Karolina Světlá Knihy

Román z roku 1864, barevný obraz doby z národního probuzení. Román líčí barvitě pražský i maloměstský svět na počátku 19. století.

Přišla do rozumu, Teta Vavřincová, Hubička (odtud vzala Krásnohorská látku k libretu pro Smetanovu operu), Nebožka Barbora a Námluvy - povídky jasného hravého humoru ze života podještědského lidu.

Úplné a původní znění (podle prvních vydání knižních nebo časopiseckých) povídek, novel, črt a charakteristických obrázků, jež spisovatelka - přední představitelka pokrokové měšťanské inteligence 60. let 19. století - čerpala ze svého sblížení s lidem ještědského kraje. Ústředním dějem většiny povídek je láska, kterou autorka chápe jako oporu charakteru, síly postav, jejich vůle a důslednosti. Hlavní váha povídek je pak v kresbě postav z lidu v němž spisovatelka "našla příklady mravní krásy a důslednosti, bezúrostřední cit, humor i hloubavý rozum: poznala lid jako oporu národního vědomí a strážce českého jazyka. Chtěla proto svým dílem ještědský lid oslavit, aby tím vytvořila přímý protiklad k městským salonům" (M. Podhorský)

Jedná se o výbor. Obsah: Lesní panna 7 Z Ještěda 33 O krejčíkově Anežce 64 Lamač a jeho dítě 121 Námluvy 187 "Přišla do rozumu" 214 Doslov 257 Ediční poznámky 262

Črty ze života pražské aristokratické a měšťanské společnosti

Meluzina Poslední poustevnice Modřín Marie Terezie Z Ještěda Lesní panna

Povídka o velké lásce Isabely a básníka Oskara,která skončí smutně.Autorka zde vydala podobenství o své lásce k Janu Nerudovi.

Tématika příběhů z pražského prostředí navazují na autorčiny zkušenosti z měšťanského života.

Tři povídky z povídkového souboru Kresby z Ještědí, knihy, kterou autorka napsala ve vrcholném tvůrčím údobí na okraji velkých skladeb románových. Ústředním tématem jsou různé, humorné i trpké situace lásky, přičemž hlavní váha povídek je v kresbě postav z lidu. Povídka Námluvy jeprodchnuta úsměvnou pohodou a protkána četnými prvky nářečními a zvykoslovnými. Povídka Nebožka Barbora líčí dojemnou životní vzájemnost dvou stárnoucích prosťáčků. Podle povídky Hubička napsala Eliška Krásnohorská libreto ke Smetanově stejnojmenné opeře.

Román zobrazující náboženství v severních Čechách v josefínské době. Hrdinka románu se chce pomstít zemanské rodině Luhovských, kteří jí velmi ublížili.Nakonec od svého plánu upustí. Vyhraje pochopení a odpuštění nad pomstou.

Do výboru jsou zařazeny povídky Hubička, Sefka, Večer u koryta, Námluvy, Kterak se dohodli, "Přišla do rozumu". Mladé čtenáře zaujmou svými hrdinkami, ženami čistých srdcí a sympatických osobních rysů, početnou galerií typických kdysi postav českého venkova a výstižným líčením prostředí kraje pod Ještědem, v němž jsou rozvíjeny napínavé a nečekaně rozuzlované příběhy.

3 povídky K. Světlé: - Několik archů z rodinné kroniky - Ještě několik archů z rodinné kroniky - Purkmistrovic Katynka

Ještědské romány jsou prózy z venkovského prostředí od Karolíny Světlé, v nichž jsou hlavními hrdinkami většinou ženy. Mezi nejznámější Ještědské romány patří: Vesnický román (1867), Kříž u potoka (1868), Kantůrčice (1869), Frantina (1870) a Nemodlenec (1873).

