Karolina Světlá Knihy

Román z roku 1864, barevný obraz doby z národního probuzení. Román líčí barvitě pražský i maloměstský svět na počátku 19. století.

Pět povídek ("Přišla do rozumu", Teta Vavřincová, Hubička, Nebožka Barbora, Námluvy), které autorka napsala na vrcholu svých tvůrčích sil v letech sedmdesátých, aby v příbězích prostých venkovských lidí zachytila úsměvné i trpké rysy obyčejného života.

Úplné a původní znění (podle prvních vydání knižních nebo časopiseckých) povídek, novel, črt a charakteristických obrázků, jež spisovatelka - přední představitelka pokrokové měšťanské inteligence 60. let 19. století - čerpala ze svého sblížení s lidem ještědského kraje. Ústředním dějem většiny povídek je láska, kterou autorka chápe jako oporu charakteru, síly postav, jejich vůle a důslednosti. Hlavní váha povídek je pak v kresbě postav z lidu v němž spisovatelka "našla příklady mravní krásy a důslednosti, bezúrostřední cit, humor i hloubavý rozum: poznala lid jako oporu národního vědomí a strážce českého jazyka. Chtěla proto svým dílem ještědský lid oslavit, aby tím vytvořila přímý protiklad k městským salonům" (M. Podhorský)

Jedná se o výbor. Obsah: Lesní panna 7 Z Ještěda 33 O krejčíkově Anežce 64 Lamač a jeho dítě 121 Námluvy 187 "Přišla do rozumu" 214 Doslov 257 Ediční poznámky 262

Črty ze života pražské aristokratické a měšťanské společnosti

Sebrané spisy Karoliny Světlé: Meluzina Poslední poustevnice Modřín Marie Terezie Z Ještěda Lesní panna

Úvod, spojovací texty a poznámky napsal Josef Špičák.

Povídka o velké lásce Isabely a básníka Oskara,která skončí smutně.Autorka zde vydala podobenství o své lásce k Janu Nerudovi.

Tématika příběhů z pražského prostředí navazují na autorčiny zkušenosti z měšťanského života.

Tři povídky z povídkového souboru Kresby z Ještědí, knihy, kterou autorka napsala ve vrcholném tvůrčím údobí na okraji velkých skladeb románových. Ústředním tématem jsou různé, humorné i trpké situace lásky, přičemž hlavní váha povídek je v kresbě postav z lidu. Povídka Námluvy jeprodchnuta úsměvnou pohodou a protkána četnými prvky nářečními a zvykoslovnými. Povídka Nebožka Barbora líčí dojemnou životní vzájemnost dvou stárnoucích prosťáčků. Podle povídky Hubička napsala Eliška Krásnohorská libreto ke Smetanově stejnojmenné opeře.

Román zobrazující náboženství v severních Čechách v josefínské době. Hrdinka románu se chce pomstít zemanské rodině Luhovských, kteří jí velmi ublížili.Nakonec od svého plánu upustí. Vyhraje pochopení a odpuštění nad pomstou.

Do výboru jsou zařazeny povídky Hubička, Sefka, Večer u koryta, Námluvy, Kterak se dohodli, "Přišla do rozumu". Mladé čtenáře zaujmou svými hrdinkami, ženami čistých srdcí a sympatických osobních rysů, početnou galerií typických kdysi postav českého venkova a výstižným líčením prostředí kraje pod Ještědem, v němž jsou rozvíjeny napínavé a nečekaně rozuzlované příběhy.

3 povídky K. Světlé: - Několik archů z rodinné kroniky - Ještě několik archů z rodinné kroniky - Purkmistrovic Katynka

Ještědské romány jsou prózy z venkovského prostředí od Karolíny Světlé, v nichž jsou hlavními hrdinkami většinou ženy. Mezi nejznámější Ještědské romány patří: Vesnický román (1867), Kříž u potoka (1868), Kantůrčice (1869), Frantina (1870) a Nemodlenec (1873).

