Postmoderní setkání Série

Tato série se ponoří do labyrintů postmoderní filozofie a umění, zkoumá fragmentaci reality a nejistotu identity. Každý svazek nabízí hluboký ponor do klíčových konceptů, jako je simulakrum, pastiš a dekonstrukce. Čtenáři budou oceněni za svůj intelektuální přístup k literatuře, která rozvíjí kritické myšlení a nabízí nové pohledy na svět kolem nás.

Doporučené pořadí čtení

Heidegger, Habermas a mobilní telefon
George Myerson
3,4(39)Ohodnotit
Krátké úvahy na téma společenské komunikace v současném postmoderním, globalizovaném světě. Vysokoškolský profesor angličtiny se zamýšlí nad společenským a kulturním jevem lidské komunikace, kterou se jako téma svých úvah snaží zasadit do širšího kontextu společenského vývoje a rozebírat ji z obecnějších filozofických hledisek. Pro své výklady si jako teoretické autority vybral jedny z nejvlivnějších osobností německé filozofie 20. století. Stručné a věcně výstižné myšlenkové zkratky jsou výsadou zkušených odborníků-teoretiků. V tomto případě se čtenáři dostává do rukou útlá knížka s ne příliš obsažnými kapitolkami a spíše útržkovitým textem. Pokud jde o popis soudobé společenské skutečnosti, zde se neobjevují takové pochyby o správnosti tvrzení jako ve chvíli, kdy se autor snaží v několika odstavcích shrnout obsah díla dvou německých filozofických velikánů.
Marshall McLuhan a virtualita
Chris Horrocks
77 stránek
3 hodiny čtení
2,5(4)Ohodnotit
V šedesátých letech dosáhl Marshall McLuhan postavení nejdůležitějšího myslitele po Newtonovi, Darwinovi a Einsteinovi. Když však v roce 1980 zemřel, jevily se jeho výzkumy médií často jako bezvýznamné a naivní. V posledních letech se mcluhanismu dostalo vzkříšení. Proč? Tato kniha tvrdí, že radikální proměny v médiích a technologii znovu posílily debatu o McLuhanově slavném výroku „médium je poselstvím“. Dnes byly jeho názory na „globální vesnici“ a „horká a chladná média“ vtaženy do diskursů o smyslovém, psychologickém a sociálním dopadu virtuální skutečnosti a kyberprostoru. Knížečka Marshall McLuhan a virtualita zkoumá McLuhanovo myšlení ve vztahu k informační revoluci, hodnotí jeho „sondy“ do aurální a vizuální kultury a jejich problematický vztah ke globální a jednotné matici Webu a Internetu. Rozebírá také jeho tvrzení v kontextu postmoderní teorie a uvažuje o tom, jak se McLuhanova renesance váže k posthumánní „kyberbole“ odhmotnění a virtuální totožnosti.
Wittgenstein a psychoanalýza
John M. Heaton
3,4(37)Ohodnotit
Postmodernistická studie konfrontuje myšlenkové koncepce zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda a průkopníka analytické filozofie Ludwiga Wittgensteina. Oba myslitelé usilovali o pochopení osobnosti člověka! Psychoanalytikové vytváří komplikované a vzájemně odlišné teorie osobnosti, které se snaží popsat co probíhá uvnitř lidské mysli. Vytváří entity (např. ego, osobnost), jež dále detailně popisují, definují jejich funkce a vzájemné vztahy. Jedná se však o pouhé teoretické koncepce, které nemají žádný vliv ani na život samotných analytiků... Wittgenstein se nezabýval teoretickými entitami, ale věnoval se tomu, jak používáme své vlastní "Já". Myšlení se skutečně odehrává, ale nevykonává jej žádný činitel uzavřený v mysli, ačkoli člověk jedná jako kdyby tomu tak bylo. Identitu "Já" netvoří žádná jediná věc, neboť identifikace je kruh, jenž nás uvazuje do neurotického utrpení. Význam pojmu "Já" je navíc obestřen hustou mlhou jazyka...
Lacan a postfeminismus
Elizabeth Wright
78 stránek
3 hodiny čtení
4,7(3)Ohodnotit
Studie srovnává pojetí identity v díle významného francouzského psychoanalytika a v postfeministickém hnutí. Lacan inicioval mohutnou kritiku stabilní identity člověka, avšak současně ji neodstranil. Jeho psychoanalytický systém se nemohl zcela zbavit stabilní identity, neboť se opírá o nevyhnutelný vztah k symbolickému, což je pokus subjektu udržet v sobě skutečnou současnost. Postfeminismus využívá Lacanovy kritiky pozitivní identity. Francouzský psychoterapeut tak sehrál klíčovou roli v ideovém směřování postfeministického hnutí, poněvadž kritizoval tzv. pozitivní identitu a vymezil novou podstatu ženskosti. Brožura pojímá Lacanovu teoretickou koncepci jako konstitutivní prvek idejí postfeminismu.
Einstein a úplné zatmění
Peter Coles