Vesnický román z Podještědí, jehož dramatickou inspiraci tvoří místní pověst o bratrovraždě a rodovém prokletí, přecházejícím z pokolení na pokolení. Ušlechtilým rozhodnutím provdat se do neštěstím stíhané rodiny a postavit se tak nepříznivému osudu, uskutečňuje mladá vesnická dívka svou touhu dát svému životu hlubší smysl. Dokáže tato prostá, ale morálně silná žena odpustit manželovi jeho nevěru i hrubost a za těžkých životních okolností stát pevně při něm

Obsahuje: Rozcestí, Debora, Tonoucí růže, Zasnoubení

Hrdina "Vesnického románu", Antoš Jírovec, se dostane do mravního konfliktu mezi povinností a láskou. Protože je žárlivou ženou přímo týrán, chce se dát rozvést a oženit se se svéráznou dívkou Sylvou. Ta však nechce vybudovat své štěstí na zármutku druhých, zalekne se posléze i kletbyumírající Antošovy ženy a odchází jako řeholnice do pražské nemocnice. Antoš dožije zbytek života se svými dvěma synky v horách u staré matky. V "Kříži u potoka" - romantickém příběhu podloženém skutečnou událostí - vykoupí Evička prokletý rod Potockých tím, že se pokoří před milenkou mužovou a sama se odvrátí od švakra, kterého vroucně miluje. Pozadí románu tvoří vylíčení života podještědského lidu, jeho zvyků i obyčejů a nálada doby, plné pověr, i probleskujících již nových myšlenek. Také "Kantůrčice" svým vylíčením starodávného způsobu života ještědského lidu vystihuje Podještědí, jak je autorka ještě osobně poznala

Román zobrazující náboženství v severních Čechách v josefínské době. Hrdinka románu se chce pomstít zemanské rodině Luhovských, kteří jí velmi ublížili.Nakonec od svého plánu upustí. Vyhraje pochopení a odpuštění nad pomstou.

"Časové ohlasy", jež Světlá psala již od počátku své literární činnosti, nabývaly značné intensity zejména v posledním období její činnosti, v osmdesátých letech 19. století, kdy svou lidovou a poutavou formou pomáhaly uvědomovat české čtenářstvo v době našich zesilujících národních bojů. Tématicky a zároveň podle doby vzniku jednotlivých prací je svazek rozdělen do několika oddílů. Román LÁSKA K BÁSNÍKOVI, jedna z prvníh, umělecky velmi pozoruhodných prací Světlé, je literárním ohlasem doby a myšlenek generace "májistů" z let šedesátých. Na oddíl povídek z let šedesátých a sedmdesátých ČASOVÉ OBRÁZKY navazuje cyklus OHLASY ROKU 1848, jimiž Světlá tendenčně vystoupila v době národních bojů v letech osmdesátých. Z NAŠICH BOJŮ pak souhrnně otiskuje prácě věnované již plně aktuálním otázkám. Svazek uzavírá román MILÁČEK LIDU SVÉHO.

Román čerpající z ještědského kraje zdůrazňuje mravní odpovědnost a opravdovost ženy, kterou společnost spoutává svými náboženskými předsudky a pokrytectvím.

Jeden z nejznámějších románů autorky. Vesnický román o hrdince, která ve jménu cti a spravedlnosti obětuje život svého milého ve chvíli, kdy zjistí, že se stal vůdcem loupeživé bandy.

V bohaté rodině, která zavrhla český původ, vyroste dívka, kterou všichni pro lásku k českému jazyku opovrhují. Když se setká s venkovskými lidmi, stává se uvědomělou Češkou.

Povídky o lásce od významných českých spisovatelů. Volně navazuje na antologie Dva Štědré večery a Vánoční dárek.

Téměř neznámý romantický příběh určený jak čtenářům, kteří rádi čtou milostné historie, tak těm, kteří ještě nezapomněli na českou klasiku nebo ji chtějí poznávat. Vychází v modernější jazykové podobě, čtivé a srozumitelné. Adaptovala Zuzana Nováková.

