Jiří Kolář Knihy

Již čtvrté, aktualizované a rozšířené vydání Koláře potvrzuje skutečnost, že jde o osvědčenou, moderní a hlavně oblíbenou učebnici, která představuje celou problematiku kardiologie, a to v rozsahu potřebném pro sestry intenzivní péče. První část je věnována vyšetřovacím metodám v kardiologii a arytmiím s ohledem na úlohu sestry při vyšetřovacích a léčebných postupech na koronární jednotce. Zdůrazněna je elektrokardiografická diagnostika nejčastějších arytmií, která by měla patřit k základní kvalifikaci sestry intenzivní péče v kterémkoliv oboru. Druhá část knihy přináší základní informace o ischemické chorobě srdeční a nabízí čtenářům současné názory na vyšetřovací a léčebné postupy u akutních a chronických forem tohoto onemocnění, u zánětlivých onemocnění srdce a u nejčastějších stavů náhlé oběhové nedostatečnosti. Učebnice je určena zejména zdravotním sestrám pro jejich postgraduální vzdělávání a studentům vyšších zdravotních škol. Souhrn důležitých praktických a teoretických poznatků zde naleznou také studenti lékařství. Publikace je zárukou odborné úrovně a pedagogické přístupnosti dané problematiky.

Pokračování zvláštní korespondence mezi Madlou Vaculíkovou a Jiřím Kolářem. Kniha s působivými kolážemi Jiřího Koláže.

Veselá knížka vypráví prózou i veršem o strastiplném životě Kocourkovských, kteří se z vlastního rozhodnutí stali blázny, a tak se do své úlohy vžili, že prosluli svou hloupostí a popleteností i daleko za hranicemi svého města

Známí básníci upravili historická vyprávění o Palečkovi. Vtipné básně a příběhy vedou děti k zamyšlení a rozvíjejí představivost. Knihu ilustroval Milan Grygar.

Vladimír Karfík se dílu Jiřího Koláře věnoval v analytických studiích a v práci editorské; sledoval Kolářův podíl na uměleckém programu a tvorbě Skupiny 42, Kolářovu poetiku i jeho určující vliv na soudobou českou prózu a Kolářovu téměř neznámou tvorbu dramatickou. Výsledkem této práce je kniha tří studií postihující základní vlastnosti originálního básnického díla jedné z největších osobností českého umění tohoto století.

Pokračování zvláštní korespondence mezi Madlou Vaculíkovou a Jiřím Kolářem. Kniha s působivými kolážemi Jiřího Koláže.

Název Návod k upotřebení použil netradiční experimentátor, básník a výtvarník Jiří Kolář ve svém díle dvakrát. Poprvé jako nový název původně zamýšlené sbírky Jak se vám líbí. Předlohou pro vydání v edici Mocca se stal soubor destatické poezie návodů, který pod názvem Návod k použití vyšel v roce 1969 v nakladatelství Dialog. Jiří Kolář se v této sbírce „vrátil ke slovu, aby čtenáři nabídl možnost stát se tvůrcem poetična tím, že podle návodu uskuteční báseň jako čin (anebo čin jako báseň?), který mu pomůže pochopit sama sebe.“

Kniha různých textů básníka a kolážisty Jiřího Koláře. K vyd. připr. a ediční pozn. napsal Vladimír Karfík.

Literatura hodnotí své tvůrce na podkladě uměleckého výkonu, společenského postavení, mimořádnosti charakteru. Takovou osobností byl Jiří Kolář. Ne namyšlenost, ale prostota ve velikosti patřila k jeho výbavě už od mládí. Narodil se v Protivíně roku 1914, školu navštěvoval na Kladně, vyučil se truhlářem, poznal nezaměstnanost, byl pomocným dělníkem, ale také číšníkem. Roku 1945 odešel do Prahy a věnoval se výhradně literární tvorbě. Do roku 1948 se mu podařilo navštívit USA, Brazílii, Japonsko. Od roku 1950 se vedle literární činnosti stává mimořádným výtvarníkem. Byl členem slavné Skupiny 42. Dále tvoří i literárně v pozoruhodných tvarech veršových i prozaických. Z desítek jeho knih bývají nejčastěji připomínány: Limb a jiné básně, Sedm kantát, Ódy a variace, z padesátých let jeden z nejvýznamnějších českých titulů Prométheova játra, Dny v roce a Roky v dnech, Černá lyra, Básně ticha, Nový Epiktet, Očitý svědek. Základem jeho tvorby jsou různé typy (tématické i formální) koláží. Jeho slovo se propojilo s tvarem a doba v něm našla svého svědka, dokumentaristu, mimořádnou osobnost dvojdomého umělce 20. století. Jiří Kolář zemřel roku 2002.

