Tato sága se odehrává na izolovaném ostrově, kde se několik generací potýká s drsnou realitou života. Sleduje osudy rodiny Barrøyových, jejichž houževnatost a boj o přežití jsou podrobeny zkoušce přírodními živly i vnitřními konflikty. Dílo mistrně vykresluje křehkou rovnováhu mezi svobodou a osudem, ukazuje lidskou odolnost tváří v tvář nepřízni a nostalgii po ztraceném čase. Příběhy jsou protkány silnými obrazy přírody a hlubokým zamyšlením nad podstatou lidské existence.
Román o neobyčejné hrdince Ingrid, jenž okamžitě zaujme čtenáře archetypální silou vyprávění o zápase lidí s drsnou přírodou. Opírá se o skutečný příběh lidí, které autor poznal ve svém dětství a je situován do první poloviny 20. století na malý ostrov Barroy na severozápadním pobřeží Norska.
V Bílém oceánu se ocitáme znovu na severonorském ostrově Barroy, jehož obyvatelé byli hrdiny románu Ostrov. Tentokrát však ostrov není oázou drsného, byť klidně plynoucího života v bezčasí řízeném jen přírodou. Končí druhá světová válka a svým vývojem krutě zasahuje i sem. Pětatřicetiletá Ingrid není na ostrově sama, jak se domnívá. Oceán vyplaví záhadné návštěvníky a na skalnatém ostrově se odehrává nečekaná a dramatická love story. V Jacobsenově střízlivém podání ovšem působí naprosto nesentimentálně, o to však věrohodněji. Přestože se zpočátku zdá, že se na ostrově příliš nezměnilo, válka zažene Ingrid do situací mnohem náročnějších, než je "pouhé" přežití mezi živly, jak tomu bylo za dnů líčených v Ostrovu. V hrdinčině příběhu se prolíná její osobní zkouška, s dramaty lidí, kteří se ocitli bez domova, vyhnáni na drsný okraj kontinentu. Chaotická situace hned po válce, jejíž poslední fáze byla zvláště těžká a tragická pro obyvatele nejsevernějšího kraje Finnmarka, přivede nazpět i ostatní členy Ingridiny rodiny. A oceán, rozprostírající se kolem ostrova, zároveň překážka, ale i obranný val, je bouřlivý a divoký, zpěněný a neklidný. Skončila válka a na Barroy míří náhle lidí víc než dost. Je to však happy end?
Oči nemlčí jsou třetím dílem baladické trilogie významného norského autora Roye Jacobsena, jejíž hlavní hrdinkou je Ingrid Barrøy, žena z osamělého ostrova Barrøy, ležícího na pobřeží severního Norska, na němž v těžkých podmínkách žije a shání obživu právě jen její rodina. Zatímco první díl, Ostrov (česky 2014), je situován do 30. let 20. století a zastihuje Ingrid ještě jako dítě a dospívající dívku, druhý díl Bílý oceán (česky 2016) se odehrává během posledního válečného roku (1944–1945). Ingrid nachází na svém ostrově vyplavená mrtvá těla v uniformách, patrně trosečníků z nějaké potopené lodě. Jeden ze ztroskotanců, válečný ruský zajatec Alexandr je však ještě naživu. Ingrid se ho ujme, zachrání ho a zažije s ním krátký milostný poměr. Alexandr však brzy zmizí, těsně před prohlídkou ostrova německými vojáky, a brzy na to Ingrid zjistí, že je těhotná. Oči nemlčí pak navazují na tuto zápletku. Ingrid se vydá se svou malou dcerkou Katjou hledat svého milence. Román vypráví o této cestě, odehrávající se v roce 1945, která vede Ingrid s batohem na zádech a dcerkou v náručí vnitrozemím Norska, vzpamatovávajícího se z traumat války, až do Švédska a zase zpět, a o jejím setkání s mnoha lidmi poznamenanými válečnými šrámy a jizvami. Oči nemlčí jsou poetickou a současně krutou knihou, která se v norských recenzích setkala s velkým obdivem, stejně jako i prvé dva díly trilogie, jež byly přeloženy již do 24 jazyků.
Román Jenom matka navazuje na předcházející tři díly Jacobsenovy ságy o obyvatelích ostrova Barroy a završuje ji. I když autor po vydání třetího dílu prohlásil, že další díly neplánuje, myšlenky na osudy hlavní hrdinky Ingrid ho neopouštěly. Čtvrtá kniha nás zavádí na osamělý ostrov Barroy čtyři roky po skončení války. Některé postavy se vracejí, hříšníci z války čelí zaslouženému trestu, zatímco jiní se snaží posunout vpřed. Ingrid opět adoptuje sirotka, stejně starého jako její dcera Kaja. Na ostrov, kde Ingrid prakticky řídila život, se dere vnější svět, tentokrát nikoli válečnými událostmi, ale jejich důsledky. Časté návštěvy a dopisy z „jihu“ přinášejí nové podněty. Ingrid s nedůvěrou čte zprávy své schovanky Susanne, kterou vychovala a která jí píše o moderních změnách v hlavním městě. Zvažuje, zda jsou výhody, jež Susanne vyzdvihuje, skutečně důvodem k nadšení. S kritickým pohledem pozoruje další civilizační změny. Norsko se vzpamatovává z války a politicky se vydává cestou sociálního státu, buduje průmysl a s ním vznikají nové vrstvy obyvatelstva.