Pavel Vilikovský Pořadí knih (chronologicky)

Jedinečnost nerozsáhlého románu Pavla Vilikovského Krásná strojvůdkyně, krutá vévodkyně spočívá především v tom, že ho psal autor na vrcholu tvůrčích sil, jemuž se dostávalo značného uznání i prestižních ocenění. A právě tehdy se Vilikovský rozhoduje prověřit samotnou podstatu oboru, v němž vynikl, tedy literatury. Stejně nakládá s prostředky a postupy, které ho k onomu úspěchu přivedly. Provokativní a subverzivní text tak kromě příběhu dvojjediné titulní postavy nabízí sondy do „obyčejného“ života několika bratislavských současníků, dotované též psychickou introspekcí, jimiž prolínají pasáže reflektující a až sarkasticky komentující základní otázky literární tvorby, jako jsou vztah skutečného a smyšleného světa, vazby autor — vypravěč — postava, podstata příběhu, autenticita literárních výpovědí nebo posuzování, co je v literatuře hodno ocenění a co nikoliv. Nechybějí rozmanité milostné vztahy, které jsou korunovány pohádkovým vyprávěním s prvky pornografie a krimi.

Spoločná kniha Pavla Vilikovského a Mira Cipára začala vznikať už v roku 2019. Zámerom projektu bolo spojiť v jednom diele dvoch významných umelcov a zároveň dvoch veľmi dobrých priateľov. Na dielko, ktoré malo vyjsť v edícii 2v1 sa obaja autori tešili, ale osud neumožnil ani jednému držaťho vytlačené v ruke. Podstatnú časť svojich príspevkov však autori stihli vydavateľovi odovzdať a majster Cipár aj navrhol dizajn a úpravu knihy. A tak, milý čitateľ, dúfame, že táto knižočka aforizmov Pavla Vilikovského a vtipných ilustrácií Mira Cipára ťa pobaví a umožní ti spomenúť si na dvoch velikánov slovenskej kultúry.

Bratislava, Slovaquie, après le coup d'Etat communiste de février 1948. C'en est fini de la démocratie et du multipartisme, mais le pouvoir est encore loin de tout contrôler. Dugan, résistant contre le nazisme, membre du Parti démocrate — désormais hors la loi — a fui en Autriche, divisée alors en zones d'occupation. Mais la police secrète d'Etat l'attire dans un guet-apens et le déporte en Tchécoslovaquie. Au même moment, sa femme et ses deux fils sont kidnappés dans le cadre de l'" Action bornes-frontière " : une fausse frontière et un faux camp américain pour émigrants, installés sur le territoire tchécoslovaque, dans le massif de la umava. Ceux qui fuient le communisme y sont internés et, se croyant en territoire de liberté, se confient aux agents de la police secrète. Dugan, dont la police a décidé de se servir, sous l'identité de Jozef Karsten, est enfermé dans un appartement. Il est petit à petit amené à collaborer et à compromettre ses anciens camarades restés à Bratislava, pour sauver la vie de sa femme et de ses fils. En essayant de combattre le mal insidieux dans lequel il est plongé, il finit par adopter certaines méthodes du système. Entre ses persécuteurs et les assauts de sa conscience, Dugan s'identifiera-t-il à Karsten, son double involontaire ?

Pavel Vilikovský je v každej svojej knihe ten istý, ale zároveň je aj vždy iný – objavný. Takáto iná, objavná je aj rozsiahla novela RAJc je preč, na ktorej pracoval autor dva roky. Názov zvádza k chápaniu knihy ako bilancovania prežitého, je to však pravdou iba do určitej miery. Dielo treba skôr vnímať ako mozaiku príbehov väčších i menších, vlastných aj odpozorovaných, smiešnych i smutných. Príbehy sú v knihe radené nie podľa časovej postupnosti, ale podľa toho, ako sa ich autor rozhodol vsunúť do deja – podobne ako keď výtvarník kladie kamienok do vznikajúcej mozaiky. Takto sa mu knihou podarilo vytvoriť mimoriadne zaujímavú kompozíciu. Vilikovský píše i s múdrym odstupom, vnímavým porozumením a humorom, ale i iróniou a sebairóniou, napriek tomu je ľudský a chápavý. Kniha je výnimočná aj po výtvarnej stránke – je celá autorská. Využili sme autorovu umeleckú všestrannosť a ako ilustrácie sme použili 25 gvašov z Vilikovského voľnej tvorby a na obálku koláž z autorovej dielne.