Ilustrované vtípky, rébusy a hříčky pro děti i dospělé. Na počátku byl nápad nakreslit deník, na každý den jeden obrázek a jedna vtipná historka. Pak se malíř setkal s básníkem Jiřím Kolářem, který napsal texty. Výsledkem je jedinečné umělecké dílo plné humoru, nonsensu a překrásných obrázků s překvapivými detaily. Kniha v roce 1966 dostala prestižní Zlatou medaili na veletrhu dětské knihy v Bologni a byla přeložena do angličtiny, němčiny a italštiny. 2. vydání.

Tato skromná publikace vznikla na základě závěrečné ročníkové práce autora na soukromé střední umělecké škole AVE ART Ostrava obor Umělecké zpracování kovů a vzdělávacího programu Umělecký kovář. Zabývá se popisem jednotlivých technologických operací při výrobě zvoleného kovářského díla, připomínái základní postupy a především se zaměřuje na praktické řešení konkrétních situací při výrobě díla. Koncipována je jako učebnice pro žáky škol černého řemesla. Autor si přeje oslovit také nadšence v malých dílničkách, kterým kovářské řemeslo přirostlo k srdci Současně si dovoluje doufat ve shovívavost kovářských mistrů a odborníků.

Poetická knížka, která vyšla poprvé už v roce 1961, v sobě snoubí nápady a vyprávěnky Jiřího Koláře s pozoruhodnými ilustracemi Vladimíra Fuky. Ukrývá jak náročnější, tak i zcela nenáročné básně a krátké prózy. Hraní si se slovy a s - v dětské literatuře netradičním - volným veršem vrcholí na konci knížky, kde čtenáři najdou originální skládanku.

Ovidiovu rodinu tvoří sbírka meditativních veršů o světě, lidech a lásce, zahrnující části List z vyhnanství, Proměny, Milostný list. Zatímco první část střídá pesimistický a bezútěšný pohled na svět s okamžiky pohledu optimistického a barevného, třetí část je meditací o obapolnosti milostného citu, o protikladu mezi mužem a ženou, v části druhé (a nejrozsáhlejší) snaží se autor na rozvětveném symbolickém příbuzenstvu vystihnout lidské typy, a to jak v generaci staré, tak i v generaci nové. Prométheova paměť rovněž obsahuje volné meditativní verše, které na pozadí starořeckého mýtu o Prométheovi komentují a analyzují nejožehavější společenskou problematiku, jak ji přinášely dobové novinové a časopisecké zprávy.

Soubor básnických textů, představujících meditace nad posláním poezie a návody na postoj umělce ke společnosti a parafrázujících někdejší mravní naučení stoického filosofa Epikteta. Autor zde podává ideál umělce čestného acharakterního jak po stránce tvůrčí, tak i lidské (Proč sestále všude cpeš / Když nejsi báseň ani hlas / A proč tvrdíš že se tvé představy shodují s tvým přesvědčením / Když jiné píšeš a jiné žiješ?).

Básnikovy výtvarné proměny. Monografie zachycující básnikovo výtvarné dílo.

Jiří Kolář (1914–2002) patřil k nejodvážnějším novátorům v oblasti poezie i výtvarného umění. Jeho umělecký i názorový nonkonformismus vedl k tomu, že v době komunistického režimu byla až na výjimky jeho tvorba zakazována. Svazek, jímž je Kolářovo literární dílo představeno v České knižnici, obsahuje čtyři knihy z vrcholného období Kolářovy básnické tvorby, která vznikala mimo oficiální kulturu v době stalinismu: Prometheova játra a triptych Mistr Sun o básnickém umění, Nový Epiktet a Černá lyra. Editorem a komentátorem souboru je Petr Šrámek.

