Jatka č. 5 jsou mým prvním setkáním s Kurtem Vonnegutem a je to vlastně dost k zamyšlení. Čtenář si skoro chce kreslit diagram všech těch skoků v čase a toho, co na co navazuje. Jenže ono je to vlastně jedno. Kniha má být schizofrenní, a to už od samotného začátku, kdy autor píše předmluvu jako první kapitolu knihy. Jenže vlastně to není sám autor: je to fiktivní autor, který píše o tom samém jako ten skutečný, a vypráví svůj vlastní příběh očima protagonisty, který skáče v čase, ale vlastně neskáče. Občas skutečný autor navíc rozbije čtvrtou zeď a připomene se (a aby toho nebylo málo, radši pomlčme o Kilgorovi Troutovi). Kniha je poměrně krátká a to jí svědčí — bylo řečeno, co mělo být, a moc se v tom neplácá. Humor je absurdní a někdy dost tragikomický, ale tak je to koneckonců o válce. O smrti a zbytečnosti války je tu toho spousta a autor nám nezapomene připomenout každou smrt, ani ty „proxy“. Ostatně opakování je jedním z témat samotné knihy. Možná při dalším čtení bude kniha o něčem trochu jiném: zase se chytnu jiné linky a jiné nechám zapadnout. Tak to chodí.
Vyprodáno
Více o knize
Billy Pilgrim serves as a chaplain's assistant in the Second World War, is captured by the Germans, and survives the fire bombing of Dresden to contemplate the human condition.
Doručení
Platební metody
Dost těžko se zpočátku čte, ale pak se děj rozběhne. Obraz kruté doby, v podstatě utajované historické skutečnosti na konci II. sv. války, bombardování Drážďan spojenci. Hrúzné přirovnání , - v té půdě je největší obsah lidské kostní moučky- bohužel asi pravdivé. Mimozemštani - spíše humorné vsuvky aby se člověk neudusil v depresi. Kurt Vonnegut byl za zveřejnění svých vlastních zážitků hodně kritizován Doporučuju.