Román slavného ruského realisty zachycuje mistrovskou formou společenskou atmosféru carského Ruska z konce 19. století. Autor sugestivně líčí obraz bídy mezi lidem a zároveň podrobuje nemilosrdné kritice velkostatkářský stát, vládnoucí třídu i státní církev. Ve svém románu představuje lidi z nejrozmanitějších společenských vrstev, na jejichž osudech ukázal celou šíři prohnilého společenského systému a postavil se proti ponižování prostých lidí. Děj se rozvíjí kolem tragédie vesnické dívky, kterou šlechtický syn uvedl na cestu morální zkázy a po letech se jí snaží jako soudce ze všech sil pomoci, aby odčinil svou vinu. Východisko k nápravě všeobecných poměrů vidí Tolstoj v náboženské výchově a v důsledném plnění evangelických přikázání o odpuštění a lásce k bližnímu.
Papáček Pavel Knihy







„Značná část povídek rozhodně směřuje k ponižování statkářů, kteří jsou vůbec líčeni buď směšným a karikaturním, nebo ještě častěji hanlivým způsobem urážejícím jejich čest. Rozšíření tolika nevhodných názorů o statkářích nepochybně povede ke zmenšení úcty vůčišlechtickým vrstvám u čtenářů jiných stavů,“ pravilo se v důvěrném spise carského ministra národní osvěty o Lovcových zápiscích. 000682192 Obavy carských byrokratů byly oprávněné. Úcta k šlechtickému stavu byla v Lovcových zápiscích dvojnásob otřesena: vedle zpustlého a cynického panstva v nich žije a pracuje ruský mužik, jehož rozumové a mravní hodnoty, nadání a lidskost jsou v naprostém protikladu s povahovými i občanskými vlastnostmi jeho pánů. V zarytých feudálech, rozmarných paních, ponižováním usmýkaných nevolnících nacházíme tragicky pravdivý obraz feudálního ruského života. A právě to činí Turgeněvovy Lovcovy zápisky knihou rozněcující, burcující a dodnes živou pro svou lyrickou krásu.