Asi těžko bychom hledali výraznější osobnost válečné generace, než jakou byl Jiří Kolář (1914–2002), básník, prozaik, dramatik a výtvarník, člen Skupiny 42 a jeden z autorů, kteří zásadním způsobem ovlivnili vývoj poválečné české literatury.Jako mnoho jiných autorů, kteří se režimu nezamlouvali, psal Kolář také pro děti, často ve spolupráci s Josefem Hiršalem – takto vznikl například Kocourkov nebo Paleček. V roce 1964 také doprovodil texty výtvarný deník Vladimíra Fuky V sedmém nebi. Spolu s dalšími autory pořídil začátkem šedesátých let výbor z dětské literatury 19. století nazvaný Zlatý věnec. Letos si připomínáme sté výročí narození Jiřího Koláře a při té příležitosti Albatros vydává třetí svazek edice Stoletý kalendář. Výbor Co by sis přál sestavil Petr Šrámek a kromě dětských knih Jiřího Koláře si vzal k ruce i sbírku z konce šedesátých let Návod k upotřebení nebo básnický deník z posledních let života Záznamy.

Až dosud se zdálo, že raná vrstva koláží Jiřího Koláře (1914-2002) je rozptýlena v nedohledatelných sbírkách doma i v zahraničí, je obtížně přístupná a její přibližnou podobu můžeme poznat jen díky několika málo uchovaným kolážím a publikovaným reprodukcím. O to větší překvapení přinesl nedávný nález značného množství děl, včetně těch z přelomu padesátých a šedesátých let. Kniha přináší, symbolicky v roce stého výročí básníkova narození, přísný výběr z tohoto souboru, skrytého od emigrace Jiřího Koláře až dodnes.

Tato kniha obsahuje více než čtyři stovky dosud nepublikovaných Blatného básní z let 1982–1990. Je to ohromující množství, ale pořád jen zlomek toho, co zůstalo v Blatného básnické pozůstalosti uložené nyní v pražském Památníku národního písemnictví. Kniha je rozdělena volně do osmnácti oddílů – a většina z nich by mohla sloužit jako samostatné básnické sbírky. Tato kumulativní podoba ale nejlépe vystihuje způsob, jakým Ivan Blatný pracoval. Ani on totiž nevytvářel jednotlivé básnické sbírky, nýbrž denně usedal, aby do školních sešitů psal svou nekonečnou báseň. Jde pražské dítě domů z bia… je při své obsáhlosti výbor reprezentativní a představuje Blatného tak, jak jej neznáme z předchozích sbírek Stará bydliště a Pomocná škola Bixley. Je to fascinující kniha, která potvrzuje nebo ještě spíše upevňuje Blatného pozici na českém básnickém Parnasu. Básně doprovází konvolut dosud nepublikovaných koláží Blatného přítele Jiřího Koláře.

Práce na papíře Jiřího Koláře z let 1962-1963. Luxusně vypravená kniha obsahuje přes sedmdesát dosud nepublikovaných barevných a černobílých prací na papíře: kresby, muchláže, prostorové básně (prosekávané listy) a další kolářovské vynálezy. Doslov s použitím zapsaných rozhovorů z posledních básníkových dní napsal Miloslav Topinka.

Obsáhlá reprezentativní publikace slovy a reprodukcemi prací Jiřího Koláře představuje dílo této osobnosti v celé jeho rozmanitosti. Jiří Kolář sám podává svědectví o tom, jak se nejrozmanitější koláže, jejichž počet reprodukovaných ve Slovníku překračuje dvě stovky, rodily. Nenechává se zastoupit kunsthistorikem (i když na závěr nechybějí stati Gilberta Lascaulta a Vladimíra Karfíka), vše podstatné pojmenovává sám. Ale nečekejte nějaké suchopárné metodické popisy či návody (...) Jiří Kolář je nejenom básníkem obrazu: stejně bravurně zachází se slovy a mnohé jeho slovníkové texty jsou hravě jinotajné, v ničem si nezadávající s mnohoznačností koláží. Petr Volf

Výstava a ktalog ke 100. výročí narození Jiřího Koláře.

