Knihobot

Čtyři knihy

Tato série se ponořuje do nitra lidské duše prostřednictvím lyriky plné jemnosti a melancholie. Básně zachycují základní pocity generace, proplétají každodenní obrazy s hlubokými emocemi a odhalují krásu skrytou v běžných okamžicích. Čtenáři se mohou těšit na texty, které rezonují svou melodičností a subtilním pozorováním světa.

Tento večer
Paní Jitřenka
Hledání přítomného času
Melancholické procházky

Doporučené pořadí čtení

  1. 1

    Paní Jitřenka

    • 64 stránek
    • 3 hodiny čtení
    4,2(25)Ohodnotit

    Básnická prvotina jednoho z velkých českých básníků dvacátého století je podivuhodně zralým souborem veršů, v němž se autor projevuje jako jemný a něžný melancholik, který dokázal čistými čarami vystihnout základní pocity své generace. Jeho poezie dokázala souznít se světem, jenž ho obklopoval, a jako celek vynikla svou podmanivou melodičností. "Psát básně znamená / všimnout si jak zní kroky v parku po dešti", říká básník a tuto lehce posmutnělou náladu přenáší i do dalších textů. I do těch, kde plískanice nahrazuje "sluneční písní" a setkává se při každodenním probuzení s "třpytnou zbrojí" své milé a krásné paní, "hebounké jitřenky, ... hvězdy ranní". Kniha vychází u příležitosti stého výročí narození proslulého básníka.

    Paní Jitřenka
  2. 2

    Melancholické procházky

    • 72 stránek
    • 3 hodiny čtení
    4,3(51)Ohodnotit

    3. vydání básníkovy druhé sbírky - rýmované a rytmické verše, věnované Brnu a brněnské krajině. Verše, které se mottem hlásí k Seifertovi, jsou seifertovsky zpěvné a chtějí vytvářet jakýsi pendant k Seifertovým básním o Praze.

    Melancholické procházky
  3. 3

    Výbor z celoživotního díla významného českého básníka ze dvou třetin tvoří verše napsané ve vlasti, zbytek obsahuje verše z britského exilu. Kniha vyšla v Základní řadě KPP, jejím editorem byl J. M. Tomeš, který vybral a uspořádal verše, napsal doslov a shromáždil dokumentační a fotografický materiál.

    Tento večer
  4. 4

    Titul této sbírky tvoří parafráze názvu slavného románového cyklu francouzského klasika Marcela Prousta. Blatný ovšem nehledá společenské symboly minulosti, ale soustředí se na žhavou přítomnost, v níž se ještě odráží jak válečný čas, tak i doba těsně po osvobození. Dosud rozeznává "vypálený dům a pobořený krov", dým a prach, střepy a plameny. Vzápětí vzpomíná na básnického druha Jiřího Ortena, na "průvod roků", jež se zdály nekonečné, na oběti terezínského koncentračního tábora. Básník silně vnímá záchvěvy dobových chvil a okamžiků, jež se v jeho podání mění v náznaky epizodických příběhů, do kterých občas záměrně udeří i struny tajemných, až mýtických motivů.

    Hledání přítomného času