69 stránek
3 hodiny čtení
3,4(22)Ohodnotit
Za starých časů byla chvíle zatmění Slunce okamžikem strachu a údivu. Vědecká revoluce, která začala Koperníkem, převedla zatmění do kategorie "pochopených jevů". Astronomové si v jejich výskytu i nadále libují, nikoli pro událost samou, nýbrž proto, že poskytuje příležitost provádět pozorování, která by jinak nebyla možná. Tato kniha je o slavném příkladu využití příležitosti: popisuje dvě expedice, které pozorovaly ohyb světla hvězd Sluncem - předpověděné Einsteinovou obecnou teorií relativity - ze Sobralu v severní Brazílii a z Princova ostrova v Guinejském zálivu během zatmění 29. května 1919. Příběh nabízí jednoduchý způsob pochopení klíčových myšlenek Einsteinovy teorie, a navíc podává fascinující vhled do sociologických konfliktů mezi "velkou vědou" a populární kulturou, které jsou stejně reálné dnes jako před osmdesáti lety.
Freud a syndrom falešné paměti
Phil Mollon
86 stránek
4 hodiny čtení
3,3(44)Ohodnotit
Studie o úskalích terapie vybavování vzpomínek, vycházející z učení S. Freuda. Podnětem pro sepsání knihy se stal fenomén 90. let - syndrom falešné paměti. Řada pacientů podstupujících psychoanalýzu si začala během terapií vybavovat negativní sexuální zážitky z dětství. Ukázalo se však, že řada těchto zážitků jsou pouze falešné představy a fantazie vyvolané terapií podle učení S. Freuda. Proto autor knihy - britský psychoanalytika a terapeut - se snaží z pohledu současné psychoanalýzy zhodnotit klady i zápory Freudových koncepcí, upozornit na sporná místa v jeho učení. Ukazuje lidskou paměť jako složitý mechanismus. V závěru knihy varuje před vyvoláváním vytěsněných vzpomínek pomocí hypnózy a příbuzných metod, neboť bez objektivního potvrzení se dá jenom těžko určit, zda se jedná o zapomenutou zkušenost, anebo o pouhý produkt imaginace.
Nietzsche a postmodernismus
Dave Robinson
83 stránek
3 hodiny čtení
3,4(162)Ohodnotit
Komparitivně pojatá populární studie anglického filosofa srovnává hlavní Nietzscheho východiska s myšlením nové francouzské školy (Foucault, Derrida, ...) a klade si otázku, jak blízko tento německý "antifilosof" nabourávající zaběhlé jistoty lidského světa stál svým naladěním moderní myšlence postmodernismu.
Postmodernismus a popírání holocaustu
Robert Eaglestone
66 stránek
3 hodiny čtení
3,8(4)Ohodnotit
Deborah Lipstadtová, americká akademička, označila Davida Irvinga, popíratele holocaustu, za „hitlerovského partyzána, který nosí klapky na očích“. On ji poté zažaloval a ve zcela jasném případě prohrál. Soudce prohlásil, že Irving „vytrvale a záměrně dezinterpretuje a manipuluje s historickými důkazy“ a je to „antisemita a rasista“. Tato kniha vysvětluje a prozkoumává sporné otázky, které byly v sázce v Irvingově případě. Podle Lipstadtové někteří historikové věří, že postmodernistické ideje vyvolávají fenomény, jako je popírání holocaustu. Jiní prosazují názor, že „relativismus“ postmoderní historie „zlehčuje mrtvé“. Jsou tato tvrzení pravdivá? Nebo se snad kritikové postmodernismu v tomto případě hluboce mýlí? Kniha Postmodernismus a popírání holocaustu ukazuje, že otázky, které postmodernismus historii a historikům klade, jsou ve skutečnosti mocné zbraně v boji proti popírání holocaustu. Robert Eaglestone zcela jasně a bez vědeckého žargonu zkoumá takové otázky jako: Co je to historie? A jak historie stanovuje své nároky na objektivitu a nestrannost? Toto jsou otázky, které nejenže odhalily Irvinga jakožto nehistorika, ale také ospravedlnily postmodernistickou reakci na popírání holocaustu. Robert Eaglestone přednáší na Anglickém oddělení v Royal Holloway na Londýnské univerzitě. Zaměřuje se na současnou evropskou filosofii a literaturu.
Heidegger a nacisté
Jeff Collins
84 stránek
3 hodiny čtení
2,9(42)Ohodnotit
Na jedné straně geniální filosof, který naprosto změnil pohled na lidskou subjektivitu a existenci, na druhé straně jeho sympatie k nelítostnému politickému systému nacistického Německa. Je možné oddělovat dílo od života? To je jedna ze zásadních otázek, která se zdvihla kolem tohoto filosofa během 80. let. Tato studie nabízí pohled na politické prostředí předválečného Německa a jeho ideje, Heideggerovy ambivalentní postoje v této dějinné etapě a osud myšlenky humanity a společenské plurality.