Komplexní a vyčerpávající publikace, která nemá na trhu obdoby, se odborně a zároveň poutavě věnuje všem aspektům železničního provozu. Seznamuje čtenáře se skladbou železniční dopravní cesty, s vozidlovým parkem, zabezpečením železničního dopravního provozu, návěstní soustavou, služebními pomůckami i některými předpisy. Těžištěm výkladu je vysvětlení principů řízení dopravního provozu a jeho plánování pomocí grafikonu vlakové dopravy. Nechybí ani další speciální témata: vlakotvorba nákladní dopravy, plánování periodických jízdních řádů, zásady organizování provozu na vysokorychlostních tratích. V rozsáhlé příloze pak jsou další užitečné materiály jako česko-anglický slovníček železničních pojmů, ukázky grafikonů a jízdních řádů, přehled návěstí a návěstidel, vyobrazení vozidlového parku a množství barevných fotografií. Každá kapitola obsahuje kromě odborného výkladu i různé zajímavosti z provozu, historie či techniky kolejových vozidel, díky nimž po ní sáhnou nejen profesionálové a studenti dopravních oborů, ale i obyčejní železniční fandové a skalní „šotouši“. Kniha je psána s ohledem na české železniční prostředí (zohledňuje způsob řízení a předpisy Správy železniční dopravní cesty).

Definice poezie nejsou nic nového, už to napadlo asi leckoho, taky například amerického básníka Carl Sandburga někdy ve čtyřicátých nebo padesátých letech minulého století. Pokoušel jsem se ty jeho kdysi přeložit, s tím tématem si dost užil, ale zkusit napsat vlastní definice mě nenapadlo. Asi o čtyři roky později, v roce 2021, jsem překlad pro nakladatelství Archa upravoval, dělal k němu přes čtyřicet kreseb, zase jsem si to téma dost užil, a zase mě nenapadlo zkusit napsat vlastní definice. To mě napadlo teprve o dva roky později, bez kontextu, bez souvislosti, když jsem u benzínové pumpy strkal pistoli do hrdla nádrže.

1985 - 1987 Po prvním svazku Kolářova originálního korespondenčního deníku, který vznikl z každodenního zasílání pohlednic z Paříže se sdělením své ženě Běle do Prahy v letech 1983-1985, vychází svazek druhý, poněkud jiný. Ani poté co československé úřady dovolily Běle Kolářové vrátit se do Paříže, neopustil Jiří Kolář svůj nově nalezený každodenní rituál: deníkovou formu objevenou ve vynuceném odluočení - a od března 1985 psal dál každý den pohlednici z Paříže do Paříže. Forma zůstala táž, ale změněné okolnosti proměnily i povahu Kolářových zápisů. Ubývá věcných zkratkovitých údajů, v nichž zpravoval ženu o svém životě v Paříži, zato se v nich do literatury vrací "starý" Kolář.

Básník Jiří Kolář (1914–2002) napsal ve třicátých letech rozsáhlejší skladbu Rudý havran, datovanou rokem 1936, kterou zaslal svému idolu Vítězslavu Nezvalovi. Tato skladba se stala legendou české literární historie 20. století, avšak zůstávala neznámá a Kolář ji neměl. Na text upozornili v polovině 90. let pracovníci Literárního archivu PNP v Praze, kteří jej vystavili při Kolářově výstavě. Editor spisů Jiřího Koláře, Vladimír Karfík, podal o Rudém havranovi zprávu v katalogu výstavy Surrealismus v Československu 1929–1953 (1996). Kolářův raný text na pomezí prózy, poezie a hry s významy je pozoruhodný nejen obsahem, ale i okolnostmi zpřístupnění. Edici Rudého havrana doplňuje neznámá juvenilní básnická tvorba z let 1934–1938, shrnutá pod názvem Nový don Quijote. Obě díla odrážejí Kolářovu fascinaci surrealismem a jeho jazykové experimentátorství, které ovlivnilo generaci v následujícím desetiletí. Tato edice, třetí svazek Skryté moderny, přináší obě skladby poprvé, čímž naplňuje přání milovníků Kolářova díla. Kniha obsahuje erudovanou předmluvu od Marie Langerové, která spolu s Vladimírem Karfíkem připravila toto studijní vydání.

Katalog k výstavě Nová citlivost zabývající se českým sochařstvím 60. - 80. let 20. století.

Deníkové záznamy od srpna 1957 do července 1958 nebyly zahrnuty do Kolářova desetisvazkového Díla. Vladimír Karfík je objevil ve svém archivu až v r. 2023. Jde o mimořádné svědectví o lidech a době, v níž se rozhodujícím způsobem - ovšem za doprovodu nejrůznějších paradoxů a absurdit postupné eroze totality - uvolňovalo stalinistické sevření. Kolář je výjimečný zapisovatel, vnímavý a zároveň nemilosrdně otevřený v náhledech a hodnoceních, včetně nejbližších přátel i sebe sama. Vytvořil tak vzrušující literární deník mimořádné poznávací, ale i čtenářské hodnoty. Postavy uváděné často jen iniciálami či vlastními jmény i tehdejší instituce jsou identifikovány v příloze Jmenné vysvětlivky. Literární objev se tak řadí k významným klíčům k pochopení tehdejších dějů, vztahů a společenské atmosféry.

