Postkoloniální myšlení Série

Doporučené pořadí čtení

1. 1

   Černá kůže, bílé masky: Postkoloniální myšlení. I

   • Frantz Fanon

   4,2(1236)Ohodnotit

   Kniha Černá kůže, bílé masky (Peau Noire, Masques Blancs, Éditions du Seuil, 1952) vychází jako první český překlad textu Frantze Fanona. Frantz Fanon (1925-1961) patří mezi průkopníky post-koloniálních studií a kritické teorie. Jeho rodina žijící na Martiniku měla africko-indicko evropské kořeny. Fanon vystudoval psychiatrii, dále studoval také literaturu a filosofii, byl členem alžírské Fronty Národního Osvobození. Černá kůže, bílé masky je základním dílem zabývajícím se dekolonizací poválečného třetího světa (zvláště Severní Africe kde žil, a kde se aktivně účastnil alžírského boje o nezávislost). Fanon sugestivním, ale někdy až lékařsky chladným způsobem rozebírá funkci rasy, národní a kulturní identity a koloniální nadřazenosti v sebeidentifikaci nových post-koloniálních zemích. Tato kniha je dodnes aktuální nejen jako historický pramen, ale pro postkomunistické státy otevírá v rovině národní imaginace možnost nahlédnout vlastní poválečnou minulost jako koloniální a posléze post-koloniální proces.

   Číst více

   

   Pohlídat
2. 2

   Postkoloniální myšlení II

   • Aimé Césaire

   • 259 stránek
   • 10 hodin čtení

   4,0(5)Ohodnotit

   Druhý díl série Postkoloniální myšlení I–IV, navazující na překlad knihy Frantze Fanona, se zaměřuje na historické východisko postkoloniálního myšlení jako emancipačního programu druhé vlny dekolonizace. Tento proces, probíhající v Asii a Africe od konce druhé světové války do poloviny sedmdesátých let, byl na Západě vnímán jako rozklad evropských imperiálních říší. Autoři v knize vyjadřují perspektivu osvobození od koloniální nadvlády a systémů útlaku. Klíčovou otázkou je postkoloniální identita a konstrukce nové politiky identity: bude vycházet z národního esencialismu, nebo z konstruktivistického pohledu na národ jako myšlené společenství? Tyto nekompatibilní koncepce reflektují problémy, které se objevují i v kontextu postsocialistické transformace po roce 1989. Publikace zahrnuje klasické texty, které definují témata univerzality, diference, rezistence a jazyka jako struktury moci. Specifikum výběru spočívá v dvou místních aspektech pohledu na postkoloniální situaci: roli autora a dědictví totalitního režimu, které formovalo stereotypy ideologií.

   Číst více

   

   Pohlídat
3. 3

   Místa kultury

   • Homi K. Bhabha

   • 346 stránek
   • 13 hodin čtení

   3,9(2155)Ohodnotit

   Homi K. Bhabha patří mezi nejznámější současné představitele akademické větve post-koloniálních studií, působí jako profesor anglické a americké literatury a jako ředitel Humanities Center na Harvardské Univerzitě v USA. Bhabha opírá svojí reflexi o soudobé literární prameny, teorii literatury, aparát lacanovské psychoanylýzy, postkoloniální reference, derridovskou dekonstrukci a další autory evropského filosofického poststrukturalismu. Používá je ke kritickému promýšlení, reformulování a nové konstrukci představ a termínů identity a kultury národa. Jeho klíčový pojem „ kulturní hybridity“ popisuje zrod nových forem kultury v kontaktních zónách vytvořených kolonizací a překonává vizi světa založené na neměnných identitách pramenících z kulturních lokací. V procesech produkce „ambivalence“, „imitace“, „mimiker“ v prostředí mezi kolonizujícím a kolonizovaným Bhabha zdůrazňuje vzájemnou propojenost a dialektiku těchto přenosů. Kniha vychází jako třetí díl série Postkoloniální myšlení I-IV.

   Číst více

   

   Pohlídat
4. 4

   Postkoloniální myšlení IV.

   • * antologie

   4,0(4)Ohodnotit

   Výbor teoretických studií a esejů je čtvrtým svazkem série Postkoloniální myšlení. Tato série má volně chronologickou návaznost a obsahuje jak překlady ucelených knih (Frantz Fanon – Černá kůže, bílé masky a Homi K. Bhabha – Místa kultury), tak dvě antologie vybraných textů. Stávající svazek se zaměřuje na následující období od osmdesátých let dvacátého století po současnost. V průběhu této doby se postkoloniální reflexe autorů a autorek působících na převážně anglo-amerických univerzitách rozvinula napříč celou sférou humanitních disciplín. Tato reflexe přináší kritickou revizi filosofických, historických, antropologických, literárních, kulturních i genderových či jinak předsudečně zaměřených reprezentací, identit a narativů/vyprávění dějin. Klíč pro pochopení současné situace nejen v kolonizovaných zemích, ale také v kontextu globalizace je možné nalézt v rozličných proměnách pojmu postkoloniality. Sám tento pojem není však nikterak homogenní a byl či je často problematizován pro svoji historickou neurčitost, teoretickou nezakotvenost či obecně pojmovou proměnlivost. Smyslem výboru je českému čtenáři nabídnout pluralitu přístupů a kritických stanovisek teoretického postoje, jenž vedl ke změně společenskovědního paradigmatu v posledních třiceti letech.

   Číst více

   

   Pohlídat
5. 5

   Psanci této země

   • Frantz Fanon

   • 292 stránek
   • 11 hodin čtení

   4,3(790)Ohodnotit

   Psanci této země Frantze Fanona jsou psychiatrickou a psychologickou analýzou dehumanizačních vlivů kolonizace na jednotlivce - muže a ženu, a na národ, ze kterých plynou širší sociální, kulturní a politické důsledky příznačné pro vznik sociálního hnutí za dekolonizaci osoby a lidu. Francouzský název knihy Les damnés de la Terre pochází z úvodních slov Internacionály, levicové hymny 19. století. V úvodu knihy Psanci této země z roku 1961 podpořil filozof Jean-Paul Sartre Fanonovu obhajobu spravedlivého násilí kolonizovaných proti kolonizátorovi jako nezbytnou pro jejich mentální zdraví a politické osvobození. Sartre následně použil tento úvod v Kolonialismu a neokolonialismu (1964), politicko-filozofické kritice francouzského kolonialismu v Alžíru. Politické zaměření textu je zřejmé již v první kapitole nazvané „Concerning Violence“ (O násilí), kde Fanon kritizuje kolonialismus a jeho postkoloniální odkaz, pro který je násilí prostředkem katarze a osvobození od statusu koloniálního subjektu. Kniha Psanci této země prostřednictvím kritiky nacionalismu a imperialismu představuje diskuzi nad osobním a společenským duševním zdravím, diskuzi nad tím, jak je jazyk (slovo) využíván k ustavení imperialistických identit, jako je kolonizátor a kolonizovaný, s cílem naučit a psychologicky zformovat původního obyvatele a kolonizátora do jejich příslušných rolí otroka a pána, a diskuzi nad rolí intelektuála v revoluci.

   Číst více

   

   Pohlídat