Jiří Pernes Knihy

Období první republiky stále fascinuje a přitahuje. Nová výpravná kniha je kronikou, encyklopedií a intimním svědectvím o zásadních okamžicích let 1918–1938. Čtenáři zažijí atmosféru doby spolu s obyvateli předválečného Československa, přičemž se ocitnou v blízkosti historických událostí a mohou psát korespondenci například s T. G. Masarykem. Kniha obsahuje 55 unikátních dokumentů, které jsou věrnými replikami historických artefaktů, zachovávajícími rozměr a vzhled originálů. Mezi vloženými přílohami najdete například Krajanské noviny Svornost z roku 1918, Washingtonskou deklaraci, korespondenci legionáře Antonína Bezděka, rukopisný koncept prvního zákona ČSR, noviny z října 1918 a dopisy mezi TGM a Karlem Kramářem. Další artefakty zahrnují bankovky první republiky, slavnostní verzi Martinské deklarace, volební plakáty, reklamní materiály a dokonce i diplom pro hokejisty z I. zimních olympijských her. Kniha je luxusně zpracována s kvalitním tiskem na matném křídovém papíru a obsahuje mapu ČSR. Tato publikace nabízí jedinečný pohled na život a kulturu první republiky, a to nejen prostřednictvím textu, ale i autentických dokumentů.

Tak hladký průběh převratu v roce 1948 nečekali ani komunisté. Prezident Beneš se nakonec veškerému nátlaku podvolil a většina zákonodárců, včetně členů demokratických stran, nové pořádky posvětila. Akční výbory jako hlavní prostředek „očištění“ společnosti se ukázaly jako nesmírně efektivní, propaganda fungovala, volby na konci května toho roku se podařilo zmanipulovat. Puč příliš nezkomplikovala ani smrt Jana Masaryka, který byl vzdor zakořeněným mýtům ochotný s KSČ spolupracovat a podle některých aktérů dokonce snil o roli hlavy státu. A přece tu bylo něco, co komunisté podcenili: mocenská gravitace Moskvy. Stála za první lží nového režimu, když Klement Gottwald ještě jako předseda vlády veřejně odmítl kolektivizaci zemědělství. Tvrdá sovětská linie razící doktrínu zostřování třídního boje však stála i za politickými procesy a zejména za militarizací ekonomiky, jež stáhla Československo v padesátých letech do hluboké hospodářské krize. Jak platilo ještě v osmdesátých letech, také politické uvolnění muselo být inspirováno Kremlem. A tak zlom nastal Stalinovou smrtí, shodou okolností bezprostředně následovanou smrtí Gottwaldovou. Silová konfrontace ustoupila „soupeření idejí“, ekonomická křivka se obrátila a režim se stabilizoval. ISBN 80-7185-264-3 (soubor)

Maxmilián I - Mexický císař z rodu Habsburků. Nevšední životní osud bratra Františka Josefa I., arcivévody Ferdinanda Maxmiliána, v souvislostech habsburské a světové politiky. Hnán svou ctižádostí, přijal nejistý mexický trůn, ale toto dobrodružství netrvalo dlouho, jeho armáda byla poražena vojsky republikánů a mexický císař z rodu Habsburků ukončil spolu se svými generály život na popravišti.

Dramatický život a tragická smrt Františka Ferdinanda d´Este. Arcivévoda František Ferdinand, synovec Františka Josefa I., který se stal po smrti císařova jediného syna následníkem rakousko-uherského trůnu, byl stařičkým panovníkem považován za potížistu a jejich vztah byl značně komplikovaný. Arcivévoda si prosadil nerovný sňatek s hraběnkou Žofií Chotkovou a před dvorskými intrikami se uchyloval na zámek Konopiště a ke své rodině, kterou velmi miloval. Budoval si vlastní vojenskou kancelář a promýšlel plány na modernizaci a reorganizaci říše, ty však byly přerušeny tragickou smrtí obou manželů v Sarajevu. Tato smrt znamenala začátek 1. světové války, začátek rozpadu Rakouska-Uherska a počátek nového uspořádání Evropy.