Sbírka básnických portrétů, napsaných ve volném verši pokrokovým americkým spisovatelem. Autor těžil ze vzpomínek své matky, ze znalosti svých spoluobčanů v malém městečku ve státě Illionois. Ztvárnil životní lidské osudy do hřbitovních epitafů, mnohdy sarkastických či nostalgických. V básních je zobrazen vnitřní život amerického města a jeho obyvatel, lidí nejrůznějších stavů a povolání. Některé epitafy jsou svědectvím odlehlé minulosti, někdejší pionýrské prostoty a ryzosti, jiné vyprávějí o zmohutnění a zbohatnutí města koncem min. stol. Sbírka je komponována tak, že hrdinové několika po sobě následujících básní bývají účastníky jednoho dramatu.

Třináct knih Mistra Suna O válečném umění vstoupilo do české kultury pozdě a ne právě nejšťastněji - péčí někdejšího armádního vydavatelství Naše vojsko (1949). Překlad byl pořízen přes několik anglických převodů bez podstatnějšího zřetele k filozofickým kontextům i důsledkům textu. Ale stalo se něco neuvěřitelného: tento text si přečetl básník Jiří Kolář. A nejen přečetl. Na jeho základě vytvořil básnickou repliku Mistr Sun O básnickém umění (1957). Kolář převedl myšlení i řeč od zápasu válečného k zápasu tvořivému a svým mravním patosem, důmyslem i řečí stál čínskému originálu blíže než překlad, který mu byl vodítkem. V roce 1995 se Kolářovým přístupem inspiroval překladatel Oldřich Král, když pracoval na novém (prvním) překladu čínského originálu. Tato kniha zrcadlí vedle sebe oba dva texty: Kolářův a Králův. Úvodní krátká studie zasazuje do kontextu Sunův vojenský traktát, doslov pak osvětluje vznik Kolářovy básnické skladby. Text doplňují originální kaligrafie Oldřicha Krále.

První svazek dopisů psaných na pohlednice, které v letech 1983--1985 posílal Jiří Kolář z Paříže denně své ženě Běle do Prahy, kde čekala na povolení českých úřadů k vystěhování ze země. Krátké texty, přibližně stejně dlouhé, mají vlastně rozsah básně a ve svém celku tvoří jakýsi moderní román v dopisech a zároveň ojedinělý dokument připomínající deník, v němž básník nejen popisuje, čím v Paříži každodenně žil, ale dává také nahlédnout do okolností vzniku své tvorby a osvětluje její zdroje. Další dopisy na pohlednicích z let 1986 do současnosti vyjdou ve druhém svazku.

Po mozkové příhodě z podzimu 1998 se těžce nemocný básník Jiří Kolář (1914) vrací z Paříže do Prahy. Od léta 1999 je po nešťastném pádu upoután na lůžko. Ale nevzdává se. Znovu se učí chodit, zkouší psát. Byl zvyklý neustále něco dělat, a teď nemůže. Rozhoduje se bez jakékoli sebelítosti zaznamenávat si do diáře, co se děje s jeho tělem, jak ho opouští, jak se mu „svět rozpadá na střepy“. Strohé, syrové zápisy jakoby v surovém stavu reagují i na to, co vnímá kolem sebe, co čte v novinách či zahlédne v televizi. Zaznamenává projekty koláží, které by chtěl udělat, i první verše napsané po mrtvici. Místy se záznamy dotýkají otázek poetiky, smyslu umění. Někdy jsou hravé, jindy plné hořkosti: poezie nového vědomí, záznam, svědectví. Některé zápisy navazují na nejlepší z Kolářových textů, nabitých onou „etickou opravdovostí“, v naší poezii tak vzácnou.

Lamentace, výbor z korespondence Boženy Němcové, se soustřeďují na poslední desetiletí autorčina života, na dopisy s muži a mezi nimi právě na ty, v nichž autorka promlouvá vzrušeně o svém údělu a svěřuje se svým adresátům s jeho strastmi. Jejich látka vydala na drama o prologu a třech aktech, do něhož je náš výbor uspořádán. Dalšími aktéry tohoto dramatu jsou v našem výboru autorčiny adresáti - rodina, přátelé, podporovatelé - jimž se svěřuje s narůstající tragikou svého života. Temné pozadí tohoto vzrušeného dialogu zachycují v Lamentacích úřední projevy rakouské persekuce, které spoluurčovaly atmosféru autorčina posledního vášnivého střetnutí se životem.

