Promluv, paměti. Návrat k jedné autobiografii

Nabokovovy paměti nám umožňují lépe pochopit zdroje jeho psaní. Nabokov skvěle vystihuje situace, ve kterých se jeho hrdinové objevují, má bohatou představivost a paměť a neváhá své zážitky převtělit do literatury. Široce reflektuje nejen své mládí, dospívání, ale i těžké začátky své emigrace. Jako politický uprchlík se ocitl v Anglii, hitlerovském Německu (odkud prchal aby ochránil svou židovskou manželku), Praze i Paříži. Postupem času se tato města mění na sled parků, kterými prochází vyděděnec země, ze které pochází a kde vládne rudý teror. Tato fáze jeho životopisu nám pomáhá pochopit, co prožívají političtí emigranti. Dnes je jich také plno. Nabokov též uvádí zajímavosti z historie svých předků (např. Puškinův zcela neznámý duel z roku 1820 s jeho příbuzným, který nelze dohledat v Puškinově Je v jeho díle. Najdete ji tam. životopisu, nebo tatínkův badmintonový zápas s Orsonem Wellesem). Byl velmi dobře jazykově vybaven. Jako šlechtické dítě uměl odmala lépe anglicky a francouzsky než rusky. Stýská se mu však po ruských reáliích, v kterých vyrůstal. Tuhle exulantskou nostalgii sdílí i řada jeho hrdinů (např. Pnin). Možná, že mnohé z toho překonal. Nostalgie však přetrvává po celý život. Promluv stojí za přečtení. Jak praví pan spisovatel: až na několik detailů, jež by vkus zamlčel a soucit ušetřil (Lolita)– krása a síla jazyka, jako vždy.