4,3
Dystopie
Budoucnost, ve které svoboda zmizela jako první. Dystopie o dohledu, propagandě a rozdělené společnosti, s lidmi, kteří se rozhodli tomu všemu vzdorovat.
Vybrané recenze

V principu mi nepřišla nijak objevná, ale prostě mě jenom hrozně dobře vtáhla do děje a nemohl jsem se odtrhnout. Takových knih není mnoho.

Skvělé zakončení celé série Selekce! Moc mě bavila. Do posledního dechu jsem nevěděla jak to dopadne…

Skvělé finále původní trilogie, Pierce Brown svůj styl ještě vylepšil, tempo je fakt šílený, nutí vás pořád číst dál.


Napínavý příběh o dystopickém světě a umělé inteligenci. Kniha o aktuálních tématech, ideální pro děti.

Některé Huxleyho nápady, třeba k fungování rodin nebo výchově, jsou hodně dobré, zajímalo by mě, jak dlouho Ostrov musel promýšlet.

Shrnuto, podtrženo... Ve výsledku se nejedná o špatnou knihu. Collinsová to má vymyšlené, ale přijde mi, že Haymitch si zasloužil trochu zajímavější příběh. Problém byl v tom, že jsme věděli, co se stane (dalo se to rozpoznat hned po sklizni), ale šlo o to, kdy a jak. Tudíž všechno stálo a padalo s postavami. Ze začátku si užijeme i pár otravných restrospektiv, díky kterým se sice hnipeme v minulosti, ale přicházíme o přítomnost. Celkově mě fascinovalo kolik vítězů z předchozích ročníků se zde v roli trenérů objevilo a zároveň šlo o ty osůbky, které potom velmi pomáhaly Katniss a Peetovi. Osobně si myslím, že poslední kapitoly mohly třeba ukázat i pár dalších sklizní, kde už Haymitch působí jako trenér, abychom mohli vidět tu jeho proměnu v Haymitche, kterého známe. Nemyslím si, že jde o 5/5 titul. Na druhou stranu si myslím, že filmová adaptace má opravdu velké šance, že bude epická a člověka emočně rozloží. Což bylo něco, co mi u této knihy chybělo.

Druhý díl ubral na erotičnu a dal rozvinout spíše akčnímu vyprávění, během kterého poteče krev a emoce budou jak na horské dráze. I když se mi tato kniha líbila o chlup míň, než první díl, pořád je to moc dobře napsané a čtení mě bavilo. Děj vás táhne dopředu rychlostí blesku a pozadí celého příběhu začíná pomalu vyplouvat na povrch. Je to povedený mezičlánek, který výborně navazuje na první díl a zároveň si nás chystá na velké finále. Těším se, co bude dál! Kdybych měl shrnout své dojmy do jedné věty, nejspíš bych napsal - Velmi zábavná jednohubka!

Mistr popisů Peter May rozjíždí svoje umění v kriminálně v Londýně pustošeném smrtící chřipkovou epidemií. Příběh je sice úsporný, ale napínavý a k postavám snadno přilnete.

Kolíbka mi nakonec přijde jako kniha o tom, že lidi neumí koukat na provázek mezi prsty a říct si “nic tam není”. Tak si z toho udělaj kolíbku: daj tomu jméno, písničku, rituál, a najednou se tváří, že vidí něco reálnýho. To samý pak jede ve velkým: “máma” v letadle posedlá chachary a vyrábí si falešný my (granfalloon), protože prázdno je horší než trapná identita. A Bokonon je vlastně krizovej manažer apokalypsy: zjistí, že ho život jen vláčí od zdi ke zdi, tak se nahatej na pláži rozhodne, že když už nejde vyrobit pravda, vyrobí aspoň lež, která lidi udrží pohromadě (tensi, foma, celá ta divadelní hra). Všichni vědí, že jsou to nesmyly — jenže to jsou nesmysly, co fungujou. A pak do toho přijde ice-nine, ultimátní hračka chytrýho idiota, a ukáže se, že stačí jedna “kolíbka” navíc (věda bez morálky) a celý svět se složí jak domeček z karet, jako domino… jen tentokrát už to není provázek, ale led a konec.

Tato kniha je tak dobra ze uz to snad ani lepsi byt nemuze. A myslim to vazne. I kdyz je zacatek pomali a mozna morne zdlouhavy, hned jak vas autorka na prvnich stranach uvede do deje a vysvetli logikj celeho uzasne vymysleneho a barviteho systemu sveta naslouchace, kniha vas vtahne a uz nepusti. Postavy jsou barvite jejich charaktery do detailu promyslene a uzasne napsane. Hlavni hrdinka Ilan si ziska vase srdce svou nebojacnou mirne drzou a hlavne nemilosrdne lidskou povahou. Ilan se chova na svuj vek a ac to nekterym muze pripadat jako teenagerske fnukani, ja jsem si Ilaniny vnitrni monology i jeji vykyvi emoci uzila a bavilo me sledovat jeji vyvoj a nachazeni vlastni sily. Naslouchac patri ke knihach ke kterym se velmi rada vracim a i kdyz jsem ho cetla nejmene 10x porad to ma sve kouzlo a vzdy me to vtahne.

No samozřejmě, že autorem tohoto skvostu je "proslulý šílenec" Miroslav Kromiš (a to dokonce i tohle jméno je pseudonym jinak zajisté slušného lékaře pana Hýska), ale osobně se domnívám, že jeho hlavní zásluha i talent spočívá především v té perfektní mystifikaci. Jen si spočítejte kolik úrovní pseudonymů a neexistujících autorů tu bylo použito! Ostatně i tady lze jasně vidět, kolik lidí mu naletělo... Z hlediska textu se ovšem jedná o natolik vřelou, až žhavou poctu Ladislavu Klímovi, že to téměř hraničí s plagiátem. Vlastně to od něj odděluje už jen ten "přimíchaný" markýz de Sade, ale ani u něj se nepodařilo překročit jeho stín. Ono to asi ani není možné.
















