Romulus z Athén učil syna svého takto. Ezop Řek byl smyslný muž, kterýž básněmi svými lidi učil, jak se v činech svých zachovávati mají, co dělati a čeho nechati. A proto, aby život lidský a mravy jich okázati mohl, k tomu jest básní svých užíval, ptáky, stromy, divoká i pitomá zvířata, kozly, vlky, lišky, lvy, voly, ovce, kozy a jiné věci mluvící uvozuje, podlé příležitosti a slušnosti jedné každé rozprávky a básně.

Samizdatový almanach, sestavený v roce 1956, v němž poprvé vedle sebe vystoupila významná generace mladých básníků a spisovatelů, odrážející se zásadně od tehdy vládnoucího socialistického realismu.

Sbírka Dny v roce, básnická část denních záznamů Jiřího Koláře od 16. února 1946 do 15. února 1947, vyšla těsně po únoru 48 a nadlouho (nejméně na 8 let, a i poté směl Kolář publikovat jen velmi omezeně) byla jeho poslední vydanou knihou. Prozaická část těchto záznamů – Roky v dnech – už zůstala v korekturách. Básníka, který kráčel po nových, neprobádaných cestách poezie, který si bral na pomoc každodenní lidskou řeč a prohlašoval, že nepředvídatelné není vymyšlené, vyfantazírované nebo vysněné, ale bezmezně skutečné, básníka, v jehož verších se svářely protiklady a sráželo všední se vznešeným a který předvídavě napsal 15. února 1947 „Svět jako by se zmítal…/ v jediné touze po svobodě, / jejíž slunce zašlo / pravděpodobně do konce tohoto století“ – tohoto básníka a posléze výtvarníka, odsouzeného tehdy k zapomnění a kriminálu, navzdory nouzi žijícího moderním uměním a neúnavně hledajícího nový umělecký výraz, však nezlomilo nic; dnes je jednou z úhelných postav české poezie a výtvarného umění. Vybral a uspořádal Marek Fikar. V tomto uspořádání 1. vyd.

Nový výbor z jediné, ale rozsáhlé Whitmanovy sbírky (396 básní), kterou autor postupně vydal v sedmi edicích, přičemž do každé z nich byly přidány další nové básně. Básně v tomto výboru byly přeloženy z Complete Poetry & Selected Prose and Letters.

Podle starých německých textů zpracovali J. Kolář a J. Hiršal. Pro mládež upravená lidová knížka o Enšpíglovi vypráví o jeho cestách z kraje do kraje a o jeho kouscích, které provádí řemeslníkům, měšťanům, bohatým kupcům a šlechticům. Jeho kousavý vtip míří na nafoukance a chamtivce. Napadá nespravedlnost, bezpráví, křivdu i lidskou hloupost a tropí své šprýmy s úmyslem varovat, napravit i potrestat. Doslov Bohumila Grögerová. 3. vydání... celý text

Devátý svazek díla J. Koláře představuje první vydání úplného, necenzurovaného znění díla, které vzniklo v r. 1950 a patří k základním knihám soudobé české literatury. Pravdivé svědectví formou deníkových zápisů v oddílu Jásající hřbitov je vrcholem Kolářovy systematické snahy o nalezení nového jazyka poezie pro vyjádření apokalyptické povahy doby, kterou určila především 2. svět. válka a pak nelidská 50. léta. V básnických skladbách Skutečná událost a Každodenní komedie Kolář dovedl k dokonalosti princip variací a básnické koláže, aby vyjádřil své poznání o nepostižitelnosti lidského osudu z jediného hlediska.

Baron Prášil: o strachu i udatenství, o přízni i protivenství, o lovu i cestování, o boji i hodování, řada příhod, jimiž strašil nebojácné. Převyprávění slavné knihy o ještě slavnějším baronovi a jeho příhodách. Podle Gottfrieda Augusta Bürgera zpracovali Jiří Kolář a Josef Hiršal, doslov napsala Bohumila Grögerová.