Naši předci byli v minulém století vystaveni těžkým dějinným zkouškám. Doba jim nepřála, do jejich životů zasáhly dva totalitní režimy, které zásadním způsobem proměnily českou společnost. Osudy lidí byly bohaté, rušné a plné zvratů. Jak vypadala situace v Protektorátu Čechy a Morava z pohledu nacistických bezpečnostních složek? Jakou roli sehráli vojenští duchovní v československé zahraniční armádě? Jak unesli břímě zodpovědnosti v těžkých časech starostové města Klatov? Jak se promítly československé reálie do karikatury, satiry a publicistiky vysídlených Němců? Čím si prošli lidé v komunistických kriminálech? Jak se utíkalo z vězení v éře stalinského Československa? Jak se Volyňští Češi zapojili do odboje proti komunistickému režimu v ČSR? Jaký vliv měla Československá televize v šedesátých letech na liberalizaci společnosti? Jak vypadal pokus o reformu bezpečnostního aparátu za pražského jara? Používala komunistická tajná policie toxikomanii jako zástupný důvod při stíhání stoupenců undergroundu? Činoherní studio v Ústí nad Labem jako „ostrov pozitivní deviace“ za husákovské normalizace? To jsou témata kolektivní monografie převážně z pera nejmladší generace historiků z ústecké univerzity.

Kniha zpracovává na základě studia archivních materiálů a dobového tisku historii hnutí tzv. Omladiny v Čechách v 80. a 90. letech 19. století.

Encyklopedická kapesní příručka přináší chronologický přehled nejdůležitějších událostí evropských dějin od pravěku až po současnost, zachycuje hlavní tendence vývoje, obsahuje charakteristiku jednotlivých epoch, např. klasicismu, baroka apod. Najdete zde dějinné osy a rejstřík. Kniha vyšla v edici OKO a doplňuje již vydané České dějiny v datech.

Hubert Ripka (1895–1958) patřil k důležitým osobnostem moderních československých dějin, které upadly neprávem v zapomnění. Byl významným politikem a žurnalistou, jenž ze všech sil bojoval za demokracii a nezávislost Československa. Narodil se roku 1895 na Moravě, v Kobeřicích nedaleko Slavkova, své mládí a většinu aktivního života však strávil v Praze, kde vystudoval gymnázium a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Stal se novinářem a později patřil k nejbližším politickým spolupracovníkům Edvarda Beneše, který jej pověřoval tajnými misemi do Bělehradu, Berlína, Paříže i Londýna. Ve snaze zajistit nezávislost republiky se Ripka na pokyn Beneše orientoval stále více na Sovětský svaz a patřil k průkopníkům československo-sovětského spojenectví a spolupráce. V roce 1938 odešel do exilu a v Londýně a v Paříži začal organizovat zahraniční odboj. Stal se členem Benešovy československé exilové vlády a v roce 1945 se vrátil do osvobozené republiky, kde byl ministrem zahraničního obchodu a vlivným funkcionářem Československé strany národně socialistické. Byl iniciátorem nepovedené demise nekomunistických ministrů v únoru 1948. Dobrodružným způsobem se mu podařilo uprchnout do exilu, kde se zapojil do boje za svržení komunistického režimu ve vlasti a obnovení československé nezávislosti.

I když některé ideologické zásady komunistického režimu v Československu v letech 1948–1990 zůstávaly neměnné, toto období nebylo statické. Společnost procházela dynamickým vývojem, na který musel režim reagovat. Komunistická vláda se snažila uspokojit potřeby veřejnosti, zatímco ji zároveň chtěla formovat podle svých představ, což vedlo k četným konfliktům a bolestným střetům. Režim také reagoval na zahraničněpolitické podněty, které zásadně ovlivnily jeho rozhodování. V období vlády KSČ se střídaly klidné roky s těmi plnými napětí a nespokojenosti. Studie Jiřího Pernese se zaměřuje na počáteční léta vlády komunistické strany v Československu od roku 1948 do 1957. Na základě archivního výzkumu ukazuje, že nový režim, který získal moc s podporou části veřejnosti, se brzy dostal do hluboké krize ekonomické, sociální a politické. Od roku 1951 se v životě společnosti projevovaly prvky dysfunkčnosti a odcizení občanů od státu. Krize komunistického režimu vyvrcholila v roce 1953, ale v následujících letech se KSČ podařilo situaci stabilizovat a obnovit konsensus mezi vládnoucími a ovládanými. Události roku 1956 potvrdily historické rozhodnutí československé veřejnosti budovat socialistickou společnost pod vedením KSČ, zatímco Československo působilo jako stabilizující prvek v rozbouřené komunistické Evropě.