Román z roku 1864, barevný obraz doby z národního probuzení. Román líčí barvitě pražský i maloměstský svět na počátku 19. století.
Karolina Světlá Knihy
24. únor 1830 – 7. září 1899
Karolína Světlá je považována za zakladatelku českého vesnického románu. Její dílo se inspirovalo přátelstvím s předními českými literáty a zahraničními vlivy, zejména francouzskou autorkou George Sand. Osobní tragédie rovněž formovaly její tvorbu a její zájem o postavení ženy ve společnosti. Světlá byla také aktivní v emancipačních spolcích a podporovala vzdělávání a nezávislost žen.
Přišla do rozumu, Teta Vavřincová, Hubička (odtud vzala Krásnohorská látku k libretu pro Smetanovu operu), Nebožka Barbora a Námluvy - povídky jasného hravého humoru ze života podještědského lidu.
Úplné a původní znění (podle prvních vydání knižních nebo časopiseckých) povídek, novel, črt a charakteristických obrázků, jež spisovatelka - přední představitelka pokrokové měšťanské inteligence 60. let 19. století - čerpala ze svého sblížení s lidem ještědského kraje. Ústředním dějem většiny povídek je láska, kterou autorka chápe jako oporu charakteru, síly postav, jejich vůle a důslednosti. Hlavní váha povídek je pak v kresbě postav z lidu v němž spisovatelka "našla příklady mravní krásy a důslednosti, bezúrostřední cit, humor i hloubavý rozum: poznala lid jako oporu národního vědomí a strážce českého jazyka. Chtěla proto svým dílem ještědský lid oslavit, aby tím vytvořila přímý protiklad k městským salonům" (M. Podhorský)
Jedná se o výbor. Obsah: Lesní panna 7 Z Ještěda 33 O krejčíkově Anežce 64 Lamač a jeho dítě 121 Námluvy 187 "Přišla do rozumu" 214 Doslov 257 Ediční poznámky 262
Črty ze života pražské aristokratické a měšťanské společnosti
Sebrané spisy Karoliny Světlé: Meluzina Poslední poustevnice Modřín Marie Terezie Z Ještěda Lesní panna
Povídka o velké lásce Isabely a básníka Oskara,která skončí smutně.Autorka zde vydala podobenství o své lásce k Janu Nerudovi.
Tématika příběhů z pražského prostředí navazují na autorčiny zkušenosti z měšťanského života.
Tři povídky z povídkového souboru Kresby z Ještědí, knihy, kterou autorka napsala ve vrcholném tvůrčím údobí na okraji velkých skladeb románových. Ústředním tématem jsou různé, humorné i trpké situace lásky, přičemž hlavní váha povídek je v kresbě postav z lidu. Povídka Námluvy jeprodchnuta úsměvnou pohodou a protkána četnými prvky nářečními a zvykoslovnými. Povídka Nebožka Barbora líčí dojemnou životní vzájemnost dvou stárnoucích prosťáčků. Podle povídky Hubička napsala Eliška Krásnohorská libreto ke Smetanově stejnojmenné opeře.