Vo svojej novej próze nás Pavel Vilikovský zasväcuje do ľúbostného príbehu mladého pracovníka reklamnej agentúry Ivana, až kým odrazu s prekvapením nezistíme, že je to vlastne postava z románu bezmenného slovenského spisovateľa. Ivan sa svojmu tvorcovi vymkne z rúk a proti jeho vôli začne viesť nezávislý život. Vilikovský ukazuje spisovateľa ako bežného občana, ktorý sa pohybuje vo svete všedných starostí, no zároveň ako autor žije vo vymyslenom svete a čoraz ťažšie sa mu darí tieto dva svety rozlíšiť. V oboch sa musí vyrovnávať s dotieravými pochybnosťami i trpkým poznaním. Pavel Vilikovský odhaľuje zákulisie tvorivého procesu a stavia pred seba i čitateľa otázky o rozličných polohách a podobách skutočnosti, ktoré si v zhone súčasného života na vlastnú škodu zabúdame položiť.

Spirit Animals aneb máš také své spirituální zvíře? Ostrovní země vypadá jako ráj na zemi. Přestože je zalitá sluncem, další cesta se zdá být zahalená stíny. Při pátrání po talismanech, které nesmějí padnout do rukou nepřátel, už Conor, Abeke, Mej-lin a Rolan procestovali celý svět. Na každé výpravě je však jejich pronásledovatelé dostihli, jako by věděli, kde je najít. Nyní se přátelé dozvídají proč. Mají mezi sebou zrádce…

Příběh opravdického člověka je vědomou polemikou s ostentativním heroismem kanonického propagandistického díla Borise Polevého. Naznačuje ji už jemná jazyková distinkce v titulu. Slovo „opravdický“ v sobě nese jednak příznak hovorové expresivnosti, ale také určitý náznak infantility dětské mluvy (zde subjektivně promlouvá osobní paměť autora těchto řádků). To by samo o sobě ovšem bylo značným zjednodušením Vilikovského odvážného a čtenářsky náročného textu. Vazba na jednoduchost a přímočarost dětství je jen jedním z interpretačních klíčů k hlavní postavě, bezejmennému bratislavskému „středoškolskému kádru“, který si během devíti měsíců jakéhosi sedmdesátého roku zapisuje své zážitky a myšlenky. Čteme tak reflexe sebe sama, vztahu k manželce, synovi, rozvíjejícího se milostného vzplanutí ke spolupracovnici, názory na dobovou politickou situaci, na ženy obecně, výchovu, nedávnou historii. Autorovi se podařilo prostřednictvím jazykové stylizace brilantně vystihnout nejen dobový, ale nadčasový lidský typus, který svou konformností, nevědomou nesoudností kombinovanou s přeceňováním a vysokými ambicemi stál, stojí a pravděpodobně i nadále stát bude u základů každé společnosti, která si adjektivum „občanská“ do erbu určitě nedává.

Především je to příběh lásky doceněné až při jejím vymizení, příběh hledání či ztrácení vlastní totožnosti anebo příběh pátrající po smyslu našeho počínání. Při jejich vyprávění jsou originálně reflektovány všední i nevšední, zásadní i banální, každodenní i jedinečné otázky a problémy. Např. o existenci duše a jejím vztahu k tělu, o podstatě člověčí identity, o rozdílu mezi omylem a selháním, tvorem a bytostí, uměním a vědou. Nechybí ovšem ani zamyšlení nad tím, jestli je krtkovi v jeho kožíšku horko. Nebo zda se mravenci potí či jestli také mají duši. Vše je situováno převážně do nedávné Bratislavy, ale rovněž třeba do indiánských rezervací kmene Menominiů nebo na dávný uherský venkov. Letmý sníh přináší mimořádný čtenářský zážitek, který pobaví, inspiruje, hlavně však ohromí svou existenciální syrovostí a naléhavostí.

Je veľa druhov lásky a tá, o ktorej sa hovorí v dvoch novelách Pavla Vilikovského, nezodpovedá celkom predstave, ktorá sa nám pri tomto slove zvyčajne vybaví. Niekto možno v príbehu úspešného fotografa pochybujúceho o význame svojej práce v rýchlo sa meniacom svete nijaký ľúbostný motív nepostrehne, a aj v príbehu dôchodcu, ktorý sa pri svojej dobrovoľníckej práci musí vyrovnávať s dramatickými osudmi, aké ľudstvu pripravilo dvadsiate storočie, by sme erotické vzplanutie hľadali márne. A predsa je ich ústrednou témou láska, láska utajená, nepriznaná a často neopätovaná, láska, o ktorú hrdinovia noviel napriek všetkým svojim neúspechom a zlyhaniam neprestávajú bojovať. Je to láska k životu – k svojmu vlastnému i k životu ostatných, bez ktorých by ten náš nemal zmysel.

