Kritika soudnosti

Kritika soudnosti spojuje oblast teoretického a praktického rozumu, všímá si citů, vkusu a účelnosti v přírodě. Immanuel Kant tedy přichází se soudem vkusu, který si sám bravurně obhajuje a dokazuje různými příklady. Je výrazně subjektivní, není to součást rozumu, nelze jej zobecňovat a je jedinečný. Rozlišuje tři různé vztahy představ k pocitu libosti či nelibosti. A to příjemnost, dobro a krásu. Rozšířil také význam pojmu „krása“, kdy ji nelze chápat pouze jako souhru poznávacích sil subjektu dosaženého prostřednictvím estetických soudů vkusů, ale také jako pojem. Říká, že pocit libosti nemůže být podmíněn smyslovou existencí předmětu, která by vyvolávala estetickou libost. Estetika, soud vkusu, zalíbení. Jak můžeme posuzovat co je krásné a co ne? Všemu se autor v této publikaci věnuje.