Na nebi hrdého Albionu : válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940-1945. 4. část, 1943

„… asi 20 mil v nizozemském vnitrozemí jsem náhle zpozoroval, že můj motor kouří. Do toho prostoru jsme létali často a měli dokonalý přehled o rozmístění všech stanovišť flaku. Věděli jsme tedy, jak se jim vyhnout. Ale dnes si zřejmě nějaká náhodná kulka našla můj chladič. Nezbylo nic jiného nežli pokusit se vrátit a doufat, že se motor nezadře. Pro mě jako pro Čecha představovalo německé zajetí nepřijatelnou alternativu... Chtěl jsem dosáhnout otevřeného moře, kde byl mne vylovili Angličané. RAF měla skvělou leteckou záchrannou službu. Jeden čas jsem létal jako doprovod těchto hydroplánů a věděl jsem, co všechno RAF udělá pro záchranu byť jen jediného letce. Jakmile jsem opět překročil pobřeží, teplota glykolu stoupla a motor se začal zadírat. Letěli jsme nízko nad mořem a moje rychlost stále klesala. Pak se motor zadřel úplně a já měl jedinou možnost - posadit to do vody rovnou před sebe. Normálně se mělo nouzově přistávat podél vln, protože letoun nešel pod vodu okamžitě. Jenže mě nic jiného nezbylo a s šestitunovým Typhoonem jsem musel sedat přímo proti vlnám. Pak šlo všechno ráz na ráz. Jedním trhem jsem odhodil kabinu, ucítil náraz. Přede mnou se zatmělo a pak mne zaplavily přívaly vody. Měl jsem štěstí a okamžitě po uvolnění kurtů jsem vyplaval z kabiny. Byl jsem však hluboko pod vodou a ztratil jsem orientaci. Zautomatizovaným pohybem jsem zatáhl za kohoutek vzduchové bombičky u mae vesty, ta se ihned nafoukla a vynesla mě na hladinu. Ihned jsem se vzpamatoval a pomocí metrového kalounu jsem si přitáhl složenou gumovou dinghy. Opět jsem ji bombičkou nafoukl a vlezl si do ní. Za několik minut začala bouře. Přívaly deště a silný vítr si s mojí dinghy hrály jako s míčkem. Vlny šly přese mne a dinghy jsem měl rázem plnou vody; držela mne však stále nad vodou. Moje nálada byla prabídná. Západní vítr mne totiž tlačil k Nizozemí, ale já potřeboval na volné moře, kde byl mne našli naši. Na moři jsem strávil asi osm hodin. Přibližně ve tři ráno mne moře vyplavilo na pobřeží. Byl to ostrov Walcheren. Ve tmě a v dešti jsem překročil drátěné překážky a v tom jsem uslyšel "Halt! Hände hoch!" (ze vzpomínky velitele britské 198. stíhací peruti, S/Ldr Jiřího Maňáka, DFC, na jeho poslední válečný let 28. srpna 1943) Další pokračování rozsáhlého knižního projektu o československých letcích ve Velké Británii v letech druhé světové války nás zavádí do válečného roku 1943. V jeho průběhu došlo k zásadnímu přelomu téměř na všech hlavních bojištích – na východní frontě, v Tichomoří, v severní Africe a Středomoří, v bitvě o Atlantik i v letecké válce nad západní Evropou. Intenzívní činnost vyvíjeli i českoslovenští letci, operující z britských ostrovů. Tři jejich stíhací perutě (č. 310, 312 a 313), operující ve svazku československého stíhacího křídla, pokračovaly se svými zastarávajícími Spitfiry Mk.VB a Mk.VC v útočných operacích nad okupovanou západní Evropou. Jediná bombardovací peruť (č. 311) se přezbrojila ze stávajících dvoumotorových Wellingtonů Mk.IC a Mk.X na moderní čtyřmotorové Liberatory GR.Mk.V. S nimi v létě obnovila svou bojovou činnost v rámci bitvy o Atlantik. Na samém sklonku roku dosáhla jednoho ze svých největších úspěchů když poslala ke dnu německý „lamač blokády“ Alsterufer. Pozadu nezůstali ani, nyní již nepříliš četní příslušníci britských jednotek – stíhacích, nočních stíhacích, bombardovacích či dopravních. Jména Otto Smik, Jiří Maňák, Josef Hanuš, Jaroslav Himr, Josef Stach, Josef Kuhn, Oldřich Doležal, Karel Balík a mnoho dalších obohatila slavné stránky historie československého letectva právě v tomto roce. Stejně jako ty předchozí části, i tuto autor, zkušený a respektovaný historik Jiří Rajlich, pojal osvědčeným způsobem. Po krátkém úvodu, charakterizující tento válečný rok a činnost letectva na západní frontě, následuje vlastní kalendárium, v němž není opomenuta žádná událost, vztahující se k předmětné problematice. Jsou zde zaznamenány všechny organizační, dislokační, výzbrojní a velitelsko-personální změny. Hlavní část tohoto kalendária je však věnována vlastní operační činnosti čs. letců ve službách RAF. Není v něm opomenuto žádné dosažené vítězství, ani utrpěná ztráta; v naprosté většině jsou identifikováni i konkrétní protivníci čs. letců. V graficky odlišených partiích čtenář nalezne biografické črty nejvýznamnějších letců, přehledné tabulky, bojová hlášení či vzpomínky pamětníků. Celkový dojem umocňují čtyři stovky dokumentárních fotografií, několik desítek barevných bokorysů letounů a četné faksimile dobových dokumentů. zdroj: www.svetkridel.cz