Martina Špinková Pořadí knih

Pomoc pro všechny kteří pomáhají lidem s vážným onemocněním a jejich blízkým, ať v průběhu léčby nebo v závěrečné fázi pacientova života.

Drobná luxusní publikace s básněmi Radka Malého a ilustracemi Martiny Špinkové je postavená na kontrastu hravosti slov a vážných témat našeho života - stesku, naděje, zoufalství, krásy, konečnosti, prchavosti. Básník dokáže nebanálním způsobem uchopit to, o čem se nám nedaří moc mluvit, i to, čím už byly popsány tisíce stránek knih. Čeho máme možná někdy málo, hledáme to a toužíme po tom, a na druhé straně to, co je nevyhnutelně přítomné okolo nás, ale my se před tím schováváme a až do poslední chvíle nevěříme, že se to týká i nás. Neopominutelná dvojice, která nese asi každé umění i život - láska a smrt.

Pohádková kniha určená k tomu, aby dětem pomohla vypořádat se s rušivými vlivy dne, zbavit se případných obav a úzkostí a aby navodila atmosféru, ve které se bude dětem krásně usínat. Kniha je psána podle metody autogenního tréninku prof. J. H. Schultze. Tato metoda má děti na spánek připravit, uvolnit, povzbudit jejich fantazii a rozvinout ji do klidného příběhu, který dětem pomůže usnout a odpočinout si. Kniha je určena dětem v domácím prostředí, stejně tak ale své využití nalezne i v mateřských školách, ve školních družinách, u dětských psychologů a speciálních pedagogů. Všude tam, kde je dobré dětem pomoci se zklidnit a kvalitně si odpočinout. Else Müller žije ve Frankfurtu nad Mohanem. Pracuje jako terapeutka, organizuje kurzy autogenního tréninku. Je autorka několika úspěšných knih. V Portále jí vyšly knihy Příběhy z měsíční houpačky a Pod nohama cítíš stébla trávy. Martina Špinková se věnuje volné a užité grafice, ilustraci a výtvarné redakci. Dlouhá léta působila jako ředitelka hospicového občanského sdružení Cesta domů. V Portále vyšla s jejími ilustracemi mj. kniha Příběhy z měsíční houpačky.

Text útlé knihy podává základní informace o tom, jak může vypadat poslední úsek cesty životem, jak umírající člověk odchází, co ho čeká, jak ho můžeme při umírání doprovázet, jak pečovat o jeho výživu, hygienu a další tělesní potřeby, ale také o jeho potřeby duševní a duchovní. Knížka je osvědčeným pomocníkem, pomůže odstraňovat zbytečné obavy a nejistotu. Je vyhledávaná nejen pečujícími členy rodiny a blízkými přáteli, ale i odborníky z pečujících profesí.

Je nutné se královnou narodit, nebo je možné se jí stát? Anna Kamínková, Ella Kleinová, Karolína Neuwirthová a Tereza Ptáčníková s pomocí nevyzpytatelného prstenu a upřímné, otevřené Průvodkyně odhalují, že cesta k srdci a vlastnostem královny není v dnešním světě vůbec snadná.Vyplatí se dívkám projevit odvahu, získat sebeúctu a zvolit si dobro?

Ke 20. výročí založení Cesty domů vydáváme napjatě očekávaný rozhovor dvou žen. Martina Špinková, zakladatelka a dlouholetá ředitelka Cesty domů, rozmlouvá s Irenou Závadovou, lékařkou-paliatrou a dlouholetou primářkou domácího hospice Cesta domů. Jejich otevřený a osobní rozhovor se týká nejen úzkého tématu domácí paliativní péče, ale i mnoha dalších vážných i veselých věcí v životě člověka, který putuje životem od narození ke smrti – a k tomu, co nás přesahuje.

Knížka je určena pedagogům a je to příruční rádce, jak na školách nebo při knižních besedách otvírat s dětmi obávané téma umírání, smrti a zármutku. Autorky, zkušené interpretky těžkých témat ve službách hospice Cesta domů, se pokusily touto publikací pomoct učitelům, jak tabuizované téma dětem odemknout a osvobodit jejich přirozenou zvídavost a vnímavost, aby se nebály na smrt se ptát a o smrti mluvit.

Brožura informuje o možnostech obecné a specializované paliativní péče v Praze a o nabídce a možnostech dalších zdravotních a sociálních služeb v této životní situaci. Pomáhá se zorientovat systémem a zásadami v oblasti paliativní péče v Praze.

Dinosaurům někdo umřel... vám ne? Ale ano. Naše rodiny vypadají velmi podobně. Nikdo nejsme na světě napořád a každý se několikrát v životě setkáme s tím, že nám zemře někdo milý a hodně blízký. Ztratí se nám člověk, jehož život byl s naším hodně propleten, a teď nám moc chybí a neumíme to pochopit. Děti jsou na tom úplně stejně: také ony se musejí vyrovnávat s naší konečností. Mají spousty otázek, plno starostí, krásných nápadů, umějí si opatrovat vzpomínku. Potřebují, abychom jim na otázky odpověděli, starosti nesli s nimi, nápady jim pomohli uskutečnit a vzpomínky uchovat. Potřebují si o tom všem povídat a my velcí to často neumíme. Bojíme se, jsme příliš smutní nebo prostě nevíme, odkud začít.

Knížka o loučení, pohřbívání a vzpomínání. Příběh sourozenců Ferdy a Františky nás zve k důležitým chvílím našeho života, které děti umějí a chtějí prožívat se svými dospělými. Umějí se s dědečkem rozloučit velbloudem do kapsy, vzpomínat na něj ve hře, zamávat mu. Chtějí slavit spolu s námi, i když je to slavnost smutná. Nevíme si rady, co s dětmi při loučení, umírání, pohřbívání. Ptáme se: můžeme je vzít k dědovi, když je v nemocnici? Máme je vzít na pohřeb? Neptejme se a nechme je, ať tam vezmou ony nás. Nebo si s nimi aspoň přečtěme tuhle knížku, až nám ji přinesou.