Brilantní esejistická novela duchem mladého rozhněvaného muže slovenské literatury. Záměrně píšeme o nezvyklém žánrovém vymezení esejistická novela. Autor zde totiž formuluje své úvahy o Slovensku a Slovácích, ale také slovenských spisovatelích, lépe slovenském spisovatelství, a to velmi kriticky, až kacířsky. Leckterý národně orientovaný slovenský čtenář se při domácím vydání mohl oprávněně cítit pobouřen. Nutno dodat, dobře mu tak. Tomu čtenáři, samozřejmě. Vilikovský cílí do slabých míst slovenské národní a kulturní identity s nesmiřitelnou a neúprosnou přesností válečného snajpra. Jeho úvahy inspirované větou slavného rakouského rouhače a hněvivce Thomase Bernharda prolíná příběh náhodného, krátkého, intenzivního a tragického milostného vzplanutí starého muže a stále ještě mladé ženy, s nádherně vypodobněnou milostnou scénou, jednou z nejsugestivnějších v současné literatuře. Ostatně to Vilikovský uměl vždy, ale uměl s tím i exkluzivně šetřit. Jeho cudnost je právě v tom, jako by zastával názor, že jeden otevřeně vylíčený milostný akt je pro jednu knihu tak akorát.

Je toľko definícií a toľko podôb lásky, že všetky neobsiahne ani tá najhrubšia kniha. Niektoré z nich – drsné, smiešne i dojímavé – zachytáva najnovšia kniha básnika a aforistu Tomáša Janovica, divadelníka a humoristu Milana Lasicu a spisovateľa Pavla Vilikovského. Predstavuje tri rozličné literárne žánre – tri podoby lásky. Výtvarník Marek Ormandík texty ilustroval a originálne graficky upravil.

Asi nejzásadnější Vilikovského román, spolu s Příběhem opravdického člověka (Větrné mlýny 2014). Dvě části knihy, nesoucí v názvech téma osamělosti, spolu vzdáleně příběhově souvisejí, ale nahlížejí na zlo ze dvou úhlů. Zevnitř a zvenčí. V první části čteme nemilosrdnou vivisekci proměny charakteru ve prospěch totalitní moci, za kterou je potřeba zaplatit. Ve druhé části je to potom zpráva o snaze dopátrat se podstaty největšího zla. Vilikovský jako bravurní vypravěč a mistr jazyka nechává po sobě dlouhodobě platné poselství, a nejen touto knihou.

Jedinečná ukážka literárneho ekumenizmu – v chráme či v krčme jednej knižky sa schádzajú báseň, esej a poviedka. Hoci predstavujú tri rozličné literárne žánre, pochádzajú od troch rozličných majstrov a zastupujú tri rozličné vierovyznania, nielen že dokážu priateľsky nažívať vedľa seba, ale spolu s fascinujúcimi kresbami Mareka Ormandíka vytvárajú nový čitateľsky príťažlivý a myšlienkovo podnetný celok.

Pavel Vilikovský tentoraz rozložil pred seba hrsť starých pohľadníc, spätých iba ak vekom a našiel v nich súvislý, do detailu premyslený príbeh. Jeho fantázia ako jemný radar zachycuje totiž nepočuteľné signály, ktorý tieto pôvabné antikvárne gýče vysielajú. Dokonalý literárny senzibil zhmotnil imaginárneho pamätníka, vonkoncom nie vzorného kvintána spred prvej svetovej vojny, a zaznamenal jeho náramne živé a dôveryhodne pôsobiace svedectvo. Atmosféra, ktorej sa autor nadýchol z naivných kresieb či aranžovaných fotografií, vystačila na dramaticky gradovanú tragikomédiu dospievania v žoviálnej monarchii. Jeho hrdina Andreas Pohl sa úprimne vyznáva nielen z pubertálnych zmätkov a trápení, ale ako dietko z Viedne objavuje starý Prešporok, komentuje jeho všedný život i slávnosti a najmä ľudí, medzi ktorými žije. Tvorivá imaginácia vytvára dojem starého, náhodne objaveného rukopisu – spisovateľovu civilnú verziu krátkeho obdobia našich dejín. Epizódu možno nie až tak detailne dôveryhodnú, ako skvelý mystifikátor predstiera, no ktorá nás vie dokonale presvedčiť, že presne takto to mohlo byť.