Autorčiny vzpomínky zejména na svůj život v Praze v době svého mládí, tedy v čase okolo poloviny 19. století. Čtenář se zde dočte i o diskriminaci žen a dívek, o všudypřítomné němčině a potlačované češtině, ale najde zde i řadu postřehů z prostředí okolo Poštovské ulice, dnes Karoliny Světlé, kde tehdy autorka bydlela. A o životě v tehdejší době vůbec.

Chmurný, romanticky viděný obraz z doby Leopoldovy reakce. Tři ideové proudy: odkaz českobratrství, jesuitská protireformace a revoluční zednářství jsou tmeleny milostným dramatem, láskou katolicky vychované ženy k českému vlastenci, vůdci tajného spiknutí. Xavera, odmítnuta, stává se nesmiřitelnou mstitelkou a vydává Klementa do smrtících rukou jesuitů. Třetí ilustrované vydání.

Enefa Podhajská žije v malé chaloupce na úpatí tajemné hory Ještěd jen se svým bratrem a moudrým dědečkem. Mezi svými vrstevníky je nazývána Kantůrčicí, protože se ve všech ohledech vymyká ostatním vesnickým dívkám. Je pracovitá ale nikdy ne unavená, už od mala umí báječně šít asvými výrobky zásobuje celé okolí. Je moudrá, po dědečkovi převzala rodinné řemeslo přírodního léčitelství a zaříkávání, je svéhlavá, pevná ve víře v Boha, nechodí na tancovačky a i přes svoji krásu kašle na všechny chlapce v okolí, protože duševně jí nesahají ani po kotníky...

Černý Petříček patří mezi první prozaická díla Karoliny Světlé. Námět čerpala z městského prostředí, ve kterém sama vyrůstala. Zaznívá zde jak sociální tematika, běžná v celém díle autorky, tak i kritika církve a hlavně pravdy, které od ní přebírají lidé a po svém si je vykládají. V neposlední řadě znázorňuje vzpouru čerstvě dospělých dětí, proti jejich rodičům či autoritám, které jim plánují život bez toho, aby se jich na něco ptali.

Selský příběh z roku 1775 o zrušení roboty a o tažení sedláků do Prahy ke svým vrchnostem, aby se s pány domluvili. Páni však povstání potlačili silou. Historickým podkladem romaneskního děje je doba Josefa II. Ústřední postava krásné hraběnky odmítá panovníkovo milostné přátelství. Chce odčinit národní vinu praotců rodu. Hlásí se k českobratrství a odchází z vlasti.

Obsahuje: Z vypravování staré žebračky -- Černá divizna -- Cikánka.

Soubor povídek z kraje Podještědí, které vycházely původně v časopisech v devadesátých letech devatenáctého století. V povídkách autorka vykresluje čtenáři charaktery a osudy venkovských obyvatel, přičemž se citlivě zabývá otázkou morálních zákonů a následků vyniklých jejich vědomým či nevědomým porušováním. Obsah - U sedmi javorů, V Hložinách, Z vypravování staré žebračky, Černá divizna, Cikánka.

Z rukopisného materiálu vybral a uspořádal, k vydání připravil, edičními poznánkámi a vysvětlivkami, rejstříkem a doslovem opatřil Josef Špičák. I. část - Vzpomínky, paměti, literární dokumenty (vybráno z dosud nepublikovaných článků) - 566 stran; II. část - Korespondence (Svazekosobní korespondence je uspořádán v několik celků, které dokreslují její poměr k Ještědu, citové vztahy k Janu Nerudovi, přátelství s E. Krásnohorskou a literární styky s řadou českých spisovatelů a nakladatelů.) - 729 stran.

Doba Josefa Mánesa v zrcadle literatury. Líbánky na Hané je soubor literárních děl, která reflektují období 19. století a jeho kulturní kontext v české literatuře. Kniha zahrnuje příspěvky významných autorů, jako jsou Karel Jaromír Erben, Karel Sabina, Jaroslav Novák a další, kteří se ve svých textech věnují různým aspektům života a společnosti té doby. Hlavními tématy jsou národní obrození, identita a tradice, stejně jako každodenní život na Hané. Postavy v těchto literárních dílech představují široké spektrum lidských zkušeností, od venkovských obyvatel po intelektuály, a jejich příběhy odrážejí jak osobní, tak kolektivní zápasy a radosti. Kniha se zaměřuje na propojení literatury a historie, přičemž ukazuje, jak literární výrazy a motivy odrážejí dobové hodnoty a myšlení. Čtenáři se mohou těšit na analýzu jazykových prostředků, stylu a tematických prvků, které utvářejí českou literární tradici v kontextu Mánesovy doby.

