Milan Machovec

Milan Machovec byl významný český filosof. Vystudoval filosofii a klasickou filologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde poté od roku 1950 do roku 1970 přednášel a poté znovu od roku 1990 až do smrti. Svým pojetím Marxe, založeném na důkladné a kritické znalosti jeho (necenzurovaným) spisů, se brzy stal nepohodlným mezi marxismem se zaštiťujícími oportunisty. Jeho otevřenost ho dovedla k jednomu ze světlých momentů nejen našich novodobých dějin. V 60. letech spolu s Erichem Frommem a Ernstem Blochem inicioval dialog mezi marxisty a křesťany, ze kterého mimo jiné čerpal pro svoje, ve světě nejznámější, dílo Ježíš pro moderního člověka (původní název Ježíš pro ateisty, 1972). V 70.-80.letech byl činný v opozičním hnutí, byl signatářem Charty 77. S Egonem Bondym a Milanem Balabánem vedl hojně navštěvovaný filosoficko-religionistický "bytový seminář". Jeho význam pro vědění lačné účastníky, jimž nebylo dáno oficiálně studovat, nelze docenit: šlo o bytostnou demonstraci jednoty věděného a žitého. Od 80.let se jeho zájem naprosto logicky obrátil k ekologickým problémům. Je autorem řady dalších publikací, kterým se dostalo značného ohlasu: Tomáš Garrigue Masaryk (1968), Smysl lidské existence (1965), Svatý Augustin (1967) Filosofie tváří v tvář zániku (1983), Bude katolická církev rehabilitovat Jana Husa? (1963), Indoevropané v pravlasti (2000), Achilleus (2001). Okouzlující člověk, který (slovy Egona Bondyho) jako jeden z mála dokázal přednášet dějiny po linii horizontální i vertikální. Samozřejmě z hlavy. Vášnivý obdivovatel žen (zejména Catherine Deneuve). Přednášky téměř na jakékoliv téma končil jejich opěvováním. Nikoliv bezdůvodně - jeho filosoficko-psychologickým závěrem o příčinách stavu tohoto světa bylo poznání, že je výsledkem převažujícího maskulinního myšlení. Jistým lékem by proto byla vyrovnanější role žen při správě věcí veřejných.

(více: http://www.phil.muni.cz/fil/scf/komplet/mach-m.html )