Toyen
Toyen je významnou osobností české kultury, ačkoliv většinu života prožila v Paříži. Patří mezi nevýznamnější a nejsvobodnější tvůrčí osobnosti umělecké avantgardy na počátku 20. století. Narodila se 21. září 1902 v Praze. O Toyenině dětství a dospívání je toho známo málo, „třebaže žila se svou starší sestrou na Smíchově, prohlašovala, že žádnou rodinu nikdy neměla a nemá“. V 16 letech odešla z domova a živila se na Žižkově jako dělnice při výrobě mýdla. V letech 1919-1922 studovala na Uměleckoprůmyslové škole dekorativní malbu u prof. Emanuela Dítěte. Velmi významné se pro ni stalo celoživotní přátelství s malířem, spisovatelem a fotografem Jindřichem Štyrským (1899 - 1942). Seznámili se na ostrově Korčula v létě roku 1922 a jako umělecká dvojice úzce spolupracovali. Společně se připojili k avantgardnímu sdružení mladé české generace, k Uměleckému svazu Devětsil. Roku 1925 odjeli společně do Paříže, kde následujícího roku vyhlásili vlastní směr – artificialismus, který představoval originální alternativu k surrealismu a abstrakci. Byla také členkou Spolku výtvarných umělců Mánes a surrealistické skupiny kolem André Bretona a Paula Eluarda, se kterými se Toyen a Štyrský seznámili v Paříži. Po návratu z Paříže, v roce 1934 se stali zakládajícími členy Skupiny surrealistů v ČSR (společně také s Bohuslavem Broukem, Karlem Teigem, Vincencem Makovským či Vítězslavem Nezvalem aj.). Zajímavé je také její spříznění s Jaroslav Seifertem - viz níže). Za nacistické okupace byl surrealismus jedním z pronásledovaných umění.
Po válce Toyen mohla, bez Štyrského, který za války v roce 1942 zemřel, zase vystoupit na veřejnost a krátce vystavovala. Na jaře roku 1947 spolu se surrealistickým básníkem Jindřichem Heislerem (1914 - 1953), kterého za války ukrývala před nacisty, opustila Československo v předtuše blížícího se komunistického puče. Odstěhovala veškeré své dílo a odjela do Paříže již natrvalo. Toyen navázala na své předválečné kontakty - dobře se znala s hlavními představiteli surrealismu André Bretonem a Benjaminem Péretem - a brzy se v Paříži cítila jako doma. Vybudovat novou existenci jí pomohl mj. Ferdinand Peroutka. Toyen na svou vlast nezapomněla, jak dokazuje např. cyklus obrazů Pražská domovní znamení. Její tvorba si uchovala specifický a originální ráz, nadále byla vyhledávanou ilustrátorkou a účastnila se řady kolektivních i samostatných výstav. V posledním desetiletí života se však stávala stále osamělejší. Těžce nesla rozpuštění pařížské surrealistické skupiny v roce 1969 - chyběly jí pravidelné schůzky v kavárnách. Její přátelé postupně opouštěli tento svět. Bližší kontakt udržovala zejména s básníkem Radovanem Ivšićem, který stárnoucí umělkyni velmi pomáhal s výstavami a v roce 1973 připravil v pařížské galerii a knihkupectví Les Mains Libres výstavu věnovanou knižnímu dílu Toyen. Toyen zemřela 9. listopadu 1980 v Paříži. Do posledních dnů se snažila pracovat, sil se však již mnoho nedostávalo. Pohřeb se konal za účasti nejbližších přátel na pařížském hřbitově des Batignolles, kde jsou pohřbeni i její přátelé: Jindřich Heisler, André Breton a Benjamin Péret. Československý tisk úmrtí velké ženy a umělkyně přešel mlčením. Umělecká pozůstalost byla rozprodána ve třech aukcích.