Miroslav Vaněk Pořadí knih

Tato kniha slouží jako opravník dříve publikovaných prací a chronologicky popisuje výstavbu trati Brno–Havlíčkův Brod od začátku do konce. Zaměřuje se na válečné aspekty, ale zahrnuje i období před a po válce pro lepší orientaci čtenářů. Autor ukazuje, že i mladá historie může nabídnout cenné informace pro běžné čtenáře, badatele a historiky. Důraz je kladen na originalitu a specifika výroby v továrně Diana u Tišnova a její vliv na místní dění. Pátrání po úzkokolejce a továrně bylo náročné, přičemž odhalování souvislostí probíhalo postupně. Publikace má za cíl připomenout budoucím generacím Dianu – nenápadnou úzkorozchodnou drážku a podzemní továrnu, stejně jako tisíce lidí, kteří zde pracovali. Autor se podařilo téměř na poslední chvíli zmapovat trasu úzkorozchodné drážky a stavební drážky, přičemž vyžadovalo to značnou trpělivost a zkušenosti v oblasti vyhledávání tras bez písemné dokumentace. Téma drážky a továrny Diana u Tišnova představuje téměř zapomenutou část historie, a proto je třeba ocenit množství historických dokumentů, artefaktů, fotografií a svědectví, které autor shromáždil.

Kniha přináší jedinečná svědectví stovky studentských aktérů listopadové revoluce 1989, jejichž prostřednictvím zachycuje život v časech tzv. normalizace a v okamžicích pádu režimu. Po historickém a metodickém úvodu do problematiky a interpretaci rozhovorů následuje 65 rozhovorů s vysokoškolskými studenty z Čech, Moravy a Slezska ze souboru pořízeného v letech 1996 až 1998. První vydání (1999) významně pomohlo k etablování orální historie v rámci tuzemského výzkumu soudobých dějin. Druhé, rozšířené vydání knihy obsahuje nově zařazenou studii o dějinách a paměti několika generací studentů a studentek z klíčových období českých moderních dějin a také ohlédnutí za ohlasem prvního vydání ve veřejném prostoru.

Často se setkáváme tvrzením, že listopad 1989 byl pouhým výsledkem změn v mezinárodní situaci a že domácí události hrály spíše jen marginální roli. Rovněž je jakoby módní říkat, že nám svoboda spadla do klína. Ať už toto výročí vnímáme jakkoliv, rozhodně jde i po třiceti letech o „živý svátek“, který ve společnosti silně rezonuje. Přednáška prof. Vaňka se pokouší přiblížit podmínky před rozhodujícím datem 17. listopadu 1989, vliv vnějších i vnitřních faktorů i ohlasy na tyto události v následujících letech.

Třídílná publikace Sto studentských evolucí. Vysokoškolští studenti roku 1989. Životopisná vyprávění v časosběrné perspektivě navazuje na projekt z konce devadesátých let Studenti v době pádu komunismu v Československu – biografické rozhovory. Stejně jako před dvaceti lety se věnuje studentským aktivistům z roku 1989 a díky (nově využité) časosběrné orálněhistorické metodě zachycuje vliv formativní zkušenosti listopadové revoluce v roce 1989 na životní cesty bývalých studentů v osobním, profesním, případně politickém životě. V prvním svazku autoři představují výsledky časosběrného projektu. V úvodní části knihy ozřejmují metodicko-technické přístupy, následující tři interpretativní kapitoly zachycují různé druhy vztahů někdejších stávkujících studentů – např. zda se po dvaceti, resp. třiceti letech považují za homogenní studentskou generaci roku 1989, jakým způsobem „devadesátky“ reflektují nebo jaké jsou jejich vlastní zkušenosti z 90. let a ze současného politického a společenského vývoje. Obsahem druhého a třetího svazku je soubor 91 redakčně upravených (z celkem 100 nahraných) rozhovorů, který představuje cenný pramen nejen pro zkoumání listopadu 1989, ale i období, jež následovalo po něm. Třebaže individuální životní cesty a zkušenosti jednotlivých studentů se různí, z rozhovorů jednoznačně vyplývá, že převážná většina z nich přisuzuje své zkušenosti ze sametové revoluce podobně zásadní, neoddiskutovatelný význam.

Studie mozaiky jsou jednotlivými kamínky, které spolu tvoří jen (ale je to pouze „jen“?) rám – okraj či hranici – „velkým dějinám“. Neodmítají ani nezpochybňují mainstreamový narativ „velké historie“ o padesátých, šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých či devadesátých letech (ani k žádnému jinému – alternativnímu, revizionistickému atd. – nevybízejí). Nestaví se k němu zády, často jsou s ním naopak zcela kompatibilní. Zajímají se o společenství a vyjevují situace, které stojí vesměs stranou zájmu profesionálních historiků – pro jejich marginalitu; řada zde předložených textů však ukazuje, že jde o „marginalitu“ pouze zdánlivou. Publikované původní studie jsou vybrané a následně přepracované diplomové práce obhájené v minulých letech na Pracovišti Orální historie – soudobé dějiny Fakulty humanitních studií UK.

Soubor jedenácti interpretačních studií podává obraz o profesních a životních osudech v české společnosti v období tzv. normalizace a transformace. Prostřednictvím analýzy a interpretace orálněhistorických rozhovorů bohatě doplněných nejrůznějšími prameny zachytil autorský kolektiv Centra orální historie Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v. v. i. příběhy příslušníků silových složek (armáda, bezpečnost/policie), hasičů, zaměstnanců ve službách (pohostinství, maloobchod, zdravotnictví), i tzv. svobodných profesích (výtvarní umělci). Stranou badatelského zájmu nezůstali ani příslušníci hospodářského a kulturního managementu a v neposlední řadě i ti, jejichž osudy jsou spojeni s agrárním sektorem a světem venkova.

Na počátku celé této knihy byla autorova snaha sepsat stručný článek o historii Vranovské přehrady. Dějiny přehrady nebyly dosud souhrnně obsáhleji popsány, v různých periodicích sice vyšlo bezpočet článků zmiňujících přehradu, většinou se však jednalo o dílčí zprávy a informace zabývající se pouze určitým tématem nebo řešící její problematiku velmi rámcově. O přehradě se psalo i v mnoha turistických průvodcích, bývá zmiňována v turistických mapách. Mnohdy však jsou tyto informace faktograficky rozdílné a někdy také s dost podstatnými nepřesnostmi. A tak jsem začal Miroslav Vaněk pátrat...