Soubor povídek z kraje Podještědí, které vycházely původně v časopisech v devadesátých letech devatenáctého století. V povídkách autorka vykresluje čtenáři charaktery a osudy venkovských obyvatel, přičemž se citlivě zabývá otázkou morálních zákonů a následků vyniklých jejich vědomým či nevědomým porušováním. Obsah - Z vypravování staré žebračky, Černá divizna, Cikánka.

Dcera pouště -- Dvojí probuzení -- Sestry -- Líbánky koketiny -- Společnice -- Několik dní ze života pražského hejska

Autorčiny vzpomínky zejména na svůj život v Praze v době svého mládí, tedy v čase okolo poloviny 19. století. Čtenář se zde dočte i o diskriminaci žen a dívek, o všudypřítomné němčině a potlačované češtině, ale najde zde i řadu postřehů z prostředí okolo Poštovské ulice, dnes Karoliny Světlé, kde tehdy autorka bydlela. A o životě v tehdejší době vůbec.

Selský příběh z roku 1775 o zrušení roboty a o tažení sedláků do Prahy ke svým vrchnostem, aby se s pány domluvili. Páni však povstání potlačili silou.

Enefa Podhajská žije v malé chaloupce na úpatí tajemné hory Ještěd jen se svým bratrem a moudrým dědečkem. Mezi svými vrstevníky je nazývána Kantůrčicí, protože se ve všech ohledech vymyká ostatním vesnickým dívkám.

Obsahuje: Z vypravování staré žebračky -- Černá divizna -- Cikánka.

Ještědské romány jsou prózy z venkovského prostředí od Karolíny Světlé, v nichž jsou hlavními hrdinkami většinou ženy. Mezi nejznámější Ještědské romány patří: Vesnický román (1867), Kříž u potoka (1868), Kantůrčice (1869), Frantina (1870) a Nemodlenec (1873).

Úvod, spojovací texty a poznámky napsal Josef Špičák.

"Frantina", vyd. po prvé r. 1870 je jedna z velkých románových prací K. Světlé, inspirovaných Podještědím. Její hrdinkou je žena silného intelektu, představitelka lidové touhy po spravedlnosti a lidového odporu proti zvůli, ať už ji provádějí páni či loupežníci. Pro svou spravedlnost a rozumné hospodaření je oblíbena nejenom čeládkou, ale i vším lidem a stane se po smrti mužově rychtářkou. Jenom jediný druh lidí Frantina nenávidí - zloděje, lesňáky. Proti nim vystoupí za cenu ztráty vlastního štěstí, když sama vlastní rukou zabije vládce lesňáků, jehož od mládí milovala a za něhož se chystala provdat. - "Nemodlenec" je další ještědský román, s dějem z doby pojosefinské. Spravedlivý Michal Lutovský, poslední potomek zemanského rodu, smělým činem se pokusí dokázat vesnickému lidu, že jej panstvo ohlupuje a zastrašuje pod náboženskými záminkami.

Z rukopisného materiálu vybral a uspořádal, k vydání připravil, edičními poznánkámi a vysvětlivkami, rejstříkem a doslovem opatřil Josef Špičák. I. část - Vzpomínky, paměti, literární dokumenty (vybráno z dosud nepublikovaných článků) - 566 stran; II. část - Korespondence (Svazekosobní korespondence je uspořádán v několik celků, které dokreslují její poměr k Ještědu, citové vztahy k Janu Nerudovi, přátelství s E. Krásnohorskou a literární styky s řadou českých spisovatelů a nakladatelů.) - 729 stran.