Rozsáhlé paměti francouzského spisovatele a politika Françoise-Reného de Chateaubriand (1768–1848), psané postupně několik desetiletí, byly svým autorem předurčeny k posmrtnému publikování. Mají značný význam historický, neboť autor byl přímým účastníkem politického i vojenského dění své doby, od pádu monarchie přes revoluční období, Napoleonův konzulát a císařství až k restauraci Bourbonů; po červencové revoluci v roce 1830 odešel do ústraní. Vypovídají však také mnohé o Chateaubriandově osobním životě a především mají mimořádnou literární hodnotu – dnes jsou pokládány za nejživější součást celého Chateaubriandova díla. Pro české čtenáře jsou o to zajímavější, že Chateaubriand jako přívrženec svrženého krále Karla X., který našel útočiště v Čechách, v naší zemi také pobýval; kromě toho Jungmannův překlad Chateaubriandovy Ataly z roku 1805 (tedy jen čtyři roky po prvním francouzském vydání) sehrál význačnou roli ve vývoji novodobé české literatury. Přesto vycházejí Chateaubriandovy Paměti ze záhrobí (pomineme-li několik pasáží věnovaných Praze) v českém překladu poprvé až nyní.
Vzpomínky zpoza hrobu Série
Tato rozsáhlá autobiografie nabízí hluboký ponor do života a myšlenek jednoho z nejvýznamnějších francouzských romantických autorů. Text se prolíná s reflexemi o historii, politice a literatuře, zasazenými do bouřlivého období Francouzské revoluce a napoleonských válek. Dílo je pozoruhodnou meditací o paměti, osamělosti a lidské existenci, napsanou s mimořádnou lyričností a filozofickou hloubkou.
Doporučené pořadí čtení
Mémoires d'outre-tombe. II
- 1504 stránek
- 53 hodin čtení
Formidable témoin de son temps, spectateur actif d'une époque tourmentée, Chateaubriand traverse le siècle, le fixe et le transfigure dans ces Mémoires. Mémoires ou fiction ? À bien des moments on hésite, tant il met en scène sa vie comme on écrit un roman, tant ses incroyables aventures font de lui un véritable personnage, dont rêveraient les plus grands romanciers. Des brumes bretonnes aux rives américaines du Mississippi, de Londres à Rome et de Rome à Paris, il est tour à tour exilé, professeur, ambassadeur, ministre, royaliste convaincu et néanmoins grand admirateur de Napoléon... Adulé, courtisé, il décide pourtant de quitter la vie publique pour se consacrer à son grand projet : ses mémoires. Elles l'occuperont plus de trente ans. D'outre-tombe, la voix du génie s'élève avec toujours autant de force, et rappelle que le vieux maître d'Atala et de René, qui passe pour le père du romantisme, est avant tout l'une des plus extraordinaires plumes de la littérature française. --Karla Manuele
Mémoires d'outre-tombe III.
- 759 stránek
- 27 hodin čtení
Cette quatrième partie des Mémoires nous conduit de 1830 à la date symbolique que portent les dernières lignes : 1er novembre 1841, trente ans après le début de leur rédaction à la Vallée-aux-Loups. Mais cet ultime volume ne fut pas écrit après les autres. Tout au contraire, il les accompagna et son écriture, comme dans un miroir, les réfléchit et à sa manière les recommence puisqu'il est ici question, à nouveau, comme si les trois «carrières» se redéployaient, de littérature, de politique et de voyages : en Suisse, à Venise, à Prague auprès du vieux roi Charles X. Et c'est une expérience du retour : du présent vers le passé, du passé vers le présent. L'écriture maintenant s'ouvre au discontinu qui est aussi le scintillement du poétique, comme si, à une histoire ou à une existence de plus en plus problématique, ne pouvait désormais correspondre qu'un émiettement des pages - travail du provisoire et du suspens dans la liberté d'un loisir en attente de la mort : «Les scènes de demain ne me regardent plus ; elles appellent d'autres peintres.»Edition de Jean-Claude Berchet.