Vesnický román z Podještědí, jehož dramatickou inspiraci tvoří místní pověst o bratrovraždě a rodovém prokletí, přecházejícím z pokolení na pokolení. Ušlechtilým rozhodnutím provdat se do neštěstím stíhané rodiny a postavit se tak nepříznivému osudu, uskutečňuje mladá vesnická dívka svou touhu dát svému životu hlubší smysl. Dokáže tato prostá, ale morálně silná žena odpustit manželovi jeho nevěru i hrubost a za těžkých životních okolností stát pevně při něm

Obsahuje: Rozcestí, Debora, Tonoucí růže, Zasnoubení

Hrdina "Vesnického románu", Antoš Jírovec, se dostane do mravního konfliktu mezi povinností a láskou. Protože je žárlivou ženou přímo týrán, chce se dát rozvést a oženit se se svéráznou dívkou Sylvou. Ta však nechce vybudovat své štěstí na zármutku druhých, zalekne se posléze i kletbyumírající Antošovy ženy a odchází jako řeholnice do pražské nemocnice. Antoš dožije zbytek života se svými dvěma synky v horách u staré matky. V "Kříži u potoka" - romantickém příběhu podloženém skutečnou událostí - vykoupí Evička prokletý rod Potockých tím, že se pokoří před milenkou mužovou a sama se odvrátí od švakra, kterého vroucně miluje. Pozadí románu tvoří vylíčení života podještědského lidu, jeho zvyků i obyčejů a nálada doby, plné pověr, i probleskujících již nových myšlenek. Také "Kantůrčice" svým vylíčením starodávného způsobu života ještědského lidu vystihuje Podještědí, jak je autorka ještě osobně poznala

Román zobrazující náboženství v severních Čechách v josefínské době. Hrdinka románu se chce pomstít zemanské rodině Luhovských, kteří jí velmi ublížili.Nakonec od svého plánu upustí. Vyhraje pochopení a odpuštění nad pomstou.

"Časové ohlasy", jež Světlá psala již od počátku své literární činnosti, nabývaly značné intensity zejména v posledním období její činnosti, v osmdesátých letech 19. století, kdy svou lidovou a poutavou formou pomáhaly uvědomovat české čtenářstvo v době našich zesilujících národních bojů. Tématicky a zároveň podle doby vzniku jednotlivých prací je svazek rozdělen do několika oddílů. Román LÁSKA K BÁSNÍKOVI, jedna z prvníh, umělecky velmi pozoruhodných prací Světlé, je literárním ohlasem doby a myšlenek generace "májistů" z let šedesátých. Na oddíl povídek z let šedesátých a sedmdesátých ČASOVÉ OBRÁZKY navazuje cyklus OHLASY ROKU 1848, jimiž Světlá tendenčně vystoupila v době národních bojů v letech osmdesátých. Z NAŠICH BOJŮ pak souhrnně otiskuje prácě věnované již plně aktuálním otázkám.

Román o ženách. Děj se odehrává na vesnici v polovině 19. století. Po smrti manžela dá vdova Jirovcová svého syna do služby na rychtářský statek. Na statku si všichni mladého Antoše oblíbí a rychtář z něj udělá čeledína. Po smrti rychtáře se rychtářka vdá za Antoše, který si jivezme z vděčnosti za protislužbu. Z počátku ideální manželství se však dostává do krize...

Jeden z nejznámějších románů autorky. Vesnický román o hrdince, která ve jménu cti a spravedlnosti obětuje život svého milého ve chvíli, kdy zjistí, že se stal vůdcem loupeživé bandy.

V bohaté rodině, která zavrhla český původ, vyroste dívka, kterou všichni pro lásku k českému jazyku opovrhují. Když se setká s venkovskými lidmi, stává se uvědomělou Češkou.

Povídky o lásce od významných českých spisovatelů. Volně navazuje na antologie Dva Štědré večery a Vánoční dárek.

