostí o nás, o duši, o svět. Z toho se nám ukazuje, na jakých záchytných ontologických bodech se psychoterapie zakládá, na čem spočívá, a jaké jsou její přesahy a souvislosti.

V druhé polovině padesátých let 20. století bylo stále více zřejmé, že stalinistickému modelu budování socialismu jako specifickému modernizačnímu projektu dochází dech. Tato skutečnost se projevila v řadě krizí, kterými jednotlivé země východního bloku procházely, silně však rezonovala rovněž v marxistickém myšlení. Československá stranická inteligence si začala uvědomovat, že problémem dne není oficiálně ohlašovaný přechod od socialismu ke komunismu, ale především reformulace celého projektu socialistické modernity. Poststalinští intelektuálové opustili schémata marxistické ortodoxie a zahájili hledání nových interpretací (nejen) Marxových spisů, jež by poskytly adekvátní koncepty pro řešení aktuálních problémů. Heslo „Rehabilitovat Marxe!“ tedy neznamenalo jen očistit marxismus od dogmatických nánosů, ale především jej pozvednout na výši doby a prokázat jeho filozofickou převahu. Kniha představuje historickou a kritickou analýzu tohoto myšlenkově bohatého projektu.

Příběh muže, který spustil sametovou revoluci. Jako dvanáctiletý se Vojta Blecha při pádu z kola praštil do hlavy. Něco se mu tam změnilo a on se začal usmívat, nebo dokonce smát v situacích, které vůbec k smíchu nejsou. Lékaři si s ním nevěděli rady. Psal se rok 1982. Blechovi se kvůli němu museli přestěhovat na chatu, ale Vojtův úsměv byl spouštěčem událostí dál. Nevědomky si vykoledoval nálepku disidenta. A na vojně ho úsměv dokonce málem zničil. Přesto právě díky svému úsměvu nakonec najde štěstí i lásku.

Sborník devíti esejů zahraničních filozofů je úvodem do problematiky současného filozofického realismu v rámci rozmanitých proudů objektově orientované ontologie, nového materialismu či spekulativního realismu. Úvodní studie Lukáše Likavčana, Václava Janoščíka a Jiřího Růžičky umožňuje českému akademickému a uměleckému publiku zorientovat se v základních koordinátech současného spekulativního myšlení a následujících devět přeložených textů tento členitý terén mapuje a poskytuje nejnovější vhledy do ontologie, epistemologie, environmentální a politické filosofie či teorie vědy. Mezi texty můžeme najít racionalisticky laděné statě badatelů a badatelek jako Alain Badiou, Quentin Meillassoux nebo Ray Brassier, objektově orientované a materialistické koncepce Leviho Bryanta, Timothyho Mortona, Jane Bennettové či Isabelle Stengersové, stejně jako politicko-teoretické intervence Rezy Negarestaniho a xenofeministického kolektivu Laboria Cuboniks. Tyto eseje slouží jako vstupní brány do širokého spektra debat odehrávajících se na samém čele filosofické avantgardy dneška, která se snaží vypořádat s dědictvím (post)kantovské filosofie, fenomenologie, analytické filosofie i poststrukturalismu. Novým způsobem se tak zde pokládají staré otázky poznatelnosti věci o sobě, architektury lidské kognice, postavení člověka v planetární síti mimo-lidských aktérů či možnosti univerzalistického emancipačního projektu.