Smrt a pohřby české šlechty na počátku novověku

Základní kostru práce tvoří chronologický princip sledování smrti, v jehož středu stojí příslušník nobility. V prvé řadě jde o zachycení toho, jak šlechtic jako člen raně novověké společnosti vnímal smrt v průběhu svého života, o teologické a laické chápání smrti v raném novověku, o rozmanité a nejednotné představy o záhrobním světě, o dobový model přípravy na smrt včetně testamentární praxe a o ideální a každodenní průběh poledních okamžiků života urozenců. V následujících částech je sledován průběh a symbolický význam pohřebních obřadů okolo mrtvého těla, a to opět v chronologickém pořadí. Výklad se věnuje šlechtickým pohřebním rituálům od úpravy mrtvého těla, přes organizaci funerální slavnosti až k pohřebnímu průvodu a hostině. V neposlední řadě se pozornost zaměřila na pohřebiště urozených počátkem novověku. Jedním z důležitých vytýčených cílů předkládané práce bylo pracovat s co nejširší škálou historických pramenů, které umožňují sledovat jednotlivé aspekty z různých úhlů pohledu, a vždy, když to dochování pramenné základny dovolilo, byla snaha konfrontovat písemnosti normativního řádu (teologicko-mravokárné příručky a právní spisy) s prameny, které do dějepisného diskurzu vnášely osobní prožitek (šlechtické testamenty, deníky a vydaná i v rozličných šlechtických archivech uložená osobní korespondence). Stranou pozornosti v neposlední řadě nezůstaly ani ikonografické a hmotné prameny. Těžiště práce leží v předbělohorském období vývoje českého státu s časovým přesahem k roku 1650, kdy česká společnost prošla značnými politickými, náboženskými, sociálními, hospodářskými i kulturními proměnami. Záměrně byl překročen mezník roku 1620, který je mnohými historiky zdůrazňován jako důležitý předěl v českých dějinách raného novověku. Na základě interpretace změn, ke kterým ve vnímání smrti a pohřebních rituálů ve šlechtickém prostředí došlo, bylo možné potvrdit pracovní hypotézu, že na počátku 17. století byly sledované myšlenkové přístupy a životní rituály ovlivněny změnou duchovního klimatu, která se časově téměř kryla s mezníky politických dějin země.