Výber z literárnej tvorby Pavla Vilikovského zahŕňa vybrané poviedky a prózy, ktoré reflektujú autorov vývin do začiatku deväťdesiatych rokov. Prvý cyklus poviedok sa zaoberá problémom cesty za šťastím, pričom zachytáva dobový generačný pocit mladých ľudí šesťdesiatych rokov. Následné cykly z raných sedemdesiatych rokov skúmajú vzťah tela a duše. Cyklus Krutý strojvodca zhŕňa tvorbu z konca osemdesiatych a začiatku deväťdesiatych rokov. Vilikovského skeptický postoj k literatúre a jej poznávacím možnostiam sa prejavuje v groteskných a absurdných humoroch, ktoré sú v tomto výbere ešte výraznejšie. Stredná Európa, územie s nepresnými hranicami, za posledné dve storočia zažila mnohé etnické, sociálne a politické zmeny. Tento región nie je len geografickým pojmom, ale aj stavom mysle, ktorý sa odráža v literatúre. Dielo stredoeurópskych autorov je formálne rozmanité, spája ich však príbuznosť postojov, opakujúce sa témy a archetypálne príbehy. Melancholický tón rozprávania, občas vystriedaný absurdným humorom, je charakteristický. Stredoeurópski spisovatelia citlivo vnímajú rozmanitosť a vnútornú podobnosť ľudí, pričom sa intenzívne zaoberajú otázkami identity. V literatúre prevládajú trpké porážky nad oslnivými úspechmi, pričom jednou z najdôležitejších hodnôt je zachovanie ľudskej dôstojnosti aj v ťažkých okolnostiach.

Není ve slovenské literatuře mnoho spisovatelů, na jejichž novou knihu by někdo skutečně netrpělivě čekal. Dost často se knihy nemůže dočkat jenom samotný autor, případně jeho hrdí příbuzní. Pavel Vilikovský je jiný případ. Na každou jeho knihu čeká dost lidí, kteří ví, že jeho psaní patří k tomu nejlepšímu, co může současná slovenská literatura nabídnout. Jestli se tito čtenáři zatím ani jednou nezklamali, je to především proto, že Pavel Vilikovský nenabízí polotovary, dopracovává každou prózu až do detailu a dokáže mezi svými prozaickými nápady nemilosrdně selektovat. Výjimkou není ani jeho nová kniha povídek s názvem Kouzelný papoušek a jiné kýče.

Ak úspešný spisovateľ ponúkne na vydanie knihu reflexií o literárnej produkcii posledných rokov, resp. o širších otázkach kultúrno-spoločenského diania v doznievajúcom desaťročí, takmer zaručene sa je na čo tešiť. Ako píše autor: „pisateľ podľahol vonkajšej objednávke i vnútornému nutkaniu a začal sa literatúre venovať aj z pozície naivného milovníka, čiže oddaného, dychtivého, ale nie zaslepeného čitateľa.“

Románová novela Posledný kôň Pompejí, vyšla na Slovensku v roce 2001. Zdánlivě jednoduché vyprávění o několikaměsíční návštěvě Londýna, kterou již v devadesátých letech vykoná mladý slovenský muž, je plné hravosti, vtipu, náhod, černého humoru, ale také smutku, trpkosti nad současným světem, a především pak permanentní konfrontací středoevropské identity s okolním, a nejen západním světem. Děj knihy shrnul slovenský satirik Tomáš Janovic: „Slovenský mládenec sa ocitol v Londýne, pobudol tam niekoľko mesiacov a nakoniec sa vrátil domov.“

Šest povídek ze současnosti s nádechem kritiky i satiry

Sci-fi horor - príbeh netvora, ktorý hľadal, ale nenašiel ľudskú lásku, a zo svojho sklamania sa mstil svojmu stvoriteľovi, až kým ho nevohnal do smrti...

2 diela v jednej knihe. Tři intimní, erotické listy straníckeho funkcionáře s hviezdoslavovským jménem Artuš Vilánni.

Americký lékař a filozof Raymond A. Moody popsal ve svých předchozích knihách zkušenosti prožitků blízkosti smrti. Od té doby se zabýval tisíci podobných případů, které byly zaznamenány jak u dospělých tak u dětí. Výsledkem jeho výzkumů je tato úchvatná kniha Světlo po životě – život duše po smrti. Tisíce lidí, kteří přežili tzv. klinickou smrt nebo se jiným způsobem ocitli na prahu smrti, popsaly překvapující množství paralel a shodných prožitků: pocity být mrtvý, stav bez bolesti, pocity nekonečného míru, zážitek mimotělního bytí, průchod tunelem, setkání se světelnými bytostmi, ohlédnutí za minulým životem a nechuť k návratu do fyzického těla. Mimořádně zajímavé jsou kapitoly této knihy věnované transformující moci prožitku blízkosti smrti a setkání s andělem strážným, která popsaly desítky dětí. Na základě řady klinických studií navíc autor vyvrací časté argument odpůrců, že zážitky blízkosti smrti jsou duševní poruchou nebo nemocí. Tato fascinující výpověď je tak dalším krokem k pochopení smyslu života a zároveň objasněním, jaký význam mají zážitky blízkosti smrti pro život každého z nás.

