Více o knize
Již v roce 1935 při přednášce v Praze o „surrealistické situaci objektu“ konstatoval André Breton nedostatky pojmu objektivní humor, který se jen zcela příležitostně lehce dotýká hranic zázračna, ale většinou se o ně rozbíjí... Jako básnický obraz tryská černý humor ze vzdálenosti oddělující subjekt a objekt, přitom je svým způsobem uvnitř obou a vytváří mezi nimi dynamický, protikladný a nezbytný vztah... Černý humor tedy znamená pro ducha stejnou osvobozující sílu, jako ty nepůsobivější básnické obrazy... Zdá se totiž, že subjektivním světem prochází proud o zvlášť vysokém napětí, tryskající ze společné přítomnosti protikladných pólů bolesti a slasti, jasnozřivosti a zdánlivé nahodilosti, vážnosti a hry... Pohlédneme-li pak na propasti nicoty, z níž stoupá černý humor, tento plamen slasti v prázdnotě ne-existence, pochopíme, proč André Breton mohl hovořit v předmluvě k Antologii černého humoru o „výsostné magii“, jež člověku obrovsky fascinuje, totiž o magii schopné přetvořit ne-slast ve slast.
Skladem máme celkem knihy Antologie černého humoru (2006).
Nákup knihy
Antologie černého humoru, André Breton, Michal Novotný
- Jazyk
- Rok vydání
- 2006
- product-detail.submit-box.info.binding
- (měkká),
- Stav knihy
- Velmi dobrá
- Cena
- 579 Kč
Doručení
Platební metody
Tady nám chybí tvá recenze.
- Jazyk
- česky
- Autoři
- André Breton, Michal Novotný
- Vydavatel
- Concordia
- Rok vydání
- 2006
- Vazba
- měkká
- Počet stran
- 400
- ISBN10
- 808599738x
- ISBN13
- 9788085997385
- Série
- Štítky
- Beletrie, Humor, Sborníky, antologie, Povídky, Francie, Francouzská literatura, Čítanky, Výbor z díla, Vyprávění, Surrealismus
- První vydání
- 1939
- Původní název
- Anthologie de l´humour noir
- Hodnocení
- 3,9 z 5
- Anotace
- Již v roce 1935 při přednášce v Praze o „surrealistické situaci objektu“ konstatoval André Breton nedostatky pojmu objektivní humor, který se jen zcela příležitostně lehce dotýká hranic zázračna, ale většinou se o ně rozbíjí... Jako básnický obraz tryská černý humor ze vzdálenosti oddělující subjekt a objekt, přitom je svým způsobem uvnitř obou a vytváří mezi nimi dynamický, protikladný a nezbytný vztah... Černý humor tedy znamená pro ducha stejnou osvobozující sílu, jako ty nepůsobivější básnické obrazy... Zdá se totiž, že subjektivním světem prochází proud o zvlášť vysokém napětí, tryskající ze společné přítomnosti protikladných pólů bolesti a slasti, jasnozřivosti a zdánlivé nahodilosti, vážnosti a hry... Pohlédneme-li pak na propasti nicoty, z níž stoupá černý humor, tento plamen slasti v prázdnotě ne-existence, pochopíme, proč André Breton mohl hovořit v předmluvě k Antologii černého humoru o „výsostné magii“, jež člověku obrovsky fascinuje, totiž o magii schopné přetvořit ne-slast ve slast.