Fotografické předlohy autorsky zpracoval Jiří Kolář. Citáty z díla Jaroslava Haška vybral Vladimír Adamczyk Zatím poslední, dosud nepublikované dílo Jiřího Koláře (1914), jedné z nejvýraznějších osobností českého výtvarného umění a poezie, je pandánem knihy Kafkova Praha, vydané před několika lety. Autor vytvořil sérii koláží vycházejících z dobových pohlednic, Haškových fotografických portrétů a fotografií Prahy z přelomu 19. a 20. století. Doplnil je citáty z Haškových povídek a samozřejmě ze Švejka. Reprezentativně vypravená publikace obsahuje 28 barevných i černobílých kompozic.

Děj románu se odvíjí ve Francii v době vlády Ludvíka XI., v čase, v němž spory dvou mocných panovníků – krále Ludvíka a vévody Karla Burgundského – vyúsťují v řadu dramatických zápletek. V samém středu těchto událostí se odehrává příběh mladého Skota Quentina Durwarda, který po vyvraždění celé své rodiny kmenovými nepřáteli přichází do Francie a je přijat do královy skotské gardy.... celý text

Dvě divadelní hry z let 1958-1961 jsou posledními autorovými slovesnými díly. Obnažením života jako dění beze smyslu a groteskností dialogů souvisejí Kolářova dramata s divadlem absurdity. Poselství Kolářovy beznaděje má ve však srovnání s texty Beckettovými, jež v té době překládal, zřetelněji reálný základ. Kolářův groteskní dialog stojí jednak na reálném intimním životním zážitku, jednak na vyjádření společenské situace či problematiky obecné - někde je jejich přímou parafrází. Beznaděj Kolářových dramat má motivaci více společenskou a mravní než filosofickou. Při bližším pohledu na jejich text je zřetelná větší souvislost s Kolářovým básnickým dílem než s absurdním dramatem. Nejpodstatnější vlastností Kolářových divadelních her, jejichž kompozice je určena metodou literární koláže, je lyrické východisko, jež spojuje tato dramata s celým básníkovým dosavadním dílem a zároveň ukazuje na souvislost se soudobým světovým dramatem beckettovského typu.

Jedno z vrcholných děl absurdního divadla vešlo ve všeobecnou známost a název hry se stal běžně používaným výrazem pro marná očekávání. Hra s komorním obsazením z roku 1952 si získala světový věhlas a svým pohledem, který nezapře autorovu inspiraci existencionalismem, svou hloubkou i způsobem vyprávění „příběhu“ oslovuje i dnešní generaci čtenářů a diváků. V překladu Karla Krause vychází jako 138. svazek edice D.

Nejranější vydané dílo Jiřího Koláře, které nevyšlo ani v desetisvazkovém Díle Jiřího Koláře. Jde o básně inspirované soudobou erotickou literaturou. Datováno rokem 1938.

Příručka určená pro technickou praxi i jako doplněk učebnic pro odborné školy. Obsahuje nejen tabulky závitů, ale uvádí také jejich měření a tolerování. U normalizovaných šroubů jsou i údaje vztahující se k jejich příslušenství. Vydání 2.

Kniha úvah o umění a životě, umělcova konfese; k oddílu Odpovědi (s. 5-79) je připojena část Kolářova souboru Kafkova Praha (1977-1978), s. [81-112], a kalendárium Životopis Jiřího Koláře (s. [113-115], dovedeno do 8. 3. 1984).

Sbírka veršů whitmanovského ražení je dílem význačného soudobého básníka Spojených států, který v letech první světové války objevil pro americkou poezii věk průmyslové techniky. Jeho básně, proniknuté obdivem k přírodě, jsou protestem proti zbožnění stroje a honbě za penězi, zároveň však pokusem obnovit, na vyšší stupeň přivést narušenou, degradovanou osobnost pracujícího člověka, ukázat radostné možnosti pospolitého života. Doslov Antonín Přidal.

Katalog k výstavě Jiřího Koláře při příležitosti stého výročí jeho narození vydalo Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových s podporou Ministerstva kultury ČR. Obsahuje doprovodné texty Medy Mládkové a Jiřího Machalického, velké reprodukce některých Kolářových děl a kompletní katalog děl Jiřího Koláře ve sbírce Jana a Medy Mládkových. Soubežný český a anglický text., Obsahuje Životopisná data (s. 160-163) a Soupis díla (s. 166-195).

Náhodný svědek – výbor z díla – verše z let 1937–1947 Doslov Jan Grossman