Téměř neznámý romantický příběh určený jak čtenářům, kteří rádi čtou milostné historie, tak těm, kteří ještě nezapomněli na českou klasiku nebo ji chtějí poznávat. Vychází v modernější jazykové podobě, čtivé a srozumitelné. Adaptovala Zuzana Nováková.

Autorčiny vzpomínky zejména na svůj život v Praze v době svého mládí, tedy v čase okolo poloviny 19. století. Čtenář se zde dočte i o diskriminaci žen a dívek, o všudypřítomné němčině a potlačované češtině, ale najde zde i řadu postřehů z prostředí okolo Poštovské ulice, dnes Karoliny Světlé, kde tehdy autorka bydlela. A o životě v tehdejší době vůbec.

Chmurný, romanticky viděný obraz z doby Leopoldovy reakce. Tři ideové proudy: odkaz českobratrství, jesuitská protireformace a revoluční zednářství jsou tmeleny milostným dramatem, láskou katolicky vychované ženy k českému vlastenci, vůdci tajného spiknutí. Xavera, odmítnuta, stává se nesmiřitelnou mstitelkou a vydává Klementa do smrtících rukou jesuitů. Třetí ilustrované vydání.

Enefa Podhajská žije v malé chaloupce na úpatí tajemné hory Ještěd jen se svým bratrem a moudrým dědečkem. Mezi svými vrstevníky je nazývána Kantůrčicí, protože se ve všech ohledech vymyká ostatním vesnickým dívkám.

Černý Petříček patří mezi první prozaická díla Karoliny Světlé. Námět čerpala z městského prostředí, ve kterém sama vyrůstala. Zaznívá zde jak sociální tematika, běžná v celém díle autorky, tak i kritika církve a hlavně pravdy, které od ní přebírají lidé a po svém si je vykládají. V neposlední řadě znázorňuje vzpouru čerstvě dospělých dětí, proti jejich rodičům či autoritám, které jim plánují život bez toho, aby se jich na něco ptali.

Selský příběh z roku 1775 o zrušení roboty a o tažení sedláků do Prahy ke svým vrchnostem, aby se s pány domluvili. Páni však povstání potlačili silou.

Obsahuje: Z vypravování staré žebračky -- Černá divizna -- Cikánka.

Soubor povídek z kraje Podještědí, které vycházely původně v časopisech v devadesátých letech devatenáctého století. V povídkách autorka vykresluje čtenáři charaktery a osudy venkovských obyvatel, přičemž se citlivě zabývá otázkou morálních zákonů a následků vyniklých jejich vědomým či nevědomým porušováním. Obsah - U sedmi javorů, V Hložinách, Z vypravování staré žebračky, Černá divizna, Cikánka.

Z rukopisného materiálu vybral a uspořádal, k vydání připravil, edičními poznánkámi a vysvětlivkami, rejstříkem a doslovem opatřil Josef Špičák. I. část - Vzpomínky, paměti, literární dokumenty (vybráno z dosud nepublikovaných článků) - 566 stran; II. část - Korespondence (Svazekosobní korespondence je uspořádán v několik celků, které dokreslují její poměr k Ještědu, citové vztahy k Janu Nerudovi, přátelství s E. Krásnohorskou a literární styky s řadou českých spisovatelů a nakladatelů.) - 729 stran.

Doba Josefa Mánesa v zrcadle literatury. Líbánky na Hané je soubor literárních děl, která reflektují období 19. století a jeho kulturní kontext v české literatuře. Kniha zahrnuje příspěvky významných autorů, jako jsou Karel Jaromír Erben, Karel Sabina, Jaroslav Novák a další, kteří se ve svých textech věnují různým aspektům života a společnosti té doby. Hlavními tématy jsou národní obrození, identita a tradice, stejně jako každodenní život na Hané. Postavy v těchto literárních dílech představují široké spektrum lidských zkušeností, od venkovských obyvatel po intelektuály, a jejich příběhy odrážejí jak osobní, tak kolektivní zápasy a radosti. Kniha se zaměřuje na propojení literatury a historie, přičemž ukazuje, jak literární výrazy a motivy odrážejí dobové hodnoty a myšlení. Čtenáři se mohou těšit na analýzu jazykových prostředků, stylu a tematických prvků, které utvářejí českou literární tradici v kontextu Mánesovy doby.

