Arnošt Procházka Knihy

Autor se obrací proti věčným modlám tohoto světa, které se zrodily na půdě filosofie, náboženství a morálky.

„Tato kniha patří lidem nejvzácnějším. Snad ani nikdo z nich ještě nežije. Jsou to snad ti, kteří rozumějí mému Zarathustrovi; jak bych si směl sebe sama plésti s těmi, pro které již dnes rostou uši? [...] Nuže! Jen tito jsou moji čtenáři, moji praví čtenáři, moji předurčení čtenáři: co sejde na ostatních? - Ostatní, toť pouze lidstvo. - Je třeba mít převahu nad lidstvem silou, výší duše - pohrdáním...“ - Friedrich Nietzsche

Aristides Rougon se rozhodne zahodit své ideály, přestane pracovat jako redaktor provinčních novin a místo toho se vrhne do víru finančních spekulací. S plánovanou přestavbou a modernizací pařížských čtvrtí se pro lidi bez skrupulí objevilo mnoho zajímavých příležitostí.

Hlavní hrdina je vzdělaný a sečtělý bonviván znechucený vším, co dříve miloval – dobrým jídlem, uměním i literaturou a dochází nakonec až k úplnému odmítání života. Román, považovaný za „bibli dekadence“, našel u nás odezvu především u Karáska ze Lvovic.

Boccaciův Derameron, označovaný také jako " kniha krve a rozkoše". Je to mistrovské renesanční dílo, prosycené radostí, humorem, vtipem, erotikou - dílo, které oslavuje život. Tím víc překvapuje, že se zrodilo v bezprostředním střetu se smrtí. Literární odborníci dnes nedokáží přesně určit, kdy Boccacio Dekameron vytvořil. Ví se jen tolik, že na něm začal pracovat roku 1348, v době, kdy ve Florencii zuřila morová epidemie nebývalého rozsahu. Boccacio napsal Dekameron proti smutku a nemoci. A napsal jej tak, že ještě po polovině tisíciletí stojí za to, abychom se těšili z jeho stránek.

Engl. Zsfassung u.d.T.: Přerov - Upper Square : from a prehistoric Hillfort to a Medieval Town.