Jiří Švejda (* 29. srpna 1949 v Litvínově) je český spisovatel a filmový scenárista, počátkem 90. let levicový politik a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění.
Velká kniha věnovaná vítězné sezóně 2015 Hokejového klubu Verva Litvínov. Kromě cesty za extraligovým titulem obsahuje kniha sedm kapitol zachycujících sedm desetiletí historie litvínovského ale i československého hokeje s medailonky nejslavnějších hokejistů Ručinského, Šlégra, Francouze, Reichela, Růžičky a dalších. Zvláštní kapitola je věnována nejuznávanějšímu hokejistovi Litvínova a Československa Ing. Ivanu Hlinkovi a jeho vítěznému mužstvu ze ZOH v Naganu.
Hlavní hrdina je přejet vlakem, ale je mu umožněno prožít svůj vlastní život znovu od začátku. Místo, aby se však ze svých chyb v předchozím životě poučil, opakuje je a přidává ještě mnohé další jako důkaz, že osudu nelze uniknout.
Napsal jsem patnáct knížek a patnáct filmů, které se promítají v kinech nebo dávají v televizi. Věnovaly se lidským hrdinům, s jedinou výjimkou, a tou byl pes Harýk. Ke stáru jsem zavzpomínal na další pejsky a psy, kteří procházeli mým životem. Došel jsem k osmi. Všichni můj život obohatili a o jejich příbězích je tahle knížka. Mým životem samozřejmě procházejí lidé. Životním kamarádem byl Ivan Hlinka, literárním učitelem a přítelem je Vladimír Páral. Patřili k nim Ota Hofman, V. P. Borovička, Josef Vinklář. Cením si přátelství s lidmi, k nimž jsem vzhlížel se zbožnou úctou a kteří mě přijali jako rovnocenného kolegu, s Bohumilem Hrabalem a s Arnoštem Lustigem. U filmu jsem pracoval s Vladimírem Menšíkem, Jurajem Herzem, s Věrou Chytilovou. I k nim se během svého vzpomínání dostanu.
Havárii, vzrušující román o touze člověka po snadném blahobytu, vydal Jiří Švejda poprvé v Severočeském nakladatelství v roce 1975. Během deseti let se knížka dočkala dvou reedic a letos vychází již počtvrté, tentokrát v edici čtenářsky nejúspěšnějších titulů Klíč. Příběhmladého inženýra Kamila Coufala je situován do prostředí mostecké chemické továrny. Provoz průmyslového gigantu tvoří barvitou kulisu dramatu člověka, který si svou chorobnou ctižádostí zaslepeně připravoval osud citového trosečníka a téměř delikventa. Nadaný, ambiciózní Kamil má šťastné manželství, dobré místo a všechny předpoklady dokázat, že o své pracovní i společenské úspěchy se zasloužil jen on sám, a ne vysoké postavení jeho otce, technického náměstka chemičky. Stále silnější netrpělivost, závist a chtivost peněz, nezodpovědnost a později bezohlednost vedou Kamila k cíli cestami zdaleka ne legálními. Existuje pro něj možnost východiska ze životní krize? Teprve závěr příběhu naznačí odpověď na tuto otázku...
Hrdiny románu jsou dva mladí současní muži, kteří vstoupili do života s touhou uplatnit všechny své schopnosti, ale také s touhou žít co nejradostnějí. Hlavní hrdina, technik, který přichází jako technolog do cihelny v Ústí nad Labem, se na pracovišti setkává s přítelem, který pracujejako vedoucí výroby. Brzy se však projeví povahové rozdíly. Vděčnost k přítelově rodině, jež mu poskytla přístřeší, život v přepychové vile i sňatek s jeho sestrou vyvedou na krátký čas hrdinu z rovnováhy. Brzy si však uvědomí, že přítel nese zodpovědnost za problémy v továrně. Po určité době riskuje své manželství a tuto skutečnost začíná řešit. 2. vydání
V pořadí třetí román Jiřího Švejdy Kdybych zemřel je situován do severních Čech, do míst, která autor důvěrně zná (Litvínov, Meziboří, Děčín, Liberec). Hlavní hrdina, úspěšný architekt Přemek, suverénní v jednání s jinými, ale sám vnitřně trochu hypochondr zahleděný do sebe, stojí před životním rozhodnutím. Je připraven "stoupat výš", udělat kariéru bez ohledu na ty, kteří s ním a kolem něho žijí. Román je časově vymezen dobou hrdinova měsíčního vojenského cvičení v Liberci, avšak retrospektivní záběry osvětlují celý jeho dosavadní život; ukazují, jak vznikaly hrdinovy životní názory, postoje a praktiky, které – místo vzestupu – vedou k zákonitému pádu. Jiří Švejda i v tomto románu přesvědčil o svých vypravěčských schopnostech, o umění vytvořit živý dialog a svébytnou románovou atmosféru. Není tedy pochyb o tom, že reedici románu Kdybych zemřel čtenáři vděčně uvítají.
Rukopis románu získal v roce 1975 první cenu v literární soutěži ministerstva kultury. Jde o tzv. „vojenský román“, jehož děj se odehrává během vojenské služby hlavního hrdiny Tomáše Bayera a rok po ní. Na motivy romány byl natočen film Kariéra (režie Július Matula).
V příběhu Viktora Fábera, hrdiny nového románu Krasohled, nalezne pozorný čtenář variace na některé z motivů autorovy předchozí tvorby. A nejen to Jiří Švejda se tentokrát představuje výrazně autobiograficky laděnou prózou, v níž často střídá fiktivní dějovou linii s líčením vlastních prožitků. Téměř neznatelné hranice mezi oběma rovinami textu umožňují autorovi maximálně se ztotožnit s hlavním protagonistou příběhu. Viktora poznáváme během jeho několikadenního pobytu mimo domov, kdy má čas na vzpomínky i příležitost přiznat si vlastní chyby. Ujasňuje si své tvůrčí cíle, nevyhýbá se kritické analýze naší současnosti, ale především si uvědomuje sílu dobrého rodinného zázemí....