Výber obsahuje texty z dvoch kapitol tvorby Pavla Vilikovského. Prvých päť poviedok je z debutu Citová výchova v marci, zvyšok z rukopisu Eskalácia citu. Výber zobrazuje autorov vývin zhruba do polovice sedemdesiatych rokov. Prvý cyklus poviedok reflektuje problém cesty za šťastím z generačného pohľadu mladých ľudí 60. rokov, cyklus Slov... stavia na žánrovom základe persifláže, paródie a eseje, ďalšie dva cykly poviedok sa zaoberajú problémom tela a telesna vo vzťahu k duši, duševnu a duchovnu.

O próze Večne je zelený, ktorá vznikala v sedemdesiatych rokoch, no prvýkrát vyšla až v roku 1989, autor povedal: „Je pravda, že o novele Večne je zelený som bol presvedčený, že nikdy nevyjde, a nielen pre režim. Možno aj vedomie, že ju nikto nebude čítať, spôsobilo, že sa mi písala báječne, uvoľnene. To bol jediný prípad, keď som na jeden dúšok vychrlil aj tri-štyri strany." Bezmenný rozprávač Vilikovského prózy je prototypom hochštaplerov, ktorí poťahujú nitky spoza dejinných kulís. Nepoznáme síce jeho meno, dokonca ani národnosť, a z toho, čo o sebe prezrádza, nikdy nevieme rozlíšiť pravdu, klamstvo, domýšľavosť či ilúziu. Je presvedčený nielen o svojom pôvabe a ume, ale predovšetkým o oprávnenosti svojho svetonázoru, o správnosti svojho výkladu sveta a svojom nespochybniteľnom mieste na strane víťazov dejín. V každom režime, v každej situácii vie, ako byť víťazom, a tomu prispôsobuje svoje postoje, správanie i lojalitu.

Vydanie kníh Kôň na poschodí, slepec vo Vrábľoch (1989) a Prvá veta spánku (1983)

Jeden deň bývalého konzula plný lásky, alkoholu, znechutenia, sebaľútosti, spomienok a utrpenia. Druhou hlavnou postavou je tu alkohol, ktorý je tu spoločenskou normou, cestou, únikom i záhubou, únikom pred problémami aj ich povodcom... Slovenská mutácia diela nie je zrovna najlepším počinom,prekladateľ Pavel Vilikovský ráta s tým, že čitateľ má nejaké základy zo španielčiny a latiny, nemecké state preložil kurzívou v slovenčine s akcentom – česká verzia to riešila poznámkami pod čiarou, čo knihe dodalo potrebnú atmosféru.

Joyce Carol Oatesová patrí k mladšej generácii amerických spisovateľov, svojimi dielami si však už získala pevné miesto v súčasnej americkej literatúre. Je to neobyčajne plodná a všestranná autorka: okrem šiestich románov — Otrasný pád, Záhrada svetských rozkoší, Drahí ľudia, Oni (za ktorý získala r. 1970 Národnú knižnú cenu), Krajina zázrakov, Rob so mnou, čo chceš — vydala niekoľko kníh poviedok, esejí, tri básnické zbierky a štyri hry. Dôležitejšia než kvantita a pestrosť je umelecká sila jej diel, hlboký a úprimný záujem o prostého človeka a jeho boj za dôstojný a naplnený život. Oatesovej poviedky a romány si získali ohlas na celom svete, viacero jej diel preložili aj v Sovietskom zväze. Joyce Carol Oatesová sa narodila v roku 1938. Vyrastala neďaleko mesta Lockport v štáte New York. Vyštudovala vo Wisconsine a spolu so svojím manželom Raymondom Smithom prednáša angličtinu na Windsorskej univerzite v kanadskej provincii Ontario.

Sbírka krátkých povídek o náhodných setkáních a podivných erotických vztazích, končících obvykle rozčarováním a skepsí nad citovým životem dnešních dnů. Ze slovenského originálu, vydaného roku 1965 ve Slovenském spisovateli v Bratislavě, upraveného pro české vydání autorem, přeložil Emil Charous.