Užil jsem si ji a ta myšlenka zločince a unesene ženy.
Miláček čtenářů je právě vyprodaný
Více o knize
Hlavním hrdinou, osobitého a experimentálními prvky nabitého „psychothrilleru“ z roku 1963, je psychopatický sběratel motýlů Frederick Clegg, jenž hříčkou náhody získá nemalý obnos, díky tomu si zakoupí nový dům, kam unese a kde vězní krásnou a nadanou studentku malířství Mirandu Greyovou – nechci jí ublížit, chce ji jen vlastnit. Struktura této Fowlesovy prózy je vybudována na střídání dvou působivých vnitřních monologů a především Mirandino vyprávění, jež je pro celou knihu ústřední, vyjevuje děs a absurditu celé situace – stále jasněji se totiž ukazuje, že není vůbec jisté, kdo je zde vězeň a kdo věznitel. Klinicky přesná studie chování člověka a výstavba románu s paralelou k Shakespearově Bouři fascinuje nejen svou bizarní zvráceností, ale i jako alegorie dobra a zla nebo studie niterných muk a vnitřního pekla vychýlené obsese, sublimované do hrozivých a pro okolí nebezpečných libůstek.
Nákup knihy
Sběratel, John Fowles
- Jazyk
- Rok vydání
- 1988
- product-detail.submit-box.info.binding
- (pevná)
Doručení
Platební metody
Recenze obsahuje spoilery.
Výborná kniha
- Titul
- Sběratel
- Jazyk
- česky
- Autoři
- John Fowles
- Vydavatel
- Odeon
- Rok vydání
- 1988
- Vazba
- pevná
- Série
- Štítky
- Beletrie, Detektivky & Thriller, Historické romány, Thrillery, Klasika, Napětí, Horor, USA, Americká literatura, Dárky pro muže, Anglie, Psychologické thrillery, Anglická literatura, Zfilmováno, Únosy, Americký jih, Zoufalství, Motýli, Komplex méněcennosti
- První vydání
- 1963
- Původní název
- The Collector
- Hodnocení
- 3,95 z 5
- Anotace
- Hlavním hrdinou, osobitého a experimentálními prvky nabitého „psychothrilleru“ z roku 1963, je psychopatický sběratel motýlů Frederick Clegg, jenž hříčkou náhody získá nemalý obnos, díky tomu si zakoupí nový dům, kam unese a kde vězní krásnou a nadanou studentku malířství Mirandu Greyovou – nechci jí ublížit, chce ji jen vlastnit. Struktura této Fowlesovy prózy je vybudována na střídání dvou působivých vnitřních monologů a především Mirandino vyprávění, jež je pro celou knihu ústřední, vyjevuje děs a absurditu celé situace – stále jasněji se totiž ukazuje, že není vůbec jisté, kdo je zde vězeň a kdo věznitel. Klinicky přesná studie chování člověka a výstavba románu s paralelou k Shakespearově Bouři fascinuje nejen svou bizarní zvráceností, ale i jako alegorie dobra a zla nebo studie niterných muk a vnitřního pekla vychýlené obsese, sublimované do hrozivých a pro okolí nebezpečných libůstek.