Knihobot

Yōko Ogawa

    30. březen 1962

    Yōko Ogawaová je známá svým jemným, ale pronikavým prozaickým stylem, který dokáže mistrně vyjádřit ty nejjemnější nuance lidské psychiky. Její postavy často nevědí, proč jednají, jak jednají, což je odhalováno skrze detailní popisy jejich pozorování a pocitů. Tímto způsobem Ogawaová zkoumá témata odcizení, reflexe japonské společnosti a role žen v ní. Její díla se pohybují od surrealistických a groteskních až po psychologicky nejednoznačná a znepokojivá, přičemž často zachycují jemné linie mezi realitou a znepokojivým.

    Ostrov ztracených vzpomínek
    Profesorova milovaná rovnice
    • Profesorova milovaná rovnice

      • 184 stránek
      • 7 hodin čtení
      4,1(49474)Ohodnotit

      On je „Profesor“, vynikající znalec matematiky s neobvyklou poruchou: od úrazu hlavy, který utrpěl při dávné autonehodě, umí v paměti uchovat pouze vzpomínky mladší osmdesáti minut, vše ostatní zapomíná. Ona je zručná hospodyně, svobodná matka desetiletého syna, kterou najali, aby o něj pečovala. Každé ráno se tak Profesor s hospodyní nanovo seznamují a rozvíjí se mezi nimi podivuhodné a krásné přátelství. A ačkoli Profesorův mozek funguje jako páska, která se vždy po osmdesáti minutách začne přemazávat, jeho mysl je stále svěží, hýřící elegantními rovnicemi z minulosti. Čísla pak ve svém přesném uspořádání odhalují hospodyni i jejímu synovi nový, bezpečný a poetický svět. Profesorova milovaná rovnice je okouzlující příběh o tom, co to znamená žít v přítomnosti, a o podivuhodných rovnicích, které dokáží utvářet rodinu.

      Profesorova milovaná rovnice
    • Totalitární praktiky tajné policie na nejmenovaném ostrově ztraceném kdesi v japonském souostroví vrcholí při honech na paměť. Postupně a v tichosti dochází k podivnému jevu: z paměti obyvatel bez varování a natrvalo mizí určitý předmět denní potřeby, někdy i celý rostlinný nebo živočišný druh. Při každém takovém zániku se lidé se zaniklou věcí ještě rituálně davově rozloučí, aby na ni během následujících několika okamžiků úplně zapomněli. Ty, jejichž paměť je z neznámých důvodů proti zapomnění odolná, jsou tajnou policií vyhledáváni a nemilosrdně likvidováni. Surreálným příběhem s prvky místy až bizarními se jako červená nit táhne pouto pevné lidské soudržnosti mezi mladou hrdinkou – spisovatelkou, jejím starým opatrovníkem a jejím nakladatelským redaktorem. V příběhu ovšem jde o mnohem víc než o pouhé podobenství na téma totality. Stáváme se účastníky nejasného světa, v němž často chybí racionální motivace i ryzí cit a jehož podstatnou složkou je všudypřítomný strach deformující lidské prožívání a myšlení. Nejde tedy o klasickou modernistickou dystopii, ale spíše o postmoderní hru nejrůznorodějších okolností. Román byl zrakům české čtenářské veřejnosti dlouhá léta ukryt a teprve po dvaceti sedmi letech od prvního vydání přichází mezi čtenáře jeho český překlad.

      Ostrov ztracených vzpomínek