Sedmadvacetiletý Petr Bureš má před sebou nadějnou dráhu hudebního skladatele. Jeho absolventský koncert zaujme, vyvolá zájem rutinérů populární hudby. Petr má úspěch, nahrává dlouhohrající desku, koncertuje s vlastní skupinou a - ocitá se na rozcestí. Kudy se vydat? Cestou potlesku, popularity a laciné hudby, nebo cestou práce, odříkání, namáhavého komponování? Přijmout společensky i finančně výhodné nabídky a nechat se strhnout kolotočem hudební komerce, nebo jít do úmorné nejistoty a věnovat se tvorbě vážné hudby? Petr podléhá lákavým nabídkám a sám sobě namlouvá, že se k vážné práci dokáže kdykoliv vrátit. Ale pocit uspokojení brzy vyprchává, dostaví se tvůrčí krize, rozchod se skupinou, nemoc - rozčarování a procitnutí. Teprve po tvrdé životní bilanci, kdy se ocitne na pokraji zoufalství, nalézá Petr Bureš klid a uspokojení v práci na nové skladbě. Ztrácí slávu a popularitu, ale nalézá sám sebe.
Povídková sbírka Ve vrcholu pyramidy představuje v dosavadní tvůrčí dráze spisovatele Jiřího Švejdy určité vybočení, exkurs do oblasti netradičně pojaté sci-fi literatury, aniž by však ve svém výsledku zapřela umělecké cíle tvůrce, charakteristickou břitkou výpověď o morálním klimatu naší doby. A tak se i v těchto „povídkách s tajemstvím" setkáváme s kritikou měšťáctví, konzumního přístupu k životu, kariérismu, hrabivosti a dalších nešvarů, stejně jako v autorových nejznáméjších dílech, jakými byly například romány Havárie, Požáry a spáleniště či Moloch. Kniha Ve vrcholu pyramidy je důkazem, že nahlédnutí do krabičky žánru, který doposud stál stranou autorova zájmu, může obohatit jak tvůrce — objevením nových prostředků umělecké výpovědi —, tak čtenáře, kterému je umožněno vidět spisovatele i jeho téma z jiného zorného úhlu.
zde se Švejda pokouší představit strach hlavního hrdiny z odpovědnosti za svůj život a za vztahy s ostatními lidmi v tragičtější poloze. Motivické variace rychlých aut a krásných žen vyznívají jako kritika povrchnosti a přízemní materializovanosti dnešního světa. Neutěšený duchovní stav života bohatých je však vypravěčem – hlavním hrdinou příběhu – spíše pouze konstatován a nestává se impulsem ke změně....
Pro všechny, kdo se cítí být z formy a chtějí s tím něco udělat. Informace, rady, tréninkový plán jak se nezničit hned na začátku. Pohybový aparát člověka se jmenuje pohybový proto, že se má hýbat. A běh je společně s chůzí nejpřirozenější pohyb a navíc k němu ve srovnání s jinými sporty skoro nic nepotřebujete. Ale zas tak jednoduché to být nemusí, zvlášť když celý den sedíte u počítače a skoro nic jiného neděláte. Je tu riziko přepálení začátku, zranění, nesprávných návyků. Potřebujete dobrý udržitelný plán a rady, jak se nezničit a u běhání vytrvat!
O jednom ze svých hrdinů prozradil Jiří Švejda, že musel o něm napsat, „aby se jej zbavil sám v sobě“. Tento výrok můžeme přenést takřka beze zbytku i na postavu mladého, talentovaného prozaika Viléma Hálka, hlavní postavu z posledního Švejdova díla - DLOUHÝCH DNŮ. Hálek vystudoval dálkově chemii, získal titul a stálé místo ve výzkumu místní chemičky a začal psát. Úspěch prvotiny, napsané po večerech, strhl lavinu. Tisk, televize, noviny a film, nabídky na další knihy, scénáře a rozhovory o tvůrčích plánech. Zrodil se úspěšný autor. A s úspěchem i závist. Další kniha je přijímána již s mírnými rozpaky. Kritika váhá, obdiv se mění v pochybovačný pošklebek. Ve středu dění však zůstává mladý, senzitivní a snadno zranitelný člověk. Zpochybňování práce mu přináší i komplikace rodinné, závažnější než společenské mínění. Hálkovy vyvstává zásadní otázka. Co bude dál? Nový rukopis Švejdův je již jeho šestou knihou. (Romány Havárie, Dva tisíce světelných let, Kdybych zemřel, Požáry a spáleniště a básnická skladba Poéma o větru). Rádi konstatujeme, že je dílem mnohem hutnějším a stavebně dovednějším, než byly předchozí svazky. Svědčí o formálním vyzrávání autorově, Švejda už zdaleka není jen mladým a talentovaným příslibem.
Pokračování knihy Moloch - Hledání rovnováhy. Autor románu prokazuje dobrou znalost popisovaných prostředí - severočeského chemického výzkumu, zákulisí pražského uměleckého světa i litvínovského hokejového kolbiště. Román popisuje bez zbytečného moralizování i mnohé negativní rysyzpůsobu života.
Autor románu prokazuje dobrou znalost popisovaných prostředí - severočeského chemického výzkumu, zákulisí pražského uměleckého světa i litvínovského hokejového kolbiště. Román popisuje bez zbytečného moralizování i mnohé negativní rysy způsobu života.