Soubor povídek z kraje Podještědí, které vycházely původně v časopisech v devadesátých letech devatenáctého století. V povídkách autorka vykresluje čtenáři charaktery a osudy venkovských obyvatel, přičemž se citlivě zabývá otázkou morálních zákonů a následků vyniklých jejich vědomým či nevědomým porušováním. Obsah - Z vypravování staré žebračky, Černá divizna, Cikánka.

Dcera pouště -- Dvojí probuzení -- Sestry -- Líbánky koketiny -- Společnice -- Několik dní ze života pražského hejska

Autorčiny vzpomínky zejména na svůj život v Praze v době svého mládí, tedy v čase okolo poloviny 19. století. Čtenář se zde dočte i o diskriminaci žen a dívek, o všudypřítomné němčině a potlačované češtině, ale najde zde i řadu postřehů z prostředí okolo Poštovské ulice, dnes Karoliny Světlé, kde tehdy autorka bydlela. A o životě v tehdejší době vůbec.

Selský příběh z roku 1775 o zrušení roboty a o tažení sedláků do Prahy ke svým vrchnostem, aby se s pány domluvili. Páni však povstání potlačili silou.

Enefa Podhajská žije v malé chaloupce na úpatí tajemné hory Ještěd jen se svým bratrem a moudrým dědečkem. Mezi svými vrstevníky je nazývána Kantůrčicí, protože se ve všech ohledech vymyká ostatním vesnickým dívkám.

Obsahuje: Z vypravování staré žebračky -- Černá divizna -- Cikánka.

Ještědské romány jsou prózy z venkovského prostředí od Karolíny Světlé, v nichž jsou hlavními hrdinkami většinou ženy. Mezi nejznámější Ještědské romány patří: Vesnický román (1867), Kříž u potoka (1868), Kantůrčice (1869), Frantina (1870) a Nemodlenec (1873).

"Frantina", vyd. po prvé r. 1870 je jedna z velkých románových prací K. Světlé, inspirovaných Podještědím. Její hrdinkou je žena silného intelektu, představitelka lidové touhy po spravedlnosti a lidového odporu proti zvůli, ať už ji provádějí páni či loupežníci. Pro svou spravedlnost a rozumné hospodaření je oblíbena nejenom čeládkou, ale i vším lidem a stane se po smrti mužově rychtářkou. Jenom jediný druh lidí Frantina nenávidí - zloděje, lesňáky. Proti nim vystoupí za cenu ztráty vlastního štěstí, když sama vlastní rukou zabije vládce lesňáků, jehož od mládí milovala a za něhož se chystala provdat. - "Nemodlenec" je další ještědský román, s dějem z doby pojosefinské. Spravedlivý Michal Lutovský, poslední potomek zemanského rodu, smělým činem se pokusí dokázat vesnickému lidu, že jej panstvo ohlupuje a zastrašuje pod náboženskými záminkami.

Z rukopisného materiálu vybral a uspořádal, k vydání připravil, edičními poznánkámi a vysvětlivkami, rejstříkem a doslovem opatřil Josef Špičák. I. část - Vzpomínky, paměti, literární dokumenty (vybráno z dosud nepublikovaných článků) - 566 stran; II. část - Korespondence (Svazekosobní korespondence je uspořádán v několik celků, které dokreslují její poměr k Ještědu, citové vztahy k Janu Nerudovi, přátelství s E. Krásnohorskou a literární styky s řadou českých spisovatelů a nakladatelů